překlápím se

Nostalgy!

Podtext, hmmm, z mého cítění ano - jednak mám dojem, že snad Werich tak někdy v pohádkách o mužích stylizovane mluvil, jednak mi to přijde jedině správně ledabyle a drze osobní, vykreslujici specifický postoj lyrického subjektu k mužům, specifickou míru neformalnosti. Hmmm :) 

A že se sem vracím k té super diskuzi....

Dík. 

No vzhledem k tomu, že když dodáš "ž" dává to smysl, působí to.....pouze jako překlep. Nebo spíš nedoklep. Bez jakéhokoliv dalšího podtextu. Má tam být podtext?

Jj, muskej je tam naschval. Jak to na Tebe působí?  Je mi to zajimavy, jak tyhle patvary vlastne na ctenare fungujou, ci ne. 

Dekuju uctive !

Je mi trapně to zmiňovat, když je tu tolik komentářů přede mnou - ale "být muskej" je tam záměrně? Jinak moc pěkné!

Ahoj, diky za kus Tebe kolem, Incognite.

atkij, dajaku, diky.

Fajn reflexe- Rozumím a chápu. Dostatečně osobní což znamená, že pravda je poblíž a poezie pravdu vždy (do)provází. Mám rád antifrustroidní osobní lyriku- sám si v ní píši deníky...a povedlo se trefit rozměr- 21 veršů je na překlopení ta akorátní míra, delší než mávnutí rukou, kratší než deset let.  Nebudu dělat rozbor- nade mnou už mnozí pitvali- zvládlas to! Tak se budu těšit na druhé a další kola.

Lnice, hanako, fusky - diky za uznani , bow.

Och, nespolehlivost je možná jedina jistota lidstvi! A rec obrazem.. je strasne pozde...musim si precist jestli uz me fakt znas :D co tam je :D 

"Pokud přeci stojíš zde o nástin mého záměru"

Čtu ráda. A sama zase beru věci na ose ty-já tak, že mé rozklady nevnímáš jako svou nastolenou vysvětlovací povinnost, spíš čtenářskou reflexi, určitou obnaženost úvah atp.

Dlouhodobě pozoruji, jaká je fuška pokoušet se interpretovat holý text výhradně jeho obsahem a uspořádáním, když zároveň už něco víš o jeho eventuálním tématu např. z jiných autorských prací nebo z hovoru s autorem atd. To ti je svým způsobem větší mentální práce a nutnost koncentrovat se, než vyjít pouze z řádků příslušného literárního útvaru (pokusu o něj). 

Ještě mě napadlo (možná už někde v reakcích stojí psáno):

překlápím se (= já subjektu)

_ _ _ (= osa probíhajícího jevu)

zvládli jsme to (= výsledek překlopení: my) 

A že mi připadlo, potvrzuji, jako bys v komentáři mířila spíš jinam. Třeba k tématu textu "už mě znáš".

K databázi pojmů a schopnosti vnímat obecně, inu, to víš, i ony podléhají únavě a vedle nespolehlivého vypravěče tak dopřán literárnímu světu i nespolehlivý čtenář.

Silene, ten můj komentář nezamýšlel být Ti vysvětlivkou. Spíš vždycky opravdu přemýšlím, jak se v diskuzi dostat dál/hloub.

A mám za to, že už spolu máme určitou databázi vjemů, díky které není bezpodmínečně nutné definovat všechny pojmy.A je mi velmi blízké, že se opravdu snažíš konkrétně interpretovat, protože já se jako autor opravdu snažím říct - mluvit sdělně

Pokud přeci stojíš zde o nástin mého záměru, tak ten závěr je opravdu východiskem textu nad ním. A nejsi vůbec mimo se svými úvahami.

"zvládli jsme to" - máme za sebou deset let vztahu s dětmi, rozhodně dlouhodobější vztah, v čemž rozhodně pro mnohé už tkví určité tajemství, jakkoli tam reálně není. Je to úzus společnosti, ale je to i vlastní vědomí celé řady rozhodnutí, která k tomu vedla, je to zadostiučinění, ale v dalším verši 

"jako kdyby řekli" - také odmítnutí ztotožnit se s tím územ - "copak soutěžíme?" také polemika, váhání "copak je ten vztah samotnou dobou trvání vzácnější, poctivější?"

"druhé kolo" - jako kdyby řekli druhé kolo "etapa uzavřena, tady máte metál, a teď dál!" jako nic + jako kdyby řekli = kdokoli, kdo se dívá zvenčí náš vztah sfoukne pár slovy, "no a co, kolik krve crčí z nosu"

"jako nic" - je to parabola? když se vracím k verši před předchozím veršem? (vlastně až k "zvládli jsme to") je to možná moje tendence rozoscilovat protipóly, hledat paradoxy. "jako kdyby celá ta doba, kterou můžeme jen sami vyhmátnout, když zaboříme pozornost pod kůru, k tomu lanku, jako kdyby neznamenala vůbec nic. Vyhráno není, denně se učíme spolu být, kdykoli může přijít - jako že už přišly - situace, která udělá ze stavby padrť"my - je jednoznačně my dva, kdo rozhodujeme o my 6, oni = kdokoli další. i děti si tak mohou přemýšlet, co by ne. 

ty ženské to .. je k tý první části. 

Díky za úvahy a slova slov a

díkydíky i tipujícím ;)

K otázce oni/my. Jen částečně systematicky a ne úplně a nutně souladně s vyšší částí textu, neboť ty oddělky... a taky já coby oddělený čtenář.

1. my = komplexní užší rodinná jednotka, tj. máma, táta, iks potomků

oni = někteří oni z my, tj. třeba potomci, haha!/nebo mužská složka rodiny/nebo zarostlá mužská složka rodiny po vzoru Jak dostat tatínka do polepšovny

2. my = společnost

oni = jsou taky z my, logicky, ale přece jenom... jde o někoho z vnějšího okruhu tedy né z užší rodinné jednotky, třeba... třeba o ministra školství na TV obrazovce, haha! 

A najednou se my alespoň částečně dělí na 1. a 2. v očích 1.

3. my = pár

oni = potomci o rodičích, tj. výkonném páru, tj. oni relativně nejsou součástí my, a těm (oni) se to potom kecá!

______________

A takhle všelijak dál, přelévání.

Ještě jsem moc nepřemýšlela, jestli má určitá varianta mít šanci vyplynout z vyššího textu či nikoli. A kdoví, jestli kdy budu, je ti jasné...

A že jsem analogickým způsobem nepronikla do "my" z tvého komentáře, úsměv. My lidstvo, my ženy, my rodinná jednotka?

Ech, hlavně, aby tam vůbec bylo nějaký umyvadlo nebo dveře.

Nejsem si úplně jista, jak moc jsme zase vzájemně ztraceny ve vlastních "nás", mám instinktivní dojem, že asi jinak skupinujeme, v těch dvou komentářových nitích, ale nechám to na příští sezení. Zív.

jj, žádný libozvučný instinktivní pnutí.

chtěla bych být ta čarodějnice. ale moc se mi to nedaří. zatím - buď puberta anebo smrt.

(jdu si taky připít)

Jsem skutecnym podilem a nejsem v tom sama, Silene! (Obhajuji "nás " )

Podle me ma smysl rict, ze mam za to, ze chlapi necuraj do umyvadla, popripade hned za dverma z "pomstychtivosti", ale z lenosti. Z pocitu, ze je nikdo nevidi. 

To mozna jeste k Luzz a nastvanosti.

A ten zaver. Fakt si uzivam i tady, jak jsi interpretacne poctivy ctenar, Sil.

Jeste snad ma smysl rict, ze je to třetina meho ziti. Jeste stale jsem nedostarla do faze, kdy zacnu rikat "to to uteklo". Ne ne. Kazdej den poctivě odzitej. 

A jeste snad ma smysl rict, ze zenskej cyklus. panna matka carodejnice (vedma) starena (smrt) 

a ze jste skvely oci sveta. Pripijim!

Tak nejdriv Luzz.

Diky moc za vsechny asociace. Asi po sty to reknu : poezie je o asociacich. Asociace, kterou napises, je nejvic, co muzes dat.

Kdyz budu poplatne anonymite zcela uprimna, reknu, ze dlouhodobej vztah neni (specialne v naší vykoreneny kultuře, ale celkove pro lidskej druh) zadny libozvucny instinktivni pnutí.  Neni to neco jako pupen na konci větvičky.  Neni to slunce, ktery tahne mizu k teplu a svetlu. Je to soucast nasi racionality....a jedna z moznosti kultury. Moznost, kterou mame nejproslapanejsi.

Jakkoli nese plody, jakkoli nuti cloveka zrat v ramci "ctyr sten", je to opravdu prorůstání.  A prorůstání i kdyby jen dvou kmenu, je proces dost drsnej.

Kazdej milimetr lyka, kterej hledal cestu kolem "prstynku", je kus života. Krome kosaty koruny, ktera je taky kus života. 

Překlopení  (snad) muze asociovat vlastne zlom. Ale uz bez zranění. Preklopeni jako zakonitost. Převážení, následování tihy. 

Dekuju, za kus reci.

Ještě mě napadlo, v mém čtení ten závěr určitě není zbytečný. Je moc zajímavé přemítat o situaci my/oni, jsou-li oni součástí my, či nikoli; a dále, zda nedochází v glose na efekt, kdy zhodnocující tak rád řekne chlácholivé, na sebejedincovo sebe zaměřené "my", aniž by byl jeho skutečným podílem. No, možná jsem srozumitelná asi jako závěr sám, připadne mi minimálně na tři alternativy výkladu, ne-li víc. Samotné jako nic je velmi, velmi záludné. Osciluje mezi frustrací po mohutném prožitku, který někdo sfoukne, spláchne mávnutím ruky; mezi tím, že "jako tohle ještě nikdy nic tak skvěle, dobře atp.", tedy naopak pocitem zaslouženého uznání v sobě samých; a... jak málo znamená nějaké privátní naše v celé přírodní soustavě. 

jsem tu zase (jsem tu pořád ještě):

celá první polovina básně mi přijde jako popis frustrace ze současnýho stavu lyrickýho subjektu - tedy - ten stav je sice na jedné straně frustrující, ale jsou tam i světlý momenty (vždycky jsou). taky tam čtu stesk po něčem, co bylo, únavu, vyčerpanost schémat možná, nevim. ale! popsané je to tak nějak realisticky, klidně... proto jsem psala, že bych (pro účely básně) šla cestou ještě vetší nasranosti... aby vyniklo ono "překlápím se" - nevím, jestli je to srozumitelný z mé strany.

jinak - ten prvek prolnutí, prorůstání (v pozitivním slova smyslu) je pro mě ve slově "překlápím se" a v tom konci (tam i prvek smíření (?)). oproti tomu třeba ten obraz s tím lankem pod kůrou, to je pro mě prorůstání spíš v negativním slova smyslu - prostě cizorodý prvek pod kůrou (stromu) - vybavím si takový ty lana, co drží větve stromu, aby nepopadaly - jakože pro záchranu větví je to asi řešení, ale dovedu si představit, že pro ten strom to nemusí být úplně příjemný... o estetice nemluvě (úsměv).

(pardon za moje pošahaný asociace, který možná ani nemaj opodstatnění... nedalo mi to).

Žádný tepající mládě slov (nebo sov) tady. V této básni mi tak chybí poskakující crvčkatost, je tak utahaná, unavená, zaškrcená na vrostlém pletivu, že jsem si ji snad mohla napsat sama! S nespokojeným mrmláním odcházím před sebezadušením v lógrové sedimentaci promazat dveřní zámek grafitem ve všech jeho deseti styčných bodech a -- já teda otočím! 

Prkýnko dokáže potřísnit úplně každej. Neřád...

(Toto je asi pozitivní kritika. Ani nevim.)

Další kolo? Šťasných deset? Asi tak?

To ani nechtělo bejt nasrany, Luzz.

Vlastne ani moc frustrace jsem do toho nemela v úmyslu vrazit. Chtela jsem napsat o nejakym prorůstání,  nebo jak to nazvat. Ctu se vasima ocima! Dík! 

Lawko! Bacha na kytky v klopu! Dík tik.

jako jo. hezky vystižená frustrace. dobře se četlo. vlastně chápu.

ale pořád mi to připadne málo nasraný.

... tahle únava nejde rozehnat nějakym 

možná jo, nepamatuju

my už máme 5. vnouče na cestě, ale to je naopak pohoda a radost, páč tíhu nesou rodiče ... mají to :-)

Jj, ctyri synky :D ja myslela ze uz jsem to na sebe nekde praskla, kdyz jsi o tom zacal :) 

takže máte taky 4 děcka, jako my?

Radovane, moc díky.  Kluci jsou teda poslední časy tuze zdraví,  ale je fakt, ze ctyri maly děti nevokecas. Jsou a jsou a jsou. Jen mi prijde, ze zivot je ted se ctvrtym cim dal lepsi :) 

Kdyz pominu, ze nemame penize a takovy ty dalsi marginalie.... :D 

blacksabbath, Alegno, díky. 

Safiane, díky za uznání.  Doufam, ze se k nejakymu nahrávání dostanu.  Tyhle bilance jsou prča v přednesu. 

annnie, ja vůbec netvrdím,  ze konce umím , přeci :) výborný je výborný, ale beru na vědomí,  ze se vam zaver nepozdava.  Njn! A nezvednu prkynko a nezvednu!

Zaver k tomu patri, ale mozna to jeste neni konec. Nejak se nemuzu dovykecat, poslední dobou.

nemám co dodat, pro mě silná výpověď***

kolegové už rozebrali....já se občas zaklápím.....*/********

Popsala jsi to krásně. Jsou únavy, ze kterých se nevyspíš ani za týdny. I to čurání, které mi chvíli nedošlo, pěkně pasuje. Mimo báseň bych dodal, že ani ženy nejsou v tomto ohledu bez možností.  Jen ten závěr mi přijde jako zbytečný přílepek.

Báseň by se dobře recitovala, i když zápis není v tomto směru bez úskalí.

Milá cvrčko, výborný! Trochu jsem zaváhala u toho závěru, ale pak jsem si uvědomila, že to jsi ty s těma koncema a honem na to zapomínám :) Ale fakt dobrý, tip, pá a.

Jsem rada, Dagmaram. :)

aj mně se to páči. Jako když pustíš stavila :-)

Goro, dekujijaaam :) klop klop. 

Páči sa. Ach po slovensky.  Oč víc :) 

Cvrčko, dost dobrá retroskepse... překlápění " z role do role" ti jde. 

Zavřít všechny venku... dobrý nápad!

:) tradá. Dekuju Ti tam za sdrnčení závitů. Jak málo stačí. ...... 

Rozumím Ti moc. Někdy mám takovou obrovskou touhu se překlopit, ale  mít to podbarvené bílým sněhem, zimou...A haldou knih pod svítícím stromkem....ANI BYCH NEPOTŘEBOVALA TA PRAVÁ KAMNA S DŘÍVÍM A UHLÍM. Dva dny. 

:D 

je super být na podobne vlně, Alexanderr! Jsme chodici katů strofy. vseci všem. Vděk za "skřek" ;) najs ývnink Tobě.