Dětská krev

Šumivé víno se odráželo v zrcadle naproti konferenčnímu stolku. \"Sladkých\" osmnáct se zdálo být věkem, kdy se o všem rozhodne. Napila se z poloprázdné lahve, chtěla utéct před zodpovědností a alkohol se zdál být dobrým způsobem. Zažila naprostý rozklad všech hodnot, který způsobil, zlo, které se pozvolna sice vytrácelo, ale v okamžiku zpětného náznaku vyvolávalo hrůzu, ničící životy kohokoliv, kdo by i sebeméně byl spjat. Ani to ji však neodradilo. Chtěla zapomenout ! Cítila, že se vědomě a naprosto dobrovolně zabíjí, přesto se od toho chvilkového pocitu bezstarostnosti nedokázala odpoutat. Na její často melancholické tváři se objevil nevinný dětský úsměv, v tom okamžiku se daly odezírat její city, leckdo by pochopil, že k téhle neřesti ji přivedla touha stát se znovu dítětem a snad prožít lepší dětství, než jaké by kdo nyní hádal z obrazu její duše. Toporně si lehla na rozloženou pohovku, nikoho nečekala, přesto v zámku zarachotil klíč. Neměla sílu zklidit ze stolu, chtěla si jen lehnout a spát. Stěží se jí podařilo pootevřit oči, aby poznala přicházejícího. Její bezvládné tělo objemul ten, kterého milovala skoro stejně tak jako pocit, který prožívala ve chvílích věčného zapomnění. Snad jen když se probouzela, cítila, že jeho miluje víc, i když jí docela nechápal. Byl mužem, kterého dětství sice poznamenalo, ale s takovou vnitřní silou, která mu pomáhala zvládat stěžejní situace s nadhledem a často dokonce s humorem. Cítila, že je odlišný a přece tolik stejný. Pověsila se na jeho ramena a chtěla ho políbit, ale nedovolil jí to. Z výrazu jeho obličeje vystupovalo zoufalství a nemohoucnost, kterou prožíval, když ji takto viděl. Chtěl a toužil jí pomoci, jen nemohl přijít na způsob jak. Tak lehké by bylo opustit ji, stejně tak ničivé a ubíjející, vždyť ji miloval...

Dráždivá je realita s problémy v kontrastu duše hořící láskou. Opustit ji znamená vrazit jí dýku do zad, zůstat naopak zničit svou duši a zabít tak sebe samého. Naprostá sebevražda citů s odvoláním se na něco vyššího, co nikdo nemůže ovlivnit. Na lásku. Tu \"hloupou\" směsici vášní, tužeb, zoufalství, vzájemné pokory, oddanosti a přátelství.

Nenechám tě zemřít (rozhodující je její hlas), i kdybych tak obětoval život svůj, klidně ti ho dám za trochu něhy a doteků, kterými oblažíš mé srdce. Snad poznání, k němuž dojde, jí ukáže, jak krásné je stát se dospělým a denně prožívat starosti sdílené s někým, kdo miluje. Kéž ji ta pyšná láska uzdraví. Naděje obchází kolem, chyť se jí...