Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...a už se nikdy nepotkáme
Autor
Marcela.K.
ledový vítr
zmrzlé růže
za obzor mizí hejno vran
tam kdesi v dáli
dech se ztrácí
studená
prázdná
mužská dlaň
a ve vzpomínce stále hřeje
prosinec
první...
bez naděje
15 názorů
Jarmila_Maršálová
03. 01. 2021nádherný, smutný
Morticia Adams
03. 01. 2021Pochopeno..upřímnou soustrast.
Marcela.K.
03. 01. 2021Morticio, je to záznam pocitů ve chvíli, kdy jsem si přečetla smuteční oznámení, že zemřel člověk, kterého jsem měla velmi ráda. Můj primář.
Morticia Adams
03. 01. 2021Neznaje okolnosti současné situace asi ji pochopím úplně jinak a nesedne mi tam ta hřející vzpomínka. Ale v současné situaci...je to ta beznaděj. :-/ Doba je fakt zlá.
líbilo, aspoň jsi prožila to, na co já stále ještě čekám, ale co, mám krásné sny, to se taky počítá :-)) *
PierreNovak
03. 12. 2020Neco mezi Skacelem a Pavlem Z. :-)
Evženie Brambůrková
02. 12. 2020Na beznaděj bych to neviděla. Tu máme i v prosinci. :-)
Marcela.K.
02. 12. 2020Diano, to bude bolet ještě víc...
Marcela.K.
02. 12. 2020Zeandrdrich, to je hezký komentář. Máš pravdu.
Prosecký, trošku jsi mířil, ale netrefil. Byl to můj šéf...
Naděje je vždycky někde, ..., i když třeba občas ..až za obzorem, kam ..zrovna nedohlédnem