Čtenář Tajemných dálek

En,

ano, je to tak. To, čemu říkáš akčnost, to já bych nazvala(jako) vášnivým patosem. Mnozí tady brojí proti patosu a já si myslím, že je třeba rozlišovat patos zvládnutý a nezvládnutý.

Markel,

díky. Teď se sice vázanému verši trochu vzdaluji, ale na zítřek jsem naprogramovala takovou malou rýmovanou country.

V prvních třech slokách jemná melancholie podtržená drobným, jakoby meditativním písmem. Další sloky akčnější, energičtější. Ta ráznost je tím písmem zjemněná, jakoby zniterněná. Aspoň tolik můj první dojem.

líbilo a moc *

Abakusko,

já pathos používám jen jako herní prostředek. Vnitřně nejsem patetická ani co by se za nehet vešlo. Jsem chladná racionalistka, Andersenova Sněhová královna. Ale autor nemůže být chladně racionalistický i ve svých dílech. Musí do nich vkládat emoce, i kdyby v sobě žádné neměl. Čtenáři emoce předpokládají a vyžadují.

S těmi zdrobnělinami jsi to vystihla zcela přesně.  ...Žil byl tady na Písmáku jistý samuraj Musaši. Chtěl být hrdinou, vést souboje a války jako jeho historický jmenovec, ale ouha ! Místo toho se stal z neznámých důvodů miláčkem několika žen, které mu říkaly Múšo, nebo Musašíku, nebo dokonce Muško. ... No uznej - může nějaký méďa Musašík vést efektivně válku ? A tak milému samurajíčkovi nezbývalo nic jiného než seppuka. Měla jsem tu čest useknout mu hlavu.

blackie,

díky. Mé další dílo již spatřilo světlo světa v hlavním seznamu děl. Jmenuje se Mariánský sloup a je dalším článkem řetězu Březinovských variací.

Umbratica,

z teba spraviť zdrobnelinu - prídeš o niekoľko svojich nôh.Ešte vždy mám radšej trochu pátosu, než básničky z nešťastnej lásky. Ale aj to je lepšie, než pustiť si plyn a  napráškovať sa.

Pátos sa okolo mňa nemal kedy  a prečo vyskytnúť, ale súbor do ktorého občas dám nejakú rýmovačku,  mám nazvaný z nejakých neznámych dôvodov "so zvyškami pátosu".

tolik kritiků se zde již vyslovilo.....já mohu jen dodat....že se těším na tvé další dílo.....*/************

Abakusko,

existuje patos a vedle něj taky ironický pseudopatos, to čím oplývá tato básnička. Už celé dvě generace mají z pathosu panický strach. Vysvětluji si to tím, že totalitní režimy byly velmi pathetické, ať už to byl komunismus nebo nacismus, a lidé se chtějí od pathosu odstřihnout. Jenže pathos je už vemi stará záležitost a sahá prokazatelně do starověku, možná až do pravěku, což ale nelze doložit, protože neexistovalo písmo.  Současná doba je antipatetická, ale zároveň s pathosem zmizely i skutečně podstatné hodnoty, které by dávaly společnosti nějaký smysl. Konzum a mánie "užívání si života" nemohou tyto společenské ideje nahradit.

Já používám pathos ironicky, protože se bojím, že kdybych to s pathosem myslela vážně, tak se mi čtenáři budou smát a nebude mě nikdo číst. Útočím na postmodernu, ale ve skutečnosti přebírám její postoje a postupy, protože "taková už je holt naše doba". Někdy si připadám strašně pokrytecká, ale jindy si zas říkám, že "naší době" se musí přizpůsobovat každý, pokud chce vůbec v literatuře nějakým způsobem existovat a přežívat.

Nepoznám, ale z tých dvoch by si mohla Rúfusa stihnúť aj pred  dôchodkom. Tú Bendovú si nechaj, až sa  ti narodia nejaké vnúčatá.

Niekedy sa  stačí dobre narodiť, to sa myslím podarilo mne. Na druhej strane to zabránilo rozvoju môjho patetična. Dokážem to  prečítať, ale som odchovanec suchého anglického humoru a  s tým sa  niekedy ťažšie hýbä.

Abakusko,

abych ti pravdu napsala, v tomto roce jsem opravdu soustředěně četla, nebo lépe řečeno studovala pouze jednu jedinou slovensky psanou sbírku. Jmenuje se VEČNÝ POCIT NEDELE a její autorkou je Mirka Ábelová. Znáš tu knížečku ?

Mně se slovenština líbí a třeba někdy i sáhnu po básnících, které mi nabízíš. Jen - kde na to vzít čas ? Tak možná někdy v důchodu.

Umbratica,

Válek bol náš najlepšie píšúci minister kultúry. Jeho zbierku "Kúzla pod stolom" som dostala pri nástupe do 1. triedy.

Ak sa  dostaneš k Rúfusovi - tak to je básnik s veľkým srdcom a  s veľkým B.  

Pri detských básničkách je to napríklad Rúfus  a Bendová. Ale ani jeden z týchto dvoch nebol nikdy nominovaný na najlepšieho básnika. 

Abakusko,

Hájnikova žena... Ta se mi hned vybaví s Hviezdoslavovým jménem. Nevím ale jestli právě tohle jeho dílo je psáno alexandrínem. Musím se přiznat, že ze slovenské poezie jsem toho moc nepřečetla. Kdysi jsem čítávala beletrii slovensky, ale to proto, že jisté knihy nebyly přeloženy do češtiny. Možná tě ale překvapím. Měla jsem docela ráda slovenského básníka Miroslava Válka. Bylo mi jedno, že byl zároveň politik, stejně jako mi bylo jedno, že byl politicky angažovaný Albín Brunovský, kterého mám ještě raději. Mně se od Válka líbí ta básnička, co zhudebnil Žbirka. Jsem totiž sentimentální.

Ja som si najprv musela pozriež čo je to alexandrín - znie to skôr ako liek proti kašľu. Ale zato som si našla, že sa na tom vyzúril Hviezdoslav. Nemohlo by ti to na začiatok stačiť, ako náš najväčší zástupca maďarsko - slovenskej poézie.  Nedala by som to ani keby som mala o pár rúk , nôh a  očí viac. 

Scwalbe,

je to taková parodie na romantismus. Někteří lidé tady nesnášejí pathos, tak jsem je chtěla trošku podráždit.

Jsem ráda, že se líbilo a díky za tip.

Líbí se mi to, sedlo mi do nálady... zvláště poslední 2 řádky!!!

Evženie,

současné si nechávám do další básně - Mariánský sloup. Je to o tom, jak by asi Otokar Březina reagoval na naši dobu, kdyby vstal z hrobu. Byl by šťastný nebo nešťastný ?     Díky za típek.

Abakusko,

ty myslíš, že uplést alexandrínovou pavučinu není problém ? Tak se předveď, ale ať to má aspoň pět slok. Už se těším. Slovenský alexandrín jsem zatím nečetla a ráda si ho přečtu.

Safiáne,

já jsem Zbořilovu poslední zbírku četla na jaře v době, kdy byly zavřené knihovny. Koupila jsem si ji. Možná tě to překvapí, ale já hodnotím tu sbírku dost vysoko, ale ze zcela jiných důvodů než ty. Zbořil je jako jeden z mála současných básníků schopný vkládat do některých básní soucit a já si myslím, že skutečné umění začíná teprve tam, kde se objeví empatie a soucit. Pro mne jsou žonglérské výkony verbalistů prázdné a bezcenné. Civilismus takových autorů jako Zbora respektuji, ale není to moje parketa.

Já se pokouším oživit alexandrín s pomocí ironické nadsázky. Věškeré básničky z Březinovských variací jsou a budou ironické, protože postmoderna už natolik rozložila skutečnou poezii jako hubka srub, že autor složitějších vázaných veršů se už ani nemůže brát vážně. Byl by směšný, kdyby psal vážně. Problém je ale v tom, že někteří čtenáři tady mé básničky vnímají jako vážně míněná díla. Ale co s tím nadělám ? Pokoušela jsem se některým vysvětlit, že to vážně brát nemohou, ale asi se takové vysvětlování nesetkává s patřičnou odezvou.

Goro,

díky za důvěru. Já se pokusím nějakou dobu být Březinou č.2 na přání čtenářů. Ale rozhodně to nebude trvat dlouho. Baví mě zkoušet nové možnosti.   Ani nevím, kolik dalších básniček z cyklu Březinovské variace čtenáři snesou. Tipuju to tak maximálně na sedm básní a to si asi ještě dost fandím. Čtenáři v dnešní době nesnášejí delší cykly. Žijeme v době klipové. Třeba překlady Li Čching - čao unavily lidi po šesté básni a skoro se až bojím zveřejnit závěrečnou báseň z tohoto cyklu, protože už asi nebude nikoho zajímat.  Díky za tvůj tip.

Současné a minulé, krásně propojené.

So štyrmi pármi nôh a zhruba rovnakým počtom párov očí to zase napísať nie je až taký problém.

Um, znám ze Zbory jen Pohovku dr. Freuda a to zcela určitě není ideologická sbírka. Je v oproštěném, dokonce mezinárodním, stylu, který hledá v obyčejných situacích jejich poezii. Dalo by se říci, že je to jakýsi neoimresionismus. To by ti mohlo být blízké. Co si na směru cením, je, že používá běžnou současnou řeč a současné realie. V tomto smyslu je autentický. Drží prst, byť třeba někde na okraji, na tepu doby. Některé básně se úplně nepovedly. No a co?

Ty tvé jsou vždy dokonalé, krásné, melodické - snad si víc ani nelze přát, mají mnoho chválihodných vlastností. Jedna ale většinou chybí. Současnosti se dotýkají jen málo. Oživit alexandrín? Proč ne, ale měl by být naplněn soudobým životem (ať už má jakoukoliv příchuť). Stejně tak sonet a jiné původní formy. Bez toho mají jen cenu vlastní virtuizity (I taková čísla jsou potřebná, ale opět - musí být soudobá). A to je málo.

Takže. Z mého hlediska jsi neprokázala nic. jestli soudobá tvorba zanikne, bude to její nedostečností ve vztahu k době (a tady je dluh skutečně velký, je přinejlepším poezií pštrosa strkajícího hlavu do písku).

K básni. Chtělo by se říci: krásná, ale němá. Jako ta princezna ze zakletého zámku.

Um, jako následovnici O. Březiny v současnějším hávu bych tě brala... 

Co sdílíš ? Ideologii Zbory, Starýho dobrýho svatýho Salvátora a dalších tvých kámošů z branže.

vesuvanko,

tahle básnička je součástí právě vznikající sbírky Březinovské variace. Zaujalo mě, že měla celkem velký úspěch má báseň Vyhnálovský déšť. Nevím proč, ale alexandrín dnes čtenáře baví. Začala jsem tedy psát pokračování březinovské série a tak vznikl Hráč, posléze Čtenář Tajemných dálek a zatím poslední díl seriálu Mariánský sloup. Je to první báseň, kterou jsem tady napsala interaktivně, ve spolupráci s účastníky diskuse pod Hráčem. Diskutovali jsme o tom, co by Otokara Březinu potěšilo a co by ho vyděsilo, kdyby vstal z hrobu a ocitl se v současnosti.   Mariánský sloup mám už hotový a zveřejním ho, jakmile budu mít místo v hlavním seznamu.

Co já sdílím, símtě. Mluvím o tom, že lhát se musí umět. Školu bych si na to mohl otevřít

Norsko,

já tady už šest let vytvářím různé legendy, které si žijí vlastním životem. Ne, že bych přímo lhala, jen expresivně vypichuji ze skutečnost to, co potřebuji pro další pokračování své hry a jak vidíš - nejsem tak úplně neúspěšná, i když vím, že vždycky to může být lepší. Experimentálně jsem už nezvratně dokázala, že hloupoučká teze o nutnosti "autenticity" z dobové doktríny módních básníku je jen floskule, která vůbec nemá žádnou oporu v praxi. Já jsem důkazem, že všechna dogmata z teorie současné módní poezie jsou jen ideologické požadavky, které nemají s uměním nic společného. Za takových padesát let bude současná poezie zcela zapomenuta a jména současných "velikánů" budou vymazána z literární historie a spolu s nimi i stupidní doktríny, které v současnosti otravují vzduch a které sdílíš. 

Krásná báseň, zaujala mě hned první sloka, vyvolávající atmosféru listopadových dnů včetně "kamarádů ze severu", kteří už k nám přiletěli. Další sloky mi připomněly Otokara Březinu, jehož básně jsem četla asi v šestnácti letech. Líbily se mně stylem psaní, ale moc jsem jim tenkrát nerozuměla. Oslovil mě Tvůj "lodní deník" i poslední sloka. TIP

Buď budeš sama sebou, nebo nebudeš vůbec. Lhát se musí a  musí se to umět. Kdo neumí lhát, je dítě, kterýho vodíš za ručičku

Norsko,

já se vyslovuji k funkcím všehomíra prakticky každou svou básní, ale jinak jsem jen literární herečka. Líbí se mi hrát různé role. Dnes například roli čtenáře Tajemných dálek. Jenže zítra už chci hrát zase úplně jinou roli. Být egocentrikem, který se pořád jen zpovídá klepů chtivému čtenářskému davu, to by pro mne byla přímo nesnesitelná nuda. 

Nemám nic proti pathosu. Miluju pathos. Ten, ve kterém se autor sofistikovaně vysloví k funkci všehomíra a zároveň se nesere říct něco na sebe. Chápeš

Milane,

díky za tip i za vykřičníky.

Norsko,

nemohu uvěřit, že jsi dak tip té vůbec nejpatetičtější básni, jakou jsem tady na Písmáku zveřejnila, když pod Hráčem mne za pathos káráš. Možná jsi přecejen přišel pathosu na chuť. Díky za tip.

!!!

Konec vše zachránil. Ty umíš řvát, jo? Už jsem tě chtěl poslat pod kytky :-)