Pařez /fragment libreta/

Ve chvíli naprostého klidu se rozhodl

mladý Břečťan vyjít do lesa přivítat jaro.

Hned u konce meze ho však zaujal středně starý pařez,

Břečtaň si sundal vycházkovou torničku a jal se jej mapovat.

Nejdříve spočítal kruhy, poté vydělil stářím lesa, zaokrouhlil

a do notesu si zapsal numero červenou tužkou.

Dále vytáhl ševcovské měřítko, zkoumal šířku,

výšku, odhadl délku kořenů, odkrokoval

patnáct, zapsal do sešitu a udělal z provázku

kolem pařezu kružnici.

Když se zdálo, že je čísly Břečťan dostatečně uspokojen

vytáhl z kapsy houbařský nůž s kančí štětinou na oprašování

slimáků a hlíny, nadzvedl až u kořene jemně odchlíplou

kůru a nožíkem pod ní chvíli šátral s výrazem zloděje vyšetřujícího

svůj oblíbený sejf.

Když cosi cvaklo odklopil kůru již kompletně. Před Břečťanem

se zjevilo odhalené šasi, které zářilo mědí a zelení. Břečťan

prostřel na pařez šátek a začal na něj pomalu vyndavat zeleno

stříbrné čipy chlorofylu. Každý před tím protřel jemně naředěným smolným sirupem

a prohléd, zda není nikde spálen. Po chlorofylu následovaly dlouhé

žížaly optických šňůr, které smotal do malých svitků a rovněž vyskládal na sváteční tabuli.

A tak to šlo dál s dalšími prazvláštními kabely a urychlovači, pinzetka mu

v ruce jen kmitala a smolný roztok v lahvičce od Pelinkovce kvapem ubýval.

Když byl pařez úplně prázdný začal Břečťan součástky dle velikosti skládat do 

plechové krabičky, natrhal čerstvý mech a otvor po pařezové kabeláži

pečlivě vystlal. Z dřevěné krabičky od čaje potom jemně vyjmul nenápadné

ptačí tělíčko a do mechové postýlky ho pečlivě uložil.

Kůru pak znovu nožem smontoval, uklidil krabičku, lahvičku, plechovku,

smotal provázek rozložený kolem pařezu a vydal se směrem k vesnici.

Břečťan: /Tenor či Baryton/: Zpívá nápěv z Janáčkových říkadel:

“Není lepší jako zjara, zelená se v poli tráva.”