Příběh jedné zpovědi

To bylo tak. Pocítil jsem na své duši akutní příznaky pozitivního nálezu celosvětové epidemie hříchonaviru a jal jsem se kontaktovat svého zpovědníka, který danou nákazu umí náležitě vyléčit. Domluvili jsme datum a čas. Na daný den mi rovněž připadl úkol zanést z farnosti na matriku potvrzení o sňatku a tak jsem obě akce spojil. Plán byl následující. Pěšky dojít na radnici, zde odevzdat formulář, pomocí sms si koupit jízdenku na mhd, dojet ke Kapucínům na Hradčany, zde se vyzpovídat a s čistým srdcem se vrátit domů.

   I vyšel jsem pěšky vstříc úřadu. V jeden moment, chtěje se podívat jaký mám čas, jsem zjistil, že mobil zůstal doma v nabíječce. To znamenalo, že jízdenka na mhd je pasé a bude nutno využít osvědčených služeb vlastních nohou. Přidal jsem do kroku a dorazil na úřad. Byrokratický svět tomu chtěl, že jsem se ne a ne dostat na řadu, jak utíkaly minuty, rostla mi nervozita a myšlenky proudící mi hlavou dodávaly další položky ku plánované zpovědi. Nejenže jsem věděl, že tam budu muset pěšky, ale ubývající čas mi dával i jistotu, že nemám jak sdělit, že přijdu pozdě, nedostanu-li se na řadu v několika minutách. 

   Nakonec jsem těch 20 minut čekání na to, abych jedné madam dal do ruky papír, vydržel a ku Kapucínské tvrzi jsem musel běžet. Což byl úkol nelehký, neb tato se nacházela na kopci a na nohách jsem namísto tenisek měl nasazeny kroksy. S pomocí Boží jsem zcela udýchán ku Loretánskému monastýru doběhl včas, žel ukázala se další potíž. Zvyk prozvonit zpovědníka v době příchodu vinou absence telefonu padl a tak jsem začal zuřivě zvonit. Menší bratři mají ten krásný zvyk, že se většinu času pohybují mimo dosah zvonků a tak jsem se až po pár minutách dozvonil do jejich kuchyně. Zde už mi kuchař svým mobilem Dismase zavolal a zpověď úspěšně proběhla. 

   Během ní se projevil předchozí běh od radnice Prahy 6, kombinovaný s mojí podvýškou (na svoji váhu mám poněkud málo cm výšky) a na těle i oblečení se počaly objevovat stopy potu, jehožto aroma nakonec způsobilo, že větším pokáním bylo trávit čas v uzavřené místnosti se mnou pro zpovídajícího kněze než pro kajícího supa.

    Vše dopadlo dobře až na to, že interval mezi bytím "po zpovědi" a "před zpovědí" byl žalostně krátký. Hříchonavirus mě opět promořil a s hanbou vyhlížím další zpověď.