Svítání

Kdybych tak věděl

kam ústí ten stůl

Prochází snad stěnou

či končí v jakémsi náznaku?

Co je tam na druhé straně?

Dospělí u něj mažou karty

o hrstku matných desetníků

zatímco venku

za tenkou zdí

ozývají se dětské hlasy

Honzo vstávej kolik je hodin

a někdo odpoví: sedm ptačích

Pamatujeme si

jen to co chceme

Ale ten stůl byl kulatý

Děda kapku po kapce

stáčel šampon z kmene bříz

babiččin drdůlek

plátky kopretin

usedal na okraj postele

Kolik znala takových příběhů?

A proč ten jeden jediný

odemykal úsvit

identickým klíčem

když zavoněla mletá káva?

Tak zase shlížím ze skály

zase Šemík s Horymírem

a vzhůru koníčku

zase spolu uhání

zase k městu Radotínu