Ztráta času

Měl jsi pravdu, rozbité sklo pořezalo duši.
Jaká náhlá ztráta ideálů. 

Vyrval si diamant z ohořelé hrudi. 
Černá se nikdy nevymyje, měl jsi pravdu. 
Rozbité oči vidí svět rudě, ale má duše je ponořená v dehtu. 
Proč jsi tak sladký?
Proč mě tvůj úsměv dělá šťastným?
Nepřinutíš mě brečet. 
Nikdy ti nedovolím dostat se dost hluboko. 

Jsem moc zhulenej, abych na tebe myslel. 
Jsem moc zhulenej, abys mi rezonoval tělem. 
Tahle láska byla šílená stejně jako já. 
Každá droga je lepší než ty, ale žádná není lepší než já. 
Zakřič, když se svět rozpadá. 

Ten můj se nerozpadá, ale rozpouští v nenávisti. 
Zakřič, pokud se snažíš odtrhnout srostlé. 
Myslím jen na tu bolest. 
Jaká ztráta času byli všechny roky, všechny hádky, všechna slova, 
věty, sliby, snaha, práce, překonávání. 
Tvrdý dopad zpátky do reality. 
Rozpáral jsi nás jako… plyšáky. 
Proč jsi tak krutý? 
Proč tě miluji o to víc?
Kolik toho musím vyhulit, abych zapomněl, abys přebolel?
Jdi do prdele. 

Kolik peroxidu je potřeba, aby mi vypálil díru do hlavy? 
Jediné, co doopravdy chci je, aby ti udělal to, co jsi udělal mně. 
Kurva, zapálil jsi naše kulisy, kvůli němu.
Co v něm je?
Proč? 
Říkal jsi, že to bude trvat věčně, ale netrvalo to dýl než bolest, kterou cítím.