Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sez domova
27. 09. 2020
15
8
541
Autor
Marlen
odešla jsem v listopadu
i když jsem
- jako každý kdo se narodil
v prokletém čase tlejícího listí -
až příliš dobře znala
zákony podzimu
kostnatá ruka strachu
mi nesmlouvavě
napsala na čelo
v tento čas
žádné zvíře
neopustí své doupě
a to ani kdyby trpělo
můj první krok
nemohl být šťastný
---
čekala jsem samotu
ta však už dávno vzdala
své toulky ulicemi
a vydala se lovit
do jednopokojových bytů
nejsem osamělá
jsem jenom cizí
s věkem mi ubývá míst
na kterých bych bloudila
---
už nechci
přepínat tlačítko
mezi dvěma domovy
(nechci myslet na mámu
jak těká po obchodech
a kolem dokola
vybírá oblečení
ve kterém by mohla utéct)
chci usnout u dráhy
a za očima
nechat míjet rozsvícená kupé
projíždějících vlaků
ve spánku přivolat sen
o konci světa
za který by šlo vzít
aniž by se mi
rozsypal pod rukama
8 názorů
Už dlouho jsem tady nečetl něco takového. Pevný konec motaniny světa...to může být taky rozhodnutí.
...nemám ráda vlaková nádraží, vlaky a jízdní řády, ale tahle se vymyká, ano
Líbí se mi celkově, ale nejvíc mě potěšil ten konstruktivní závěr. Nemám ráda básničky, které končí špatně. Mám ráda básničky, které končí nadějí jako tahle. Tip.
namcholtiv
28. 09. 2020Myslím, že vím, jak se cítíš. Cítím to s tebou.