loučení

To já děkuji za tak vlídné přijetí textu. Je to stále živé...

Děkuji. Hezká báseň- zvláště: 

bolest se opírá do prázdných míst

jak zima o jabloň

jak srdce o ticho

hůlka o kuchyňskou židli 

Ten pocit, že  je to přesně tak, jak bych to napsal já- a to  se mi na Písmákovi nestává často.

Díky Alegnko, díky Iri. A pěkný zbytek neděle. 

povedené verše, moc*****

Přeji všem krásnou a vlídnou sobotu. Děkuji, děkuji za zanechaná slova... Vy víte, že si jich nesmírně považuju. 

Milý Radovane, jsem dojatá. Pocta pro mě...

Mňam.

Kdybych měl vypichovat, co mě zaujalo, tak se uvypichuju (hezký slovo, že?).

A tak se s tím nebudu mazat a dám to do výběru a hotovo. A jdu slavit, prože to je první výběr, který jsem kdy a na koho uvalil.

Je to tak. :-)

pěkně napsané***

Vše je jak má být.

Moc hezké loučení se ztrátami. No a co?!

Pěkná a pravdivá.

bolest se opírá do prázdných míst

jak zima o jabloň

jak srdce o ticho...

vnější svět nepozná co v nás se ztratilo...

ach....* Ukládám

vnější svět nepozná co v nás se ztratilo - tenhle verš je nádherný, smutné a krásné zároveň

Pomalými kroky, neboť je puzení, aby muselo. Smíření. Říkáš to lépe, atkijko.

Ano, něco se ztratilo, ale mnohé vzniká... Hezké :-)

Měl jsem sklony se začít pídit, jestli je tvoje dílko víc hezké nebo smutné. Ale brzy jsem pochopil, že by to nemělo smysl. Je to prostě fifty-fifty...

krásně napsané......vypichuji.....bolest se opírá do prázdných míst jak zima o jabloň jak srdce o ticho hůlka o kuchyňskou židli......*/********

Smutné, pěkně napsané...

vnější svět nepozná co v nás se ztratilo *