Nálady II

Dášo,

díky za chválu a jsem ráda, že básnička potěšila.

Radovane,

kdybys to, co jsem přebásnila, chtěl hledat, tak jsou to poslední dvě sloky z Pasternakovy básně První sníh. Ta Borisova báseň popisuje první sníh, ta moje sníh poslední. B.P. báseň První sníh se nachází ve sbírce Sestra moja žizň.

Jsem ráda, že se ti básničky líbily. V nejbližších dnech mám v plánu publikovat jen vázané verše, pokud se mi podaří získat další místa v hlavním seznamu.

Pěkné a milé :-)

Neznám originál první části, kterou jsi přebásnila, ale je to bravurně zvládnuté

Co se druhé části týče, tak to je to samé (taky bravurně zvládnuté)

Má to šmrnc, tah na bránu, bez zbytečných slov. Líbilo a bavilo.

Marku,

díky za tip a za pochvalu. Já v podstatě nejraději píšu georgiku a bukoliku, idilické říkanky jako je tato. Všichni mne ale neustále napomínají, abych se přizpůsobila současnému světu a tak musím sloužit dvěma nebo i více pánům současně.

Břízo,

díky za típek.

Pár tvých veršíků, ze kterých by měl Boris jistě velkou radost, mi připomíná jistou partii ve známé básni našeho patetického klasika Petra Bezruče "Kdo na moje místo?" :

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo na moje místo,

kdo zdvihne můj štít ?

Tvá miniaturka je ale na můj vkus až příliš neodekadentní, proto jsem si ji za spolupráce s Petrem Bezručem přepsala tak, aby se lépe hodila k mé mládeži přístupné říkance:

Uklízeč sníh

zasypal přes noc na dvoře hnůj.

Klid bílo a čisto,

pár sýkor a lůj...

Je to hravé, má to rytmus a poětší to...

zrádný sníh

zasypal

na dvoře hnůj

až půjdu chcát potmě - Bůh při mě stůj 

blackie,

ale ta fialová básnička je má jen zčásti. Já tady nmůžu úplně za všechno, jak si někteří myslí.

Dík za kritiku a za típek.

vychutnala jsem si obě dvě.......*/***************************

Hezká náladovka. Tip a.

Pasternak je Pasternak. Překlad  působí, i když nemohu porovnat jeho věrnost, skvěle. Snad ani nejde vyjádřit zobrazený stav lépe. To není jen nálada, to je podstata.  Obdivuji tvou odvahu předložit vlastní verzi. I ta je pěkná, i když se nevznese tak vysoko.

Andělko,

zkoušela jsem ho osedlat, ale pod sedlem se mi rozplynulo.

Hezké i milé bílé hříbě divoké.

Metardy,

verše mají tu výhodu, že mohou plynout v čase. Vázané verše obvykle plynou v čase lépe, protože v sobě obsahují řád: rytmus veršů a jejich členění. Může to někdy být hudba z hlásek a ze slov. Obzvláště hudební kdysi bývaly lidové balady. Byla to smutná hudba, ale vrývala se do paměti.

Trivi,

"ze stínu do světla..." Tím jsi přesně vyhmátl ideu básně a já ti za to děkuji. 

A ještě jedna ambice v té básničce je obsažená.  Zatímco Pasternak přirovnává sníh k opilci, což je geniální metafora, já jsem zvolila metaforu poněkud infantilní. Sníh= bílé hříbě. Jsem zvědavá, která z těch dvou metafor se bude čtenářům víc líbit.

Alegno,

i když se ve mně nálady střídají, snažím se, aby ve čtenáři utkvěla nálada pozitivní. Básničky, jako je tato, považuji za malé impresionistické obrázky. Proti malířům ale máme my veršotepci úžasnou výhodu: poezie může probíhat v čase a tak má miniaturka je vlastně epická a má šťastný konec: bílé hříbě zaběhlo do stáje, sluníčko opět třímá zlaté žezlo a oči chudobek se zase zvolna otevřou.   ...Původně jsem tu hloupůstku chtěla zařadit do kategorie Písmáci dětem, ale pro děti by to bylo až příliš šroubované. Mohly by na té básni ale třeba pochopit, jak důležité je měkké nebo tvrdé I (zasypal x zasípal).

Vybrala jsi si opravdu skvělý den na to zveřejnit tuto básneň. Dopoledne snežilo, teď už zase po shěhu ani památky.

Báseň sama o sobě je moc krásná a velmi pěkně plyne.

Krásně to plyne... ze stínu do světla... lamá,elí...

přebásněno pěkně .....nálada sedla :-)***

Nami,

když jsem tu básničku před chvilkou přepisovala ze sešitu do počítače, za okny obyváku poletoval sníh. Ani jsem nepočítala, že budu tak aktuální. Překonávám se. ...Ano - moc hezké sněženíčko tehdy na jaře i dnes.

Hříbě nemá mizet, a už vůbec ne do své stáje. Hříbě nemá mít žádnou stáj, jen přírodu s moudrou květenou

Moc hezké sněženíčko.