muzeum/učebna biologie

yss, i tobě děkuju, moc.

"vadia" mi v podstate iba dva slová, protože a proto / čo jsme promrhali abychom .../ ale to je už úplne banálny a vôbec nepodstatný detail...páči sa mi rovina vnútornej "klasifikácie", asi aj nejaký kontrast, zachytenie histórie ako "pamiatky" exponátu ale zároveň ako "cintorín" toho "strateného, mŕtveho "..pominuteľnost a hodnoty...pekný text 

sluko... díky. jsem skoro dojatá. žes přišla. a tak.

(Stavila jsem se utřít prach z válce.)

...něčím, co mě přežije... jakože jo, ve své sebestřednosti se tím dost zabývám... a v poslední době docházím k docela jednoznačnému závěru :)

díky za návštěvu, tady i jinde.

Toto je dobré, nyní jsem napsal kritiku k "V hrudním koši" a toto je jako potvrzení toho, co jsem tam napsal o šťávě, možnosti jí využít. 

Je vidět, že se zabýváš pomíjivostí, odkazem, sebepřekročením, přesahem, něčím, co Tě přežije. 

Rozčiluješ se. 

Také jsem se tím zabýval. Pomohlo mi pitvání toho, jak je co postaveno, uděláno. Hlavně psychologicky. Vyšlo mi z toho, že to, jak se věci mají není náhoda, ale naopak nevyhnutelná nutnost. Máme možnost najít v tom to, co je dobré a být za to vděční. 

Je to těžké, protože to vypadá tak snadné, aby to mohlo být lepší. Ale to už parafrázuji Tvá lépe vedená slova. 

Když si prohlížím jantar, prochází jím světlo, kdežto u těch válců je víc tmy a prachu, na konci k zalknutí. Přemítám, kolik kdy kde bylo světla vlastně, kolem těch vitrín, které jsem potkala.

jo, dominicku, v poslední době vážně nesnesitelná... díky.

to je ta nesnesitelná lehkost bytí

z mýho pohledu o žádný obhajování nešlo. proč bych jako měla obhajovat svůj text. jen jsem ti chtěla (zcela upřímně!) pomoci pochopit ten verš.

Nikdy není zbytečné obhájit své myšlenky (nebo text). Pokud by se nestalo to co si nepamatujeme, byli bychom na tom dobře. Ovšem ! také někdy špatně. Sákryš, nějak jsem se do toho zamotal.

lastgasp, co se týče té buřičské myšlenky ohledně pamatování si, není nikde řečeno, že jde o nějaké závazné stanovisko. ale - není to takhle někdy? osobně jsem už lehce za zenitem a problémy s pamětí začínám pociťovat... můžeš tam třeba (!) číst i ten strach z eroze paměti... člověk si potom minulost opravdu vykládá na základě toho, co si pamatuje. tak třeba takhle?

zbytek si můžeš interpretovat, jak chceš (vím, alibismus z mé strany... ale zdá se mi, že už teď jsem řekla zbytečně mnoho)

Myslím, že v komentářích bylo řečeno dost, jen neumím příjmout, že si pamatujeme jen co se stalo. Ochrana ztenčených míst před nalomením není přece mrhání. Z veršů čiší cosi nevlídného a dráždivého a podel autora to planí svůj účel. Co je tedy cílem, jaký mají ta slova význam?

nemám ráda prach, je mrtvej - možná se tý smrti přeci bojím:) Ale dík za přiblížení tvých muzejních pocitů, můžu líp rozostřit do všech koutů ...

law, napadá mě k tomu, co píšeš - preparovaný, zakonzervovaný exponáty jsou v určitých ohledech fajn - hlavně pro ty racionální vrstvy v nás... ale někdy v muzeích teda zažívám úzkostný stavy... a čas od času dokonce i při prohlížení fotek :)

mi to přijde přesné. Přesně ten pocit, co v sobě nosím, jen ho nepouštím ven, že si přijdu pak divná - ale teďs mě na něj navedla, proč nemám ráda preparáty ... je to trochu srabácké:) Super kousek poezie pro mě, živej svět je všude kolem, na dosah zkušenosti. Smrt taky. Ale opatrně :) Tolik k tématu muzeí z pohledu ... - nevím, jak se pojmenovat - muzejní ignorant? :D Ale chodím tam - zkušenost. Šiš, to je blábol ten koment, ale víš, co jsem chtěla říct ... :) že rozumím!

Tak dobrá, může se i s tipem. Obecně nemám potřebu přepisovat tvé autorské texty tobě coby autorovi, jen si je občas přečíst ještě jinak, pro sebe.

Tady v tom místě:

- abychom neutrpěli válečná zranění

Beru za jedno tvé vyznění, jak si jej tedy vykládám; no a v hlavě se mi protáčí na úvahy o mrhání v rámci válečných korekcí početních stavů lidstva. Jasně, že je to v zásadě typický projev druhu, takže o mrhání defacto nejde, to jen ten individuální smutek nad individuálními osudy převažuje.

Tohle nechci zobecňovat, ale za sebe myslím, že ženský piplací úděl prostě způsobuje tu vyšší citlivost. Koho baví neovlivnitelný zmar jeho díla, které navíc nemuselo vždy automaticky každou bavit, protože snad "od přírody vrozené".

Nemyslím si, že lidstvo je apriori dobré, to se ví, že ne. Však o těch rozporech píšeš dlouhodobě, ráda čítávám, co stačím.

silene, ve kterém? (omlouvám se, odhadnout to nedokážu)

(a kategorii neřeš)

V jediném místě jsem měla chuť přečíst si to jinak, asi se dá snadno odhadnout. Víc k tomu nepíši z respektu kategorie. A četla jsem tu ráda, víckrát.

pocity, které jsem měla ze čtení byly silné a obsah je mi blízký*****

jestli tě to dráždí, tak to splnilo svůj účel.