Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUjetý olej
26. 08. 2020
9
6
390
Autor
Movsar
Mladí považují tečku za větou za zastrašující, píší na internetu. Nechceme traumatizovat mladé, a tak příběh Stínů horkého léta, s nímž jsme se tak těžce loučili, máme důvod znovu otevřít. Navíc ústřední postavy maminky, Olinka a cizí paní jsou rezervoárem takových duševních podivností, že by byla škoda nenechat je vydat světu olej svých ujetých životů.
Sezónu dávno vzala studená fronta, na vratech Petynky visel reznoucí zámek. Lidé se obraceli do sebe, dokonce i Diana se občas zamyslela, ale hlad rychle zaplašil myšlenky, které "aj tak neni su k ničomu".
Olinek s maminkou celé dny seděli u stolu pod ohromnou bání s čajem a povídali si o věcech, které si za padesát let nestihli říct: jak se kdo ten den vyspal, jak se to má se světovou politikou, jestli půjdou odpoledne na zákusek do Světozoru, nebo k Hájkovi a jak jsou lidé zlí.
Jednoho takového dne, kdy bylo Olinkovi zas jak v měkké a teplé děloze maminčině, zapípal mu telefon. Psala cizí paní; že by s ním ráda uskutečnila jeden pietní podnik. Nesnadno se Olinek u maminky omlouval, žádný důvod nebyl dost silný na to, aby ji opouštěl na celé jedno odpoledne. Se slzami na krajíčku mu pomáhala do haveloku a něžně mu vkládala na hlavu slaměný klobouk, aby byl chráněn před vražedným podzimním sluncem.
Sešli se na Olšanech. Cizí paní byla v černém, v ruce balíček svíček z Billy, trvale zlevněných. Pochopil. Půjdou k pomníčku padlých opilců. Zavěsila se do něj.
Když byli na místě, třaslavým hlasem řekla: "Dík těmto lidem žijeme! Dík Sovětskému svazu!" Nedbaje varování maminky, že by mohl zemřít, Olinek sejmul slamáček, z kapsy vytáhl sešitek a s hlubokou vráskou na čele začal recitovat: "A třeba již zítra my budem se bíti. / Někde u hranic Čech, v těch sladkých krajinách / do rukou kulomet soudruzi vydají ti / s bratrským polibkem v lidových kasárnách." Dojetím propukla v hysterický pláč. Jak to viděl, neudržel se a taky zhroucen usedavě plakal. S očima mokrýma pak zapálili svíčky i s umělohmotným obalem a v pozoru stáli tryznu pod sloupem toxického kouře.
"Chcete to tu podpálit, kokoti?!" přiřítil se správce pomníku a rozkopal škvařící se svíčky. "A vypadněte odsud, ať už vás tu nevidím," vykázal je v souladu s pravidly návštěvního řádu.
To byl ale zlý člověk, opakovali si pak cestou do cukrárny Olinek s cizí paní. Ještě než tam došli, volala ale maminka...
6 názorů
pro mě byla cizí paní stále přikrytá závojem, teď už z něho vystrčila ručku se svíčkou :)*
to o té tečce jsem do dneška vůbec netušil. a na Písmáku asi přítomnost nebude traumatizovat nikoho (-:
blacksabbath
26. 08. 2020jsem ráda, že jsi své postavičky nechal popojít zase kus dál.....:-)))))).....*/*****