Krčma

Theo,

jsem ráda, že zaujalo. Nejsem odbornice na akoholismus v Norsku, ale ze severských reklam na tvrdý alkohol v Tv soudím, že se tam asi pije dost a od přílišného pití je už jen krůřek k sebevraždě.

působivě napsané. Třeba to propíjení k jarním paprskům... :) Asi s tím budou souviset i ty častější sebevraždy na severu. 

Jsem experimentální básnířka, takže rozhodně nemohu počítat se zástupy obdivotatelů. V rámci takto vytyčených mantinelů se mi daří zhruba tak, jak se dalo čekat.

elí,

děkuji moc za zajímavé informace o woodoo.

Omlouvám se, asi jsem se jenom hloupě vyjádřil. Myslel jsem tím, že tvá díla jsou tak kvalitní, že získají více než deset tipů a dostanou se i do doporučených. Jak se zdá, tak se zatím daří.

Držím palečky a přeji hezký den.

Nami,

ta panenka ve vúdú, to je jen takový obal charakteristický právě pro vúdú. Ve skutečnosti jde o to, co je uvnitř. Musí to být něco, co bylo v úzkém spojení s duší, jejíž osud chceš pozměnit a tomu se říká fant. Do panenek se nejčastěji zašívají vlasy nebo ostříhané nehty "oběti", jinak ale mohou jako fant sloužit části oděvu, předměty denní potřby nebo při nejhorším fotografie. A jestli by fungovala nějaká magická operace, kdybys ji zkoušel třeba ty ? To určitě ne. Vúdú musíš vyznávat jako náboženství, musí to být tvůj způsob života, tvůj způsob prožívání života, tvůj způsob chápání světa. ...V případě, že by tedy panenku používala stará haitská čarodějnice s třicetiletou praxí, měla bych se dost na pozoru.  Ale nerada bych tady dávala lekce z magie. A proč taky ? Je toho plný internet. Stačí si jen třeba najít na WIKI  heslo vúdú.

Co myslíš tím, že všechno bude, jak má být  ? Já nevím, co jak má být.  Kotvy tedy dostaly deset tipů, měl jsi pravdu, uvidíme, co bude dál.

I autoři z doporučených často nahlížejí do dílny. Všechno bude jak má být. Uvidíš.

Jestli se můžu zeptat ohledně té magie. Myslíš, že funguje panenka woodoo?

Nami,

ty tipy se nachytaly na básně postupně během dlouhé doby. Nikdy to nebylo tak, že bych dostala patnáct tipů pro jedno dílko v jednom měsíci. Naopak, většinou to bylo tak, že jsem se chvíli s někým bavila a on se pak podíval, kdo jsem a ze slušnosti mi pak dal nějaký ten típek navíc. Tak je to. 

Já ani nechci být šikulka. Jsem experimentální básnířka, třeba jako Jolana. Takové básnířky dostávají tipy jen od někoho a její příznivci rozhodně nemohou být i mými příznivci, proto musím zákonitě uvíznout někde ve vzduchoprázdnu.

Nami,

ty tipy se nachytaly na básně postupně během dlouhé doby. Nikdy to nebylo tak, že bych dostala patnáct tipů pro jedno dílko v jednom měsíci. Naopak, většinou to bylo tak, že jsem se chvíli s někým bavila a on se pak podíval, kdo jsem a ze slušnosti mi pak dal nějaký ten típek navíc. Tak je to. 

Já ani nechci být šikulka. Jsem experimentální básnířka, třeba jako Jolana. Takové básnířky dostávají tipy jen od někoho a její příznivci rozhodně nemohou být i mými příznivci, proto musím zákonitě uvíznout někde ve vzduchoprázdnu.

Díval jsem se na tvoji autorskou stránku a máš tam hodně děl s více než deseti tipy a věřím, že to doáhneš i s mnoha novými. Nejsi věčná začátečnice, jsi šikulka. Už jsem natěšený a jdu si hned přečíst.

A co jako, Fidzi ?

Tak elinko, máš to spočítaný. 

Nami 99,

po zralé úvaze jsem přecejen učinila, cos mi poradil a tři dílka jsem zařadila do díny. První na dnešek, druhé na zítřek a třetí na neděli. Chci si ověřit svou tezi o neviditelnosti děl v dílně praktickým pokusem. Pokud žádná z básniček deset tipů nedostane, vzal to čert. Na ničem nelpím. Aspoň budu vědět, že takhle už nikdy ne. Jenže Krčma deset tipů dostala a bylo jí to houby platné... Jedenáctý na sebe nechává čekat. Inu - máme to těžké my experimentální básníci.

Já bych v dílně nikdy 10 tipů nezískala, třebaže se se zabým magií. Jsem totiž věčná začátečnice a píšu experimentální volné verše, což je kategorie, o kterou tady prakticky nikdo nestojí. Lidé chtějí zábavu, nikoli hledání Velké Poezie. 

Ahoj, našel jsem tvůj komentář u díla " Konec školy čar a kouzel" od Hamara. Napadlo mně, jestli se nezabýváš magií. A při té příležitosti jsem nahlédl do tvé dílny.

Nových děl mžeš zveřejnit kolik chceš, když je dáš do dílny. Doporučená díla jsou omezená, ale když dáš dílo do dílny, a dostane 10 a více tipů, zobrazí se i v doporučených.

Nami,

děkuji za zájem a divím se, žes vůbec na mé dílko narazil, když je prakticky neviditelné - není v hlavním seznamu děl. Myslela jem, že přehledy jako je soupis volných veršů prakticky nikdo nečte.

Nemám už žádná volná místa na panelu a tak musím se zveřejňováním dalších básniček počkat do ledna.

Moc hezké dílo a zajímavé komentáře.

Štírko,

tahle básnička je vlastně o snílcích, kteří nevypadají na to, že jsou snílci. Dneska jsem naopak napsala básničku Kotvy, která je o nás ostatních, kteří už jsme snít zapomněli. Kdy ji zveřejním, to ale nevím. Asi vůbec, pokud budu mít do ledna lepší vklady.

Vlastne se mi libi vse, ci voni opravdovosti a umi neco predat ci navodit atmosferu... Dala jsem si tyto verse do Oblibenych...

Díky. Taky jsem ti právě jeden tip poslala do kukuřičného pole.

elína.m: Piš, piš, rád si počtu. Předtím jsem se tak rozsepsal, až jsem zapomněl přidat tip. Takže napravuju. Dobrou 

Štírko,

jako bys to svými slovy přivolala: jen co jsi mi napsala, že pohádkářů není nikdy dost, objevila se tu pohádkářka evussa s příspěvkem Pohádky a Fidzi zařadila příspěvek Zachraňte Andersena.

Predragu,

tvoje pozitivní odezva mě těší. Třeba pro mě některá tvá příští báseň bude inspirativní i v budoucnosti, když teď vím, že se kvůli tomu neurazíš.

Ano, ano! Děkuju a ještě jednou opakuju, že jsem poctěn. Báseň se mi líbí, opravdu. Je zvukomalebná, zpěvná. Fjordy a peróny, buřňáci a štěrk... všechno nádherně rachotí, fičí a přesto je nad textem takový ten lehce našedlý jas. Je v ní přesně ta dávka rziva a ošuntěla, kterou mám rád, a přitom život: obroušený, obouchaný a lehce odstrčený, ale přesto život. Odkaz na banalitu ji krásně uzemňuje. Neříkám to, protože by se ozývalo potěšené ego, z masírování ega jsem vyrostl přesně v době, kdy jsem to poprvé zkusil. Děkuju za tuhle nádheru. A za vyvolání vzpomínek na vlastní návštěvu Norska někdy před 13 lety. Krásný večer. T.

Vypravěčů a pohádkářů není nikdy dost...

Štírko,

ráda lidi někam přenáším na křídlech fantazie a proto vidím svou roli básnířky daleko spíše jako roli vypravěčky nebo dokonce pohádkářky, než jako roli někoho, kdo se dopouští s pomocí veršů sebezpytných analýz.

Kaji,

určitě jsou na tom nejlíp takoví autoři, kteří píšou, aby pobavili sami sebe a "náhodou" se to pak líbí spoustě dalších lidí. Takovýhle druh talentu je osudový a jistě velice vzácný. My ostatní musíme balancovat mezi tendencí psát si jen pro sebe a myšlením obchodníka, který píše, aby za to něco dostal. Přesto si ale myslím, že ten, kdo se sám dobře baví nad svými básničkami nebo povídkami, spíš pobaví ostatní, než ten, kdo se jenom úzkostlivě ptá, co na jeho výtvor řekne nějaký slovutný znalec. Jistěže někdy něco může bavit tebe a druhé ne, ale to už je riziko psaní. Pokud je psaní zábavou pro mě samotnou, tak má smysl psát tak jako tak. Zájem jiných je potom bonus, přidaná hodnota.

Velmi se mi líbí - umí přenést a tské předat pocity...

Měl jsem o tomto rozhovor s Umbraticou a asi i jinými. Bylo mi vytýkáno, že nepíši dostatečně líbivě pro ostatní. Čím víc bych psal na zakázku, tím méně by mě to uspokojovalo. Abych se s tím týral, to by mě museli platit a to dnes neplatí ani hodně dobrým. Kdyby mě platili, tak bych se podřizoval.  I tak bych si ale nechával prostor pro hravost a variabilitu. Rád bych si toho od Tebe přečetl víc, ale jsem velmi nevyspalý. 

To by mohlo fungovat. Ale já ti těžko můžu radit, co by mohlo být pro čtenáře atraktivní, když já sama pro ně atraktivní nejsem. Píšu si jenom pro sebe to, co líbí mně. Že se to občas líbí i jiným, to je vlastně jen náhoda, tak jako je náhoda, žes byl zrovna dnes odpoledne na Písmáku. Kdybychom ale skutečně uměli psát, poznal by to skoro každý. Dobré zboží si dělá reklamu samo. 

Něco v tomto duchu jsem si přesně představovala.  V běžné řeči se neustále vyskytují jakási jádra potenciální poezie, sněhové hrudky, které se začnou kutálet po svahu a nabalovat na sebe další a další slova. ...Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha.

pojmenova l bych to: 

DIOGENES A TMA

Pusíku,

já jsem na lži připravená vždy a všude. Jinak bych v tomto světě nemohla přežít.

psvětlují má být osvětlují

Jsou lidé

kteří si baterkou 

psvětlují jan malý kousek 

reality kolem sebe

Nemohou se dohodnout

s jinými na baterky

kteří si osvětlují

zase svoje okolí

Jsou lidé

kteří se vzdali baterky

jako Diogenes lžíce

Vidí temnotu 

s pohyblivými hvězdami baterek

hvězdy se lehce mihotají

jako když mrzne

Takto nějak?

Norsko,

když jsem druhdy viděla v Tv matku Michalákovou, instinktivně jsem začala být na straně Norů. A jinak - pochvala od Nora za norskou báseň potěší.

V Norsku je pochopitelně všechno, i pro nás kolikrát divný přístup k dětem a jejich zákonným zástupcům

Kaji,

ta tvoje poznámka o baterce, která osvětluje jen malý prostor, by mohla být základem pro novou báseň.

Pusíku,léčiteli,

dík za tvou pochvalu. Až budu někdy nemocná, aspoň vím, na koho se obrátit.

Mám oči šedozelené. Ve tmě vidím dobře. Jsem rád ve tmě bez baterky. Když mi v autě praskne žárovka, je pro mě těžké si toho všimnout. Jistě ale všechno bez baterky ve tmě nezvládnu. Nemám ale rád, když mi baterka osvítí malý prostor a zbývající většinu o to víc zatemní.

A jaké máš oči ty ? V Norsku za polárním kruhem je půl roku světlo a půl roku tma. Mít modré oči je tam výhodné. Lidi s modrýma očima v šeru líp vidí, proto většina seveřanů má modré oči.

Predrag se mi taky líbí. Je syrový a zemitý a ze slovníku umí vyhmátnout, co je potřeba.

Velmi se mi líbí Predrag Tomič. 

Pokud bych se někdy chtěl někam podívat, tak je to Severní Norsko. Nedávno jsem poslouchal Čapkovu Cestu na Sever. Popisuje tam prohibici v Norsku. Podle něho v malých vesničkách neměli vůbec licenci na prodej alkoholu a lidé tam stále abstinovali. 

Nevím ale, jak to bylo dřív a jak je to nyní. Rád bych poznal Nory. Třeba by se ukázalo, jak řeší podobné situace. Spousty tmy máme nyní i zde u nás. Mám tmu velmi rád, ale i tak uznávám, že je dost nepraktická. 

Tak se tam třeba někdy setkáme. Jen nevím, jestli mě najdeš v davu. Jsem blond a mám modré oči.

vidím ji