Nepít

Už nikdy nebudu pít

 

Říkám a na stůl mi ta zrzka,

co má pod zástěrou nejednu modřinu,

staví další pivo

Život je hořký, kurva že jo.

Pivním dechem si maluju na sklo půllitru obrázky

Na nich se mnou ještě máma mluví.

Na nich mám ze zkoušek áčka.

Na nich ses mi neudělal na obličej a pak se nevytratil.

Na nich mě ještě chvilku držíš, než řekneš, že už budeš muset jít.

 

Už nikdy nebudu pít.

A slibuju že celou svoji výplatu zas nenaházim do jukeboxu,

jenom aby mi hrálo něco, co není tak zatraceně tklivý a reminisentní posledního léta.

Pouštím tam www a pak psi vojáky.

Po šestým pivu ze mě mluví moje šestnáctiletý já, který má na punčoše díru a rozhodně není jako všechny ostatní holky.

 

Už nikdy nebudu pít.

A to samý říkají všechny ostatní holky, 

když svorně na dámách střídavě zvracíme a vymotáváme žvýkačky z vlasů.

Adam mi sahnul na prdel.

Máma mi zas nebere telefon.

Zejtra mi odstřihnou internet.

Ale dám si ještě jedno pivo co platí tátovy alimenty.

 

Už nikdy nebudu pít.

Jsem další buchta co píše o vztazích a pocitech.

Po sedmi pivech se ti zeměkoule doslova točí pod nohama,

tak jak mam zachraňovat svět.

Útrata v hospodě podpoří český gastro

a já se budu na deset minut cejtit zase o trochu lip

 

Už nikdy nebudu pít.

Když si pod vousem v podroušenym stavu zpívám zase znova Matušku,

bojej se mě ježci.

Klíče nepasujou do zámku od domu.

U tebe doma jsem nechala kalhotky.

 

Už nikdy nebudu pít.

Sekera z hospody se nedá utřít hadrem.

Nedá se odlíčt.

Až zase přijdu, servírka se mě zeptá jestli si nedám radši vodu

 

---