Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLittle Rose
Autor
Umbratica
Ne, nelíbíš se mi,
jen jsem si myslela,
že jsi dost v klidu,
abys do toho šel
Billie Eilish
Až do ptačího křiku
bdít po tvém boku,
držet se s tebou za ruku
v nerozestlané posteli
pod promítacím plátnem
širokoúhlého stropu...
Jen si tak bdít a snít,
bdít a snít
s budoucností nad hlavou
v jásavých barvách toho, co příjde,
když se dvě ruce
nikdy nepustí.
Kéž měsíc dorůstá pomaličku !
Kladu ti na ústa prst,
ať setrváme nehybní
v tom konejšivém tichu,
než s ptačím křikem
začnou zas za okny bujet
šlahouny s trny.
24 názorů
Tu výstavu jsem si prohlížela jen přes internet. Dokonce jsem si z ní stáhla docela dost fotek. Jmenovalo se to Dekadence now. Tehdy jsem ještě bývala na internetu několik hodin denně. Tak tomu možná bude i během zimy. Knihovny jsou zavřené a kdo ví, kdy je zas otevřou a tak jsem byla donucena pořídit si konečně napojení na internet jako placenou službu.
Pravda, na Krchovského jsem zapomněl. Nedivím se, že tě zajímá. Umí i řemeslo. Podobný typ humoru oslovoval kdysi dnešní čtyřicátníky. Nevím, jak je to se současnou mládeží. S dekadencí mám potíž. Před lety byla v Rudolfinu velká výstava. Šel jsem tam s velkým očekáváním, ale bylo to plytké, dokonce směšné.
Já se zabývám tak trochu neodekadencí v čele s Krchovským, což už taky není žádný mladík, a neodekadenti se svým perverzně obhroublým černým humorem dle mého silně ovlivňují i mladou generaci. Soudím, že tady na Písmáku jsou obdivovaleli zábavného Krchovského třeba Bříza nebo ALFONS.
TAk to bývalo vždy. Dnes je situace jiná v tom, že "hlavní" proud není přirozeně všeobecný, ale uměle vytvořený. Anekdota a zábavnost je přirozenou součástí české literatury (např. Neruda, Hašek , Hrabal) a už dávno prosákla i do poezie (např. Žáček, Marhoul). je kupodivu domenou starší generace. Mladí v tomto žánru zdaleka nekralují.
Možná je jaksi pseudopopová veselost a zábavnost současné poezie spíš podmíněna konzumerismem a prožitkářstvím, které vládne společnosti obecně. Vždycky měli mladí nějakou svou subkulturu. Dnes mají těch subkultur hned několik, ale to souvisí s celkovou fragmentarizací společnosti. Nepochybně ale v současné poezii existuje jakýsi hlavní proud a jeho obsah určují čtyřicátníci a třicátníci.
No ale tohle přesně byly servery. Nezávislá mládež v mediu, kam za ní ti starší nemohli. Ještě dnes je občas citit stesk po starých zlatých časech. samozřejmě že kvalita pokulhávala. Dnes zde dominují starší, ti mladí se něco naučili, povědomí je větší. Ale málokdo se učí u nejlepších (myslím minulých), také talentů je, jako vždy, vzácně. Poezie je jako hudba. Nemyslím, že je to postmodernismem. Ten už je pěkně vousatý, i v Čechách to bude půl století. Ale ta stále se prodlužující a prohlubující agonie (také to bude 50 let) ne a ne skončit.
Já myslím, že hedonismus, prožitkářství a elitářství jdou ruku v ruce. Ale všimni si, že pro postmodernu je charakteristické to, že nic nebere vážně. Vše nějak ironizuje nebo zesměšňuje. Programově se štítí patosu, dokonce se ho bojí jako čert kříže. - My jme ti veselí hoši z pražské hospůdky ! Jsme zábavní a milí, jsme bezva, rádi se bavíme a psaní je pro nás především zábava ! - Mám dojem, že se díla i komunikace postmoderny permanentně blíží úrovni studentských časopisů, ve kterých se postpubertální mladíci štengrují, kdo je zábavnější, kdo je víc free, cool a in.
To je složitá otázka a já vím, že máš ostré oko. Mezi těmi, kteří se pohybují kolem poezie převažuje v lepším případě hedonismus, v tom horším elitářství, které ale nemá s poezií, ačkoliv si to myslí, nic společného.
Safe,
máš pravdu. Budu muset prostě počítat s tím, že žijeme v době klipové a že lidé vše vnímají fragmentovaně. Učí je tomu užité umění kolem nich od reklam přes tendenčně vybírané senzační zprávy až po ony klipy na TV Óčko,kde jednotlivé záběry kamery trvají od vteřin po setiny vteřiny. Budu se muset naučit tuhletu klipovitost si osvojit.
Něco jiného ale je prožitkářské vnímání světa.- Nejsme tu jen proto, abych prožívali prožitky a "užívali si to"(i když v zásedě - nic proti tomu, jen všeho smírou,)ať se námto líbí nebo ne, jsme tu proto, abychom aspoň trošku něco i pochopili a změnili se k lepšímu. Na to současná poezie zcela zapomíná.
Asi je velký problém přesvědčit čtenáře o tom, aby se konečně naučily vnímat mé básně jako sousodý a náležitě promyšlený organický celek. Fragmentované pocitovky nechávám jiným autorům.
Um, tvé komentáře jsou vysloveně elitářské. Čtenář je čtenář a nemusí se nic učit. Buď ho přesvědčíš nebo ne. Buď je tvoje poetika srozumitelná nebo ne. Možná je jen pro omezený okruh. Podívej např. na Holana. Terezka Planetová je jistě jiná liga než Romance pro křídlovku, přesto měla 20x menší náklad. Možná právě ta promyšlenost tě občas některým čtenářům odcizuje. Chceš-li obecný souhlas, měla bys pěstovat přístupnější poetiku.
En,
přečti si o tom kouskování to, co jsem napsala Štírce. Asi je velký problém přesvědčit čtenáře o tom, aby se konečně naučily vnímat mé básně jako sousodý a náležitě promyšlený organický celek. Fragmentované pocitovky nechávám jiným autorům.
Štírko,
pokus se vnímat spojitě nejen mé jednotlivé básně ale i všechny tři básně na námět Billie Eilish zveřejněné kaskádově po sobě. Nezveřejňovala jsem je den po dni náhodou, ale čistě záměrně. A tyto básně zase souvisejí s přebásňováním Li Čching - čao. Tvoří k nim náležitý kontrast. Tvoří stín ke světlu Li Čching - čao. Svět je spojitý, Štírko. Já se nedovedu vžít do kůže dnešních básníků - pocitářů, kteří si představují, že život je jen o jednotlivých nesouvislých pocitech a že básně jsou také jen složeniny, koláže z jakýchsi pocitů. Kdybych vnímala poezii a život takto rozkouskovaně, nemělo by pro mne smysl ani psát ani žít. Čert vem pocity ! Jsou to jen podřadné indikátory pro úsudky intuice a rozumu.
Knihomole,
jsem grafomanka. Píšu toho samozřejmě daleko více, než kolik zveřejňuji. Oproti některým slavným básníkům jsem ale naprostý břídil. Bukowski psal zhruba patnáct básní za noc. Přiznává ale, že později z toho tak jedenáct zmačkal a hodil do koše. Za mě mé básně házejí do koše čtenáři. Ty neúspěšné texty mažu.
blacksabbath
14. 10. 2020Jen si tak bdít a snít, bdít a snít ..... pod promítacím plátnem širokoúhlého stropu...*/*******************************************************
Taky se mi líbí třetí. Ale bez kontextu a kontrastu předchozích dvou by asi nedávala smysl.
Evženie Brambůrková
13. 10. 2020Velmi pěkné.
To je den... omlouvam se: na me zase pusobi jen ta treti ... a zda se, ze by mohla byt bez tech predchozich...?
Um, si riadne činorodá. A žiadne chrlenie nedorobkov. Môj obdiv.