Zrůdná dohoda

Tentokrát sem pro změnu a zpestření vložím text z trochu jiného soudku. Je to kriminální příběh, tvrdý, syrový, čemuž odpovídá i použitý jazyk.

 

 

„Vstoupila dovnitř. Elegantní dáma,

po čtyřicítce, mladistvého zjevu.

Vysoká, štíhlá, v očích náboj, drama.

Její hlas něčím podobal se zpěvu

 

 Vlnité vlasy, barvou do kaštanu,

oči jak moře, do nějž slunce praží.

Udělám krok k ní, poté, co hned vstanu,

abych si mohl potřást s její paží

 

 Nabídnu kávu, ona neodmítá.

Sedne si – a já ptám se na potíže.

Jsem terapeut. Představí se: „Rita“.

Z očí jí koukám jaksi trochu níže.

 

 Dekolt jí kypí, nádherně se vzdouvá

a její sukně není dvakrát dlouhá.

Tak nějak vzniká s Ďáblem krutá smlouva,

kdy potom z pána zničený je slouha.

 

 „Co že si přeji?“ Hledí na mě zpříma.

„Skoro rok máte poměr s mojí dcerou.“

Nebe je tmavé – zatím nezahřímá,

já se však potím nebývalou měrou.

 

Nevím, co říci, je to nepříjemné.

Ženat jsem přitom, a máme dvě děti.

Nevím, co za zvuk že to leze ze mne,

jenom tak civím – a čas krutě letí.

 

 Má žena dávno na intimní chvíle

jiné si žádá k sobě do postele.

A já si našel kotě roztomilé,

dvacítku, která rozumí mi skvěle.

 

 Tohle však Rita neuslyší ráda.

Panika ve mně jako požár roste:

„Víte, já…“ Kdepak, tohle to je zrada,

a to se vyznám v různých závislostech.

 

 „Netřeba omluv. Zajímá mě jedno:

Zda s mojí dcerou máte vážné plány?“

„Víte, mám ženu. Velmi bezohlednou.“

Musí to vidět, jak jsem zbědovaný.

 

 „Vím“, mávne rukou. „Ta vás drží v šachu.

Máte s ní děti, rozvod vás pak zničí.

Žijete vlastně v ustavičném strachu,

čehož je vaše žena hlavní z příčin.“

  

 Až mě to děsí, jak jsou tvrdě přesné,

pravdivě kruté – její diagnózy.

Muž jako já se bojí, že hloub klesne

a že pád na dno mu již brzy hrozí.

 

 „Mám pro vás návrh“, upřeně dál zírá:

„Abyste věděl, můj muž chtěl mít jinou.

Zabila jsem ji. V zemi zeje díra,

kde její tělo zakryto je hlínou."

 

 Z jejích slov mrazí – o žert nejedná se,

výraz má pevný a je sebejistá.

Cítím, jak rudnu, jak se potím. Zase.

Ona se říct mi ještě něco chystá.

 

 „Nabízím službu, jež myslím, se cení:

Nebude přitom vůbec za peníze.

Garantuji vám brzké ovdovění,

a vaši paní nechám navždy zmizet.

 

 A co že zato? Protislužba malá:

Jsem pojištěná – je to značná suma.

Kdybych se třeba cílem vraha stala,

dědí má dcera – zkuste o tom dumat.

 

 Dám vám nůž, na němž otisky jsou muže.

Vše musí svědčit právě proti němu.

A pak již vaše láska vykvést může:

Po vaší Lindě vezmete si Emmu.

 

 Mám laptop ženy, jež mi muže svedla,

z něho teď píši manželovi maily.

Musím ho srazit z toho jeho sedla,

ať, zmetek jeden, na svět, zděšen brejlí.

 

Co tedy bude?“, pichlavě se dívá.

A já v tom vidím svoje východiska.

Očima jí mě, nestydatě chtivá.

Věděla předem, že mě pro plán získá?

 

Šeptla, že chce mě: „Můj život se krátí,

bude to jenom pouhá epizoda,

dokud – pak při mně stůjte všichni svatí,

milenec dcery mě sám neubodá.“

 

 Svedla mě rychle, sex jí velmi chutná

a já byl ztracen, v dokonalé pasti.

Chvíli, že hřeším, mi i bylo putna,

pak mě to štvalo – tedy aspoň z části.

  

 Jednou má žena nepřišla zpět domů.

Rita mi řekla, že je dokonáno.

A že již brzy dojde prostě „k tomu“,

k čemu jsem dal jí své bezbožné „ano“.

 

 Otevřela mi – oblečená spoře

a potom vešla rovnou do kuchyně.

„Já to chci tady“. Já již přímo hořel.

Vyhasnout má teď moje skoro tchyně.

 

 Hleděl jsem na ni, nůž mě v ruce pálí:

„Tak už mě bodni“ – byla odhodlaná.

Možná že v Pekle pořádají bály,

pod levé ňadro míří první rána.

 

 Vykřikla, krátce, ostří zřejmě studí.

Bodl jsem znova – a pak do třetice.

Nakonec nechal kudlu v její hrudi,

když kromě srdce propíchl i plíce.

 

 Ležela tiše, pohled jako ze skla.

Manžel prý přijde asi za hodinu.

Pokožka se jí nějak zvláštně leskla,

a já jsem cítil strašně velkou vinu.“

 

 Do týdne byl muž též na Pravdě boží:

Kdosi ho střelil do hrudi a čela.

Pak dcera Rity nervově se složí,

vždyť krátce před tím matku obrečela.

 

 Nezvěstná Linda vrátila se, živá.

Že prý se bála, skrývala se tedy.

S milencem byla, velmi náruživá.

Alibi má – a pevnější než ledy.

 

 Jak to vše bylo? Rita za ní došla:

„Váš muž si přeje vaši likvidaci.

U něho je však expirace prošlá,

místo vás jeho určila jsem za cíl.

 

 Najala chlápka, který tohle umí:

Od vás chci jedno – teď musíte zmizet.

Ničemu, hlupák, vůbec nerozumí.

Pro vás to bude východisko z krize.

 

 Nedám svou dceru, tomu, koho zláká

(a musím dodat, že se mi tím hnusí)

do skoro vlastní tchyně strkat ptáka.

Roztrhla bych ho ráda na tři kusy.

 

 Má dcera ale velké prachy zdědí,

až mi nůž do zad vrazí ten váš kretén.

Po smrti pozná moje odpovědi.

Chce nový život – tak to se, hoch, plete.“

 

A dcera mrtvé? Má nového kluka,

a již s ním přišla do jiného stavu.

Řekla mu, že s ním – srdce jí však puká

pro toho, jemuž prostřelili hlavu…

 

---