Narcis po prázdninách

Škoda. Já mám IQ pouze 128.

Co víc? Když nečtete, tak nevíte nic. Píši pro inteligentní čtenáře.

A teď jsme u jádra problému : ty chápeš komunikaci s lidmi jako povinnost, já ji chápu jako něco pozitivního. Vážím si toho, že tady mohu s lidmi komunikovat a vlastně proto tady jsem. I moje básničky jsou formou komunikace s lidmi. Píšu je pro své čtenáře, protože jim těmi básničkami chci něco říct. Proč ale vlastně píšeš ty, Litartsi ? Co tě k tomu vede ? Teď právě jsem si s jistou dívkou dopisovala o tom, že pro ni je Písmák cosi jako deníček, kam"uskladňuje" střípky svého života, své emoce a prožitky. U mladé dívky takovou motivaci chápu. U člověka ve tvém věku bych už přecejen čekala něco víc.

A to je ten Váš omyl. Já se necítím vázaný žádnou komunitou a nějakými povinnostmi k ní. Na Psancích.cz, kterých jsem si užil vrchovatě, musí autor nejdříve okomentovat cizí dílo, aby mohl napsat svoje. Na Poetikonu.cz nelze napsat nové dílo, dokud k předchozímu není žádný komentář. Sektářství jako hrom! To není prostor pro svobodnou tvorbu.

Umění je založeno na pozitívních hodnotách a sdělnosti, ne však na nějakých povinnostech vůči jiným.

Když básně nečtete, tak nemůžete a priori odsoudit autora za to, že nekoná to, co si myslíte, že by měl konat.

Proč tady píši? Protože tady také mohu a nikdo mě k ničemu nenutí. Stejně tak třeba na serveru Basnicky.cz.

Tvé básně nečtu proto, že nedáváš nikomu žádné tipy. To považuji za vrchol narcistické samolibosti. Neber to nijak osobně. Když už je tady nějaký nováček třeba měsíc a já se chci zabývat jeho básněmi, nejprve se podívám, kolik za ten měsíc dal tipů. Když vidím, že žádný, jeho básně nečtu. Soudím, že člověk, který je naprosto nekomunikativní a vůbec nerespektuje to, že jsme tady jeden kvůli druhému, nemůže nikdy napsat nic kloudného. Umění totiž musí být postaveno na vzájemnosti, laskavosti a soucitu, na snaze tomu druhému něco sdělit, něco dát a taky se s ním, s tím druhým, o tom dál bavit. Tvé tvorbě všechny tyto předpoklady naprosto chybí. Tak proč číst tvé tzv. básně ?  Může snad tak plytký a samolibý člověk napsat hlubokou nebo aspoň zábavnou báseň? To si nemyslím. A nemyslí si to tady skoro nikdo. Až se pokusíš změnit svou povahu, pak teprve se tady někdo začne tvými básněmi zabývat.

Svoje názory vyjadřuji ve své poezii. Tady máte řadu mých básní, jenže Vy je nečtete, takže jakápak další diskuse. Napíšete-li svoji kritiku k některé mé básničce, odpovím Vám.

Já mám svůj osobitý styl, svůj rukopis, všestranná obsahová témata, a jak píší jiní se učit nemusím.

Diskuse není o tom, že jeden vyhraje a druhý prohraje. Mělo by v ní jít o to, že se seznámíme s názory druhé strany, vezmeme je na vědomí a uvažujeme o nich. Musíme se smířit s tím, že ty názory druhé strany tady budou, ať se nám to líbí nebo ne a že je tudíž lepší se o nich do hloubky poučit a pokusit se pochopit, jak ten druhý vnímá svět.  To proto mě zajímá, kteří čeští básníci se ti líbí. Třeba bych ti mohla pomoci v tom, že by ses naučil psát tak trochu jako oni. Nelákalo by tě to ?

Začala jsem vést určitou literárně - výtvarnou diskusi pod svou básní Štafeta. Možná máš jako architekt k výtvarnému umění blíž než k poezii. Třeba by tě eventuální diskuse o výtvarném umění mohla zajímat.

Vše, co má nějaký skutečný smysl neustále pokračuje dál a dál. Tak by měl pokračovat i náš dialog. Když člověk s dialogem přestane, znamená to, že duchovně uvízl na mělčině, že jeho loď ztroskotala. 

V této diskusi nemá smysl dál pokračovat, přít se o další autory.

Ano ? A co ? Stačí mi nějaká jména z české poezie. 

Vím, co jsou skutečné umělecké hodnoty.

A tvé názory jsou objektivní, Litartsi ?

Ano, vaše názory jsou čistě subjektivní. To projevujete každou svou větou.

Já tady žádný svůj problém nespatřuji. Píši si svoje, jako na dalších čtyřech serverech. I na blogu Pise.cz, kde moje básničky i mou architekturu sledují zájemci téměř z celého světa.

Jistěže člověka mohou velcí spisovatelé proměnit k lepšímu. Kdyby tomu tak nebylo, proč by potom velká literatura vůbec existovala ? Já jsem byla v mládí fascinována Dostojevským. Přečetla jsem od něj vše, včetně dopisů a deníků a v mnohém z toho mě to poznamenalo až dodnes.

Pokud se k něčemu kdokoli vyjadřuje, dělá to na základě obecného rozhledu, který má. Čím menší rozhled člověk má, tím skromnější by měl být ve svých úsudcích a tím více by si měl uvědomovat, že jeho názory jsou čistě subjektivní.

Co se týče tvých básní, přečetla jsem jich jen pár a musím zopakovat, že kdyby ses ke čtenářům choval jinak, tvé básně by si našly více příznivců. Soudím, že bys dostával tak kolem deseti tipů. Ty ale, bohužel, neumíš jednat s lidmi a to je tvůj hlavní problém.

Jan Čep není vůbec okrajovou postavou v české literatuře. Ve své době byl vysoce hodnocen i zařazován přední kritikou. To, že je nyní pozapomenut, je dílem socialistické i dnešní epochy. Hodnota jeho tvorby však není nijak zpochybněna. To, že je málo čten, je dáno jeho uměleckou a duchovní velikostí.

Člověka neprohloubí jiní autoři, jen se od nich něčemu naučí. Prohlubuje se vlastním založením.

Pokud se tady k něčemu vyjadřuji, tak ze svého pohledu vím, o čem píši.

Já nepočítám s většími úspěchy, ani je nemám. Dělám a tvořím to, co umím a věřím, že to i někomu něco dá či dává.

Litartsi,

já vůbec nezpochybňuji to, že Čep byl asi skvělý povídkář. V tomto směru jej prý oceňoval i F.X. Šalda. Potvrdilo se mi, že k němu máš nějaký úzký osobní, jak jsem nyní pochopila, až rodinný vztah. Já jsem ale psala o jeho celkové pozici v české, potažmo světové literatuře. V české literatuře je to postava okrajová, prakticky zapomenutý spisovatel, literatura světová, jejíž součástí je také několik málo čaských autorů, s ním vůbec nepočítá. To jsou prostě fakta, která nelze zpochybnit.  To, že se tak úporně soustřeďuješ na okrajového autora, těžko tvou tvorbu nějak prohloubí a posune někam výš.

Současná poezie se zabývá pocity, nikoli myšlenkami, které by básně nějak filosoficky formulovaly. Mně se to taky nelíbí, ale musela jsem to vzít na vědomí, pokud chci, aby mě lidé četli, aby s nimi mé básně vedly dialog.

Je fakt, že tvé básně moc nečtu. Je to hlavně proto, žes nedal nikdy nikomu žádný tip a že šmahem odsuzuješ všechny místní úspěšné autory, aniž by ses doopravdy zamýšlel nad tím, co píšou.

Můžeš být dobrý architekt, ale nemůžeš předpokládat, že úspěchy v jedné oblasti ti mohou automaticky zajistit úspěchy v jiné oblasti. Když jsem si četla tvůj poslední koment, připomnělo mi to floskuli "Víte vy vůbec, kdo já jsem?"

Víte, já si dovolím hodnotit a celkově kritizovat to, co víceméně znám a chápu. Zkušený člověk s určitým nadhledem leccos vyčte i z typu člověka, aniž by znal jeho dílo, aby jej mohl někam zařadit.

Vy tvorbu Jana Čepa vůbec neznáte a přehlížíte jej pohledem jeho zařazení socialistickou dobou. Ale v r. 1969 (tedy ještě v době jistého politického uvolnění) mu byl znovu vydán soubor povídek "Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť". Takže není třeba sahat do archívů z 1.republiky. Ale já mám jeho povídky, vydané i v té době, díky mému otci, který se s Čepem dobře znal. Narodili se oba ve stejném kraji (na Hané) a můj otec ve 30. a 40.letech organizoval na Moravě tzv. "Akademické týdny", jichž se účastnil i Čep. Ani doba okupace je nedokázala zlikvidovat. To až nástup komunistů.

Vy neznáte ani moji práci (kolikpak jste toho četla?), která má rovněž duchovní ponor, a povrchním a urážlivým způsobem laika ji i moji osobu shazujete. Sama jste moralizujícím a neodborným soudcem neznámého a nechápaného.

Já jsem činný i jako architekt (např. návrh na dostavdu Staroměstského náměstí v Praze, v historicko-moderním pojetí). Studoval jsem i historii výtvarného umění a myslím, že mám docela slušný přehled i nadhled v oblasti umělecké tvorby.

Abyste vy se hluboce zamyslela, tak to vám neradím, protože o tom, co je umělecká hloubka nemáte ani ponětí.

Ano,

od Čepa jsem opravdu nic nečetla. V době kdy jsem studovala, v literatuře prakticky neexistoval, protože to byl katolický autor a posléze emigrant. Své znalosti o takovýchto lidech jsem mohla čerpat poze ze zakázaných knih vyřazených z knihoven a ani tam mu nebyla věnována téměř žádná pozornost. V Rukověti dejin české literaturyod r. 1918 je pouze zmíněn a není tam uvendeno žádné jeho dílo. Paměť mě neklamala v tom, že je uveden v jednom dstavci s legionářskou literaturou.

Samozřejmě jsem pochopila, že tou dekadencí myslíš úpadek. Tvým problémem je, že si hraješ na soudce a to jak, co se morálky týče, tak co se týče odbornosti. Takové hyperpřeceňování vlastní osoby je pro narcisty typické. Opravdu si myslíš, že máš nějaké morální oprávnění roli soudce zaujímat ? Hluboce se nad tím zamysli.

To je vidět, že jste od Jana Čepa nic nečetla. Já znám jeho povídky, které mu byly vydány do jeho emigrace do Francie před komunisty. Není to vůbec jednoduchá četba, moc byste jí nerozuměla. Byl to umělecky hluboký člověk.  A kde jste vzala tu vojenskou historii? Čep musel v r. 1948 uprchnout, protože by ho zavřeli, jako třeba Jana Zahradníčka.

Současná kultura se vyznačuje často duchovní pokleslostí (nejen literatura).

Dekadenti se dnes už neprosazují vůbec, protože dekadence ve své původní podobě (Karásek,Hlaváček,Opolský, Březina aj.) nikoho nezajímá. Jen občas třeba  zhudební Hlaváčka Monika Načeva(Večer teskné nálady), nebo na you tube  přibude další recitátor nadšený z jeho básní Hrál kdosi na hoboj a Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji.

Dnes je v kurzu naopak neodekadence, která původní dekadenci karikuje v postmoderním stylu. Sem patří třeba Princ nebo Krchovský. To ale nejsou básníci hlavního proudu a naší poezii dnes nedominují.

Čepa čtou hlavně důchodci, zajímající se o vojenskou historii a tady v knihovně, ze které se napojuji, nejsou jeho díla ani v regálech, nýbrž jsou ve skladu, zatímco Bukowski se půjčuje na pořadník. Ne všechna díla, ale některá ano.

Jan Čep, jehož řadu povídek ze života prostých venkovanů (z Hané) jsem četl, je jedním z velikánů české literatury 20. století. Jeho prozaická tvorba se vyznačuje velmi osobitě pojatým básnickým projevem. Čep je spisovatelem malého národa, ale s velkým uměleckým srdcem, světového formátu.

Já tak trošku vidím do duše člověka i podle vzezření tváře a pohledu jeho očí. Toho vašeho Bukowského zase neznám já a vůbec mě nezajímá. Tak jakýpak světový autor. Dnes se prosazují často všelijací dekadenti a rádoby umělci.

Bukowski je jeden ze světově nejůspěšnějších básníků a spisovatelů dvacátého století. Lze ho přiřadit k takovým velikánům, jako byli Ernest Hemingway nebo Ray Bradbury.  Jan Čep je prakticky zapomenutý okrajový autor literatury malého národa, kterého ve světě nikdo nezná.

Neznám a nečetl.

Jen jsem pohlédl nyní na jeho stránky a již jsem byl pryč. Víte, mě zajímají duchovní autoři, jako byl např. Jan Čep, ne nějací úpadkoví dekadenti.

Já jsem dnes získala další místo na panelu a tak jsem zveřejnila opět jednou střípek ze sbírky týkající se básníka Bukowského. 

Zajímalo by mě, Litartsi, jestli znáš Bukowského a jestli jsi od něho někdy něco četl.

Já mám tento měsíc již vybráno a nyní si píši do svého archivu, kam nahlédne jen velmi málo zájemců. A ze svého neodečítám, nýbrž stále načítám. 

Litartsi,

asi tě nepřesvědčím, že jsem tuhle básničku nezveřejnila kvůli tobě, takže už se o to ani nebudu dál pokoušet.

Hodně mých básniček dostane patnáct a více tipů, za což každému tzv."úspěšnému" autorovi přísluší odměna : další místo v hlavním seznamu děl. Také za dva a více výběrů přísluší úspěšnému autorovi další místo na seznamu děl.

Momentálně ale úspěšná nejsem a tak další místa na panelu už nemám. Není každý den posvícení.

Ano, napsala jste ji již dříve (to mne napadlo hned) a nyní se vám hodila i na moje zdejší příspěvky. Proto jste ji přilepila nad moji báseň "Jen troška", zveřejněnou zde po prázdninách 1.9. po osmé hodině, zhruba o dvě hodiny později.

Zajímalo by mne také, jak to, že můžete napsat na hlavní stranu více jak pět básní v jednom měsíci.

Tahle báseň je mezi mými dílky svým způsobem kuriózní. Je to velmi stará básnička, původně napsaná v roce 2014 jako parodie na sbírku Kateřiny Rudčenkové Chůze po dunách, konkrétně na stejnojmennou báseň z této sbírky. Původně jsem napsala těchto parodických variací deset (Chůze po dunách 1 až 10) a některé z těchto variací jsem poslala kritikovi Pioreckému a též Adamovi Borzičovi do Tvaru. Setkalo se to s pozitivním ohlasem, nabízeli mi zveřejnění těchto dílek, ale já jsem rychle pochopila, že nemají Rudčenkovou rádi.

Dvě z těch starých rudčenkovských variací jsem v době covidové krize, kdy byly zavřené knihovny(já se napojuji pouze z knihoven, kluboven a internetových kaváren), přepsala, protože se mi líbily určité pasáže z těchto textů ještě i po letech. Druhou z takto přepsaných básní je Křik, který jsem zveřejnila dneska.  ... S tebou ty dvě básničky opravdu nemají nic společného. Navazují na text Rudčenkové a kdyby tě zajímalo opravdu do hloubky, mohu ti sem ten původní text básně Chůze po dunách od K.R. přepsat.

To není dojem, ale skutečnost. Tady to není jako na výše zmíněných serverech, kde vládne jeden(dna) admin a diktuje všem svoje subjektivní názory a podmínky.

Já tady mám také pravidelné návštěvníky, kteří mají zájem o mé básničky.

Svůj první komentář zde jsem napsal proto, že mi tato báseň nápadně připadala (obsahem i datováním), jako posměšně přišitá na mou osobu.

Nevěřím, že by mohlo existovat něco víc sektářského než Písmák. Ale když máš takový dojem, mohu ti to jen závidět. Já už tady beru věci takové, jaké jsou. 

Já tady přátele nemám žádné a sotva mít nějaké budu, ale mám tu pár přízniců, kteří mě rádi čtou a toho si vážím.

Taky je tu dost lidí, kteří by mě chtěli vychovávat a toto jejich úsilí mi připadá strašně legrační. Připadají mi jako Sisyfos, který valí do kopce svůj kámen.

Zaplať pánbůh, že to tady není jako třeba na básničkových serverech Poetikon.cz nebo Psanci.cz, majících téměř jakýsi sektářský charakter, pod dohledem jednoho představeného. Tam byla přímo povinnost okomentovat cizí dílo, aby bylo možno vložit dílo svoje. V Poetikonu dokonce nebylo možné vložit další dílo, pokud v předchozím díle nebyl žádný komentář.

Uzavřel bych přátelství, kdybych měl s kým. Až se takový objeví, budu rád. Na Pise.cz něco takového mám.

Já ti tvoje úspěchy na jiných serverech velmi přeji.

Osobně si myslím, že tvůj problém na Písmáku není ani tak v kvalitě tvých děl, ale v tom, že nejsi komunikativní, nedáváš nikomu tipy, nikomu nic nepochválíš atd. Písmák je v podstatě sociální síť a hodně lidí, třeba osamělých, se sem chodí pobavit a navázat přátelství.  Ty jsi uzavřený sám do sebe a s nikým přátelství nenavazuješ.

Já zde vůbec nepřeceňuji svoji roli, píši zde proto, že ukládám svou tvorbu na více serverech. Prostě tam, kde mohu psát. Vím, kde se nacházím, proto mě nepřekvapuje, že mám malou čtenářskou návštěvnost. Moje poezie je pro kulturně vyspělejší lidi (není to komerce), a těch není mnoho. To, že se zde třeba 30 lidí shodne na tom, že některá báseň je dobrá, vypovídá většinou jen málo o tom, jakou má objektivnější hodnotu.

Píši své básně také např. na blogařském serveru Pise.cz, kde o mou tvorbu projevují zájem lidé z mnoha zemí. Nejvíce to byli Češi, ale nyní drtivě převládají Číňané. To je zajímavé, neboť překlady poezie do cizích jazyků ubírají dílům na hodnotě. Patrně je zajímají moje myšlenky, v nich obsažené. Větší zájem projevují i Američané a Kanaďané.

Básničkové servery jsou jen pro přihlášené členy, a těmi jsou především píšící autoři, nikoli pro širokou veřejnost. A pokud se zde objeví i někdo, kdo má vyšší tvůrčí hladinu (tím se nechci nijak vyvyšovat), tak je pochopitelně většinou ostatních ignorován.

Jen tak pro doplnění:

Na Pise.cz i na PeopleLovePeople.com mám uloženo cca 550 básní a básniček různého druhu a obsahu (celou svou tvorbu). Mnoho básní i na Blogu idnes nebo Basnicky.cz.

Litartsi,,

tvůj komentář mě velmi překvapil. Já dávám svá dílka na panel úplně naslepo. Nikdy se napřed nedívám, kdo že je na panelu přede mnou.

Já přece nemohu za to, že můj Narcis je celkem úspěšný a tvoje báseň ne. Píšu,abych pobavila své čtenáře, ne proto, abych se nad někoho, třeba nad tebe vyvyšovala.

Za hodnocení svého dílka ti děkuji a beru na vědomí, že nejsi mým příznivcem. Pokud by tě ale aspoň trošku zajímal můj názor, pak bych ti musela sdělit, že ty nesmírně přeceňuješ svou roli tady na Písmáku. Nejsi prostě tak významnou osobou, jak sám sobě namlouváš. Lidé tě nečtou prostě proto, že je vůbec nezajímáš. Číst tvé básně lidi prostě nebaví. Nebylo by tedy leší aspoň na chvilku si připustit, že tady někteří lidé umějí psát o dost líp než ty a s těmi pak probírat své chyby ? A není ti divné, že se třeba dvacet, třicet lidí shodne na tom, že nějaká báseň je dobrá, zatímco ty ji považuješ za špatnou ?  Oni všichni se mýlí, ale ty jediný máš pravdu ?Já ne tvém místě bych to považovala alespoň za důvod k přemýšlení.

Filosofko,

moc děkuji za koment. Pokusila jsem se o to, aby ta básnička vyznívala jako tragikomedie. Všichni jsme tak trochu Narcisové, ale Narcis může být i člověk v jádru noblesní a částečně i vstřícný. On prostě potřebuje úctu, obdiv, potlesk a oddanost. Když to všechno má, může pak vytvořit i velká díla.

Veršotepče,,

takový malý pokus o "klasiku". Snažím se.

Evženie,

jsem ráda, že se líbilo.

Knihomole,

moc děkuji za hvězdičku.

Díky, Markel,

já vím, že ty jsi na klasiku a tak mě tvá pochvala těší.

blackie,

když každé ráno odkveteš, tak nejsi skutečná Narciska. Skutečný Narcis si myslí, že on nikdy neodkvete.

fialko, dík. Mám více verzí téhle básničky. Ona vlastně vznikla z deseti variací inspirovaných básní Kateřiny Rudčenkové Chůze po dunách. 

Napadlo mě, že bych mohla zveřejnit jinou starší variantu téhle básničky a asi to zítra udělám.

Goro,

já vím. Někteří lidé tady jsou poněkud horkokrevní. Díky za tip.

Musela jsem se vrátit a přečíst si to ještě jednou, když je na to klid. Tvoje verše nejsou jednoduché říkačky, co ti s lehkokstí vykouzlí úsměv na rtech, ale zasahují (alespoň mě) hluboko a pokládají otazníky, které někdy sbírám, někdy nechávám ležet podél cesty...Moc hezké dílko :-))

Tahle báseň se povedla.

Pokud tedy někoho zaujme, dal jsem si svou veršovanou reakci na toto dílo na svou zeď. Hezký den všem :-)))

Moc pěkné.

/*

můj šálek

svůj klobouček smekám *

jsem také Narciska a každé ráno odkvetu....to když se podívám do zrcadlo a řeknu si...tak to ti přeju...ivi

Pokud jste tím "narcisem" myslela mne, a vyznívá to tak, neboť jste se vzápětí přilepila nad mou báseň, tak jste úplně mimo moji práci.  Váš problém spočívá v tom, že jste moje poslední básně nečetla a děláte závěry o mé tvorbě. Patrně jen z názvů básní, v jejich sledu. 

Co se týče vaší básně, tak se jedná opravdu jen o amatérské pokusnictví, které má s dobrou poezií pramálo společného. 

Že mám tady tak málo kritik a tipů, tak to mi vůbec nevadí. Vím proč.

Výstižné, skvěle napsané, moc se mi líbí :-)

Podařený Narcis...

a z té reakce si nic nedělej, je poněkud přepálená...

Marku, skvělá improvizace!

Diano, zítra si to vyvěsím jako reakci na Alicino dílko...

Diano,

tip můžeš dát kritice, já už jsem to udělala. A s tím publikováním souhlasím.

Marku, také smekám!!! Kam ti mám poslat tip? Publikuj to! jsem nadšená :-)

Pro mne jsou taky některé texty inspirací, ale občas se stane, že jejich původní autor zareaguje pěkně zvostra jako třeba starej dobrej svatej Salvátor básní "Nedosažitelná".

Asi deset, patnáct minut - šlo to samo, slova přicházela k těm Tvým lehce, Tvé texty jsou pro mě svěží inspirací...

Alegno,

tenhle můj styl je klasický a já se v něm narcisticky vyžívám. Jsem ráda, že se líbilo.

Marku,

pokud jsi tohle stihl jakožto imrovizaci v řádu minut, pak tedy klobouk dolů a já tomu dávám tip. 

Já jsem se pokusila o improvizaci básničky ve vázaném verši pouze jednorázově takřka on line jen včera, když jsem psala a zveřejnila Ruce. Ale už večer mi ta improvizace připadala nepatřičná, takže jsem ji dnes musela mírně poopravit.

pěkně se mi četlo, v tomto stylu tě poznávám***

Opět jak slovem malované...

Pod slupkou…

Vždyť ještě včera moje zlatá hříva

do všech stran světa okázale vlála

Dnes moji všednost halí mlžná šála

a žádné slunce květ můj nezahřívá

 Včera jsem věřil, že nade mě není

že tu jen pro mě louka půdu skýtá

náhle mi chybí všechno – identita

povadlé listy s šrámem na temeni

 Přes noc vše jinak – a já v mžiku nevím

 kde sebrat sílu, když jsem zcela všední

Jako bych slyšel neznámý hlas: „Vzhlédni

jak prostá pára na nebi tká kelim

 Vzhled je jak slupka – často ryze módní

hlavně měj příběh, který nevyprchá

Krása? Jen přelud, velmi zrádná mrcha

Když slupka spadne, vidíš, co je pod ní…“

Diano,

který umělec není Narcis ? Aspoň tak trochu trošičku ? Všichni se vyžíváme sami tajně ve své vlastní tvorbě, někdo si možná opravdu čte nahlas své básně a nechápe, jak za ně mohl dostat na Písmáku tak málo tipů.

Já jsem taky Narciska a proto mám pro našince pochopení, cítím vůči nim solidaritu a soucit.

Krásné! Narcise lituji, ale tvá snova nejsou ani vyčpělá, ani nudná! :-)))