Protisměr

díky...

Jsi ikonou Písmáka a ztěží přinášet další moudra. Takže alespoň něco ocením, a sice významovou hru se slovy, kdy na rodíl od jiných, kde to zůstává v rovině hrátek a je to jako hra zřetelné, tady slouží jako významová gradace.

...Ale jak unést řeku, co bezhlavě unáší nás,...

...šátráme naslepo po kdesi vzpříčené nejisté příčině...

A nádherný a nápaditý verš - obraz ...když konec je prostřelen ostřejším okem, než vůbec kdy unesou srdce,...

Těch krásných a neotřelých obrazů je tam více.

Působí přirozeně. Oceňuju, že se nesnažíš za každou cenu o nějaké neotřelé metafory, ale necháváš text plynout ve své popisnosti. Co mi trochu schází je nějaký výraznější obraz, kterého bych se chytil. Něco jako když se v dramatu nejdříve popíše jeviště...

keď už si načal tých 8 rokov :-)

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=415446

vk, no je to taková "hrací skřínka" /úsměv/. Chtěl jsem si ji ověřit po osmi letech. Už tu jednou byla:

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=419025

uf, naše cesty sa rozchádzajú, mne to práve ako krížovka pripadá, pripomenulo mi to Lyryka, dokonca Whitesnakea (sorry), žonglovanie, sudoku, matematika, štylizované a abstraktné... je to tam, ale pod takým nánosom formy, že to nezvládam, toľko bezprostredné dojmy

hmmm, něco pravdy na tom bude ... a něco svatá - a zbytek musím promyslet:) a dík oběma za pohled přes odlišné duhovky :)

Ve směru od konce (tedy "po směru") je samozřejmé dynamika úplně jiná (proto případná nutnost změny interpunkce, vidím výraznější předěly: ve výsledku třeba tři strofy). 

Nicméně zde je oním protisměrem právě směr. U jiných textů, možná u všech, lze naopak - a stejně více či méně úspěšně - rekonstruovat protisměrem (takže se od konce dobrat k samotnému inspirovanému autorskému gestu, resp. otisku impulzu - což mi přijde možná ještě zajímavější, přitom tak přirozené).

Petr Král psal/říkal, že každá báseň má nějaké "pohlaví" - tedy místo, kde se rozsvítí.

Takže, Law - čtenář si je může najít v piškotu, náplni, polevě... Taky někdy čtu básně třeba odprostřed. Jindy následuju autorské tvůrčí gesto po směru veršů, a pak hledám nějaké ty chyty pro mé rozumění. A když se chytím, báseň se mi často rozsvítí celá.

A že je moje rozumění jinde než v nějakém autorském cis? No a? Báseň není luštěnina s tajenkou.

Díky za důkladné čtení! 

A konečně pro autora:

Že je to pro mne zářný příklad textu, u něhož nad smrtí autora převládne fluidum autorské tváře; textu, kde čtenář analytik (já) nedokáže přihlížet k jednotlivosti s jednoduchou nedůvěrou, anebo naopak s přílišným, až neoprávněným přeceněním anonymního tvůrce,

aniž by ve mně nechtěla převládat touha, intenzivní potřeba důvěry v autorovu vědomou práci, práci v celkovém kontextu a konceptu. Kde se v sobě samém analytik táže po KONSTRUKČNÍCH příčinách určitých jevů, jejich četnosti a vlivu na svůj celkový dojem. Taktéž s upřímným zaujetím, co asi je či není pro tvůrce ještě esteticky přípustné, jaká hra.

Tak nějak si představuji badatelství, víc toho k dispozici být nemůže... Jakýkoli autorský výklad je vždycky dalším samostatným literárním či slovesným počinem.

Četla jsem ikskrát, což mi za takovou atraktivní časovou ztrátu stálo. Děkuji! Určitě na báseň nezapomenu.

A doufám, že mě autor přežil...

V protisměru je to samozřejmě trochu Kill Bill.

law: Jsi skvělá, požitkářka.

Víš, vlastně jsem přemýšlela zároveň nad důvody, PROČ (asi/třeba) tentokrát není rozhoupaná ještě víc, víc!, jak by mně se možná pozdávalo, abych už zatraceně vnitřně nerovnala, ale živly mi nedopřály spojení, tak dopisuji až se svačinou.

Že nedám tip, nic nenapovídá... přemýšlím si ještě o dalším a rozlévám konzervovanou vodu. Komu to pálí, ví dřív. :)

- opačně je to divnej konec:/ ale ... a ruší mě tam to soustavné cvakání  ... :D Ale je to jízdaaa, když už víš, kde jsou krokodýli ... :D

:D no, jó! Když já nečtu názvy ... chybááá. - jím dort od prostředka, od krému, vydloubávám ozdoby a o šlehačku přijdu, že už je stejně opticky rozpatlaná po talíři, přehodnotím způsob konzumace :D A ty jsi šikulkaaa.

law, ale to víš, že není mým primárním záměrem někomu, natož tuhle autoru kázat do jeho básně, žádnému básníkovi nic neberu. Fakt nepodezírám z přehlédnutí:). Prostě si hledám háček zájmu, k přichycení se. Jinak respektuji interpunkční návod k recitaci, četbě, co svedu; akorát říkám, že strojově čistě na slabičné skupiny si děrný štítek můžu perforovat všude jinde pěkně pravidelně... a jak se to vyloupne.

A podprahově holt plním instrukce. Název našeptává mé m. b. rázné Kontra!, tak prubnu kontra. A sjedu tu vodu taky, jen prostě jinak, ovšem ještě žádný vodák snadno neodcouval řeku celou včetně jezů, i po směru se přenáší.

Sil, to není háček, to je básníkovo - se s tím smiř ... - :) Mám ráda nabourávání stokrát přepálené formy, jak jinak poznat, co forma ještě vydrží a jestli je vůbec funkční - musím oprejsknout kus glazury a proklepnout, co zazní.  Na první čtení, jsem z toho byla maličko vyosená, ale přičítala jsem jen nesoustředěnosti, jak hltám, na druhé čtení ten kiks ospravedlnil jen obsah a na třetí -  jsem se s tím smířila:) Ono to má melodii - jinou, hledačskou:))

Pozpátku to číst jde (jsi ženiální objevovač)! Nicméně zůstaňme nohama na zemi a očima na značkách, i tak je to dost adventura :D Až sjedu první level, vezmu to po krokodýlech zpátky ...

Egile - moc hezký. Skvělý filigrán - učíš mne číst smíšené verše a hledat jejich rytmiku.

Jen ten obsah je stále těžší . . . a těžší 

připomíná mi to černobílou svatební fotku na podlaze vybydleného bytu s vytlučenými okny

law, háček to náhodou má, aspoň miniaturní, ve druhém verši. S posuvným měřítkem se můžeš (čti šílený narovnávač se může) neuroticky poškubávat za ušní lalůček, že by/s v recitaci upřednostnil/a daktyl před rýmem, ale on rým. Přemýšlím proč, jak moc na té nuanci záleží z hlediska významu, protože myslím, že při opakovaném přednesu se jinak už absolutní metrický vagonek vyloupne, i kdyby čert nechtěl a všemožně se snažil, přepere tě to.

Četlas v protisměru? Možná zrovna proto nemůže být řádkování jinak rozhozeno (sám ten prohoz by podle mne šel). Ale nevím, mám jen jednu mozkovou b., a ta ještě pořád vypíná, možná to beru hrubou řečicí.

Snad už mi to také docvaklo.

Docvaklo mi to až po akné. První verše byly až truchlivě barokní

Musela jsem číst víckrát, aby mi všechno docvaklo :)  A jak tady píšou ostatní předemnou - je to skvěle zahuštěné! Rámy slov, akné... Zajímavé :)

Vztah, na který nejde zapomenout, že zapomenout nejde. Zkoušíš se vrátit...

Tak na mne zapůsobil text.

kmpozice jak od Sil - silná kompozice ... :) Líbí se mi hodně to Ale - ale nemá to háček, slovo klouže za slovem, navlečena na silonu   dolu táhnou olůvka, aby čtenář jen tak nevyplaval :) jo

Týýý brďo, to je lavina! Napřed mně vadily ty verše, které byly lámané jakoby pozdě, s nějakým nepatřičným ocáskem, který byl tvořen začátkem verče následujícího. Pak se mi začalo jevit zajímavé.

Co se sdělení týče, ne všemu jsem rozuměl, ale to je způsobeno jednak moji omezeností a druhak mou zbytečnou vlastností - chtít všemu rozumět

A závěrem mě nadchlo,

tedy přímo do oka mě bací -- ... jizvičky po jebácích

(jasně, že tam máš - docvakne -- ... jizvičky po akné) - což je nejlepší rým, který jsem v posledním týdnu četl!!!

Hutné, výmluvné verše... plné protikladů, závěrečné čtyři zvlášť dobré /podle mě/...