Máchův Máj

Vyjádřil jsem svůj názor na Máchův Máj, z vlastního pohledu člověka dnešní doby. Nemohu jej posoudit z pohledu a jazykem jeho doby. 19.století bylo celkově jiné, pomalejší, rozvláčnějí, obšírnější. My žijeme rychleji, uspěchaněji.

Já jsem také romantik (a čerpám svým způsobem i z 19.století), ale již poněkud staršího věku jako byl Mácha, a tudíž i v jiné životní zkušenosti a zralosti. O žádnou ignoranci a demagogii se proto z mé strany nejedná.

Jednou bych chtěl mít takové NEDOSTATKY, rozervanost a mladistvou NEVYZRÁLOST romantika Máchy!

Víš, přesvědčil jsi mně, že tady neargumentuji s jinými názory nebo poznáním opřeným o jiná fakta. Ale stojím proti ignoranci a demagogii. A s něčím takovým se mi handrkovat nechce.

I snoby se to v umění jen hemží. Tleskají všemu, co bylo dříve uznáno jako hodnota. Tím nechci naznačit, že "Máj" nemá svoje určité hodnoty, ale trpí i mnohými nedostatky, pochopitelnými však u rozervaného, mladistvého, tudíž i nevyzrálého romantika Máchy.  

Me se treba Maj libil... Ono nemusi mit vse dokonalou metriku. Nekdy je to i o necem navic. I spousta mandal neni zcela dokonala, i tak se mi tak muze z meho subjektivniho pohledu jevit a nebo me bavit prave pro tu zminenou nepresnost, nebo nedokonalost, ktera ji muze dat az punc jedinecnosti. Nic proti stylystice, ale treba pro me osobne je poezie spis o tom, ze ma neco, co se mi libi, nez o tom, ze presne zapadne do skatulky. Macha byl romantik, snilek, ale i bourlivak a urcite je mnoho poloh, ve kterych bysme ho ani nepoznali a presto k nemu realne patrily. Spis nez striktni metrum, je proste dulezite, jestli to nekomu neco dava a me treba ano a spis nez odsudky... Muj osobni nazor. ;) S.F.

Zvláštní, já si jen vzpomínám, že ještě před třiceti léty, a možná i dnes, ale už to nesleduji, bylo poměrně časté, že různá divadélka poezie či kluby uváděly inscenace Máje a vždy bylo nejen vyprodáno, ale třeba se stávalo, že kluci na koloně dávaly dívkám drobné, miniaturní vydání Máchova Máje. Z toho soudím, že proniká ke čtenářům dodnes, jakkoliv to s poezií, co se týká zájmu čtenářů, není, co bývalo. Mimochodem, rozsáhlejší básnické texty jsou běžné i dnes a přiznávám, čtu je nerad, ačkoliv jsou výjimky. U Máje si však nevzpomínám, že by mi text přišel zdlouhavý a díky tomu se v něm ztrácel obsah. Spíše naopak je tak mistrný,  že umožňuje plynulé vnímání jak dějové linky, tak nádherné zpěvné lyriky. V kontextu doby určitě přínosné, a uvážím-li, že by dnešní poezie zřejmě  s některými Májovými vyobrazeními měla potíž, při vlastní četbě mi to na mysl vůbec nepřijde.

Čtenářům své doby byl jistě jazykem srozumitelnější  a možná celkově i přijatelnější. Přepis veršů do novodobé češtiny je jen částečně vyhovující nebo mnohdy nadále nevyhovující a nesrozumitelný. Báseň by se tak musela radikálně přepracovat, což by již nebyl Máchův Máj. 

Mág = Máj

Ano, překlad z cizího jazyka staré češtiny do novodobé češtiny. I v přepisu je Máj jako báseň prakticky nečitelný svou zmatečností nepochopitelných veršů. A navíc v takové délce textu! 

Původní znění máje se liší snad jen pravopisem:https://www.lupomesky.cz/maj/maj-puv.html

Má to smysl pro současné i budoucí chápání historických uměleckých děl (nejen této básně), v pohledu nadčasovosti dalšího vývoje.

Pane Litartsi, jaký smysl má pitvat básníka, který po téměř 150 let byl zásadní a inspirující postavou české poezie? Na kterého tak či onak navazovali i ti, kteří mu nerozuměli? Co jsou proti tomu případné (ať už skutečné nebo domnělé) nedostatky? Něco jiného by bylo, kdyby byl básníkem německého jazyka a my ho posuzovali v rámci německé poezie. Nebo kdybyste se zamýšlel nad tím, nakolik je jeho odkaz ještě živý. Třeba bychom dospěli k názoru, že právě vzhledem ke stavu naší současné poezie ukazuje na několik možných cest do budoucna. Nebylo by lepší podrobit kritice něco bližšího nebo dokonce současného?

Přepracovávat Máchův Máj by dnes byl již nesmysl. Je jedním z historických dokladů českého básnického písemnictví své doby. Popsanými nedostatky, ukazujícími na nevyzrálost a nedostatek zkušeností mladého Máchy, ale trpí. Zajímal by mne však rukopis Máje, nebo jeho první vydání z roku 1836. Jak a jakou češtinou byl napsán. 

Safe, jsem rád, že tohle našel a zapojil ses

annnie, máš pravdu

Cadmium, to ještě můžeš.  Jsou to nesmrtelné myšlenky. Slyšel jsem už kritizovat na Máchovi všelicos, ale nikdy to nebyla jeho básnická potence a technika. No, zřejmě každý najde svého mistra. Před léty dělal modela (na výtvarných školách) jeden pán, který psal verše v archaických metrech a podle velmi zastaralých podkadů. Jednou se nabídl, že něco přednese  na Egyptologickém kongresu. Dodnes na něj vděčné vzpomínají.  byla to hlína.

Pane Litartsi, Váš humor je okouzlující. Vy jste nový, a ještě lepší!, Holzmann.

Opakuji:

Máj je nekriticky a nadměrně propleten lyrickými verši s epickými a popisovaným dějem. Je tak velmi nepřehledný a čtanáře, kterého zajímají verše s jeho obrazy, ale snaží se také uchopit, oč se tady vlastně jedná, nutí se prodírat houštím zbytečně komplikované mnohomluvnosti. Takové propojení lyricko-epické básně a v takové rozměrnosti je básníkovou chybou.  

Při čtení komentářů jsem si vzpomněla na Záhořovo lože od K. J. Erbena. Mladší syn měl za úkol báseň rozebrat, popsat. Už jen přečíst ji a porozumět byl pro něj nadlidský úkon :-)

Ale Radovane! Copaks neslyšel Litartse??? MÉNĚ NÁROČNÁ FORMA PROZAICKÉHO DÍLA!!! Takže např.:

Brzy ráno, prvního září, probudil Jarmilu ostrý hlas kohouta: Kykyrý! Do školý!...

Navrhuji vyčkat odborného posudku šéfredaktora Litartse a raději pokračovat až potom... Když už důkladná revize díla, tak to neuspěchejme a dejme tomu nejvyšší kvalitu :)

annnie, to je nápad! to dáme, pomůžeš? už mám začátek:

Bylo brzké ráno – prvního září

–ranní září – byl vzteku čas.

Školního zvonění zval ku škole hlas,

kde půlky se žákům paří .

Navrhuju Máj přepsat! A rovnou radikálně! Co třeba.... ZÁŘÍ??? Tady na písmáku se jistě najdou desítky vhodných upravovatelů!!! Berme to jako výzvu!!!

Možná i má, Máj může být upraven i tímto způsobem.

To s kvalitou Máje, se stavbou vázaného verše, s metrem verše, nemá nic společného.

Každý jazyk se vyvíjí s vývojem společnosti (to je nepopiratelné). Příklad Jiráskových Starých pověstí českých prezentuje literární češtinu konce 19. století. A Máj 1. pol. 19. století. V té době se jako dnes spisovně nemluvilo ani nepsalo. 

Ano Máj je odlišný např. od dnešní hovorové češtiny. To je u poezie obecně celkem častý jev.

Jak dnes čteme Máj, jej Mácha napsal. I ten, který mám doma.

Se starými pověstmi českými nemá Mácha žádnou souvislost. 

Není, čeština 19. století je mluvou dost odlišná od češtiny dnešní (viz příklad Starých pověstí českých). A Máj je z první poloviny 19. století. Takže jazykové úpravy budou dosti citelné. Jak dnes čteme Máj, tak jej Mácha nenapsal.

Jen technicky Litartsi - Máj se vydává (dosud) v nezměněné podobě. Pouze za protektorátu bylo vypuštěno - Vůdce zhynul.

Pokud se nějaké dílo (poezie) omlazuje, nebo překládá, dělá se to tak, že je co nejvíce zachováno mimo jiné metrum básně. Slova se vyměňují podle tohoto kritéria.  Kdyby tomu tak nebylo, nedává taková úprava velký smysl a dílo by spíš začalo patřit "upravovateli".

Staročeština je čeština úžívána v období 12. - 15. stol.!!!

Máj není ani tzv. střední čeština (která je té naší velice blízká, pouze měla neustálený pravopis).

Máj je už počátek češtiny moderní. 

Oprava: nevědí.

Ne, sem patří více úvahy básníků, ne filosofů, kteří se na umění většinou jen přiživují a o kumštu něvědí nic.

Diore, zas tak moc zbrkle jsem to nepsal :-)

Jo a dík za Patočku.

Oprava: staročeština.

Ano, ale díky právě té dlouhé době, která uplynula od napsání Máje, se i ta schémata, jako např. vázaný verš, mění a posunují dál. Není možné psát dogmaticky stále ve stejných metrech apod. Vše se vyvíjí, na to nezapomínejme. Na druhou stranu ale volnost, jakou si dopřávají mnozí "také básníci" dnešní, je ničení kultury básnické tvorby.

To je na čtenáři, jak si Máj rozdělí podle svého umu, čím se chce pokochat a kde si dát pauzu? A nebo po slibném úvodu, případně ještě dalším oddílu básně, toho čtení nechat.

Četl jsem kousek z knihy "Staré pověsti české" (poprvé vydané v r.1894) od A.Jiráska tak, jak ji napsal češtinou 2.pol. 19.století. Kdyby nebyl román přepsán do novodobé češtiny, tak bychom jej již nemohli číst.

Jakou češtinou napsal Máj (vydaný v r.1836) K.H.Mácha, bylo také velmi odlišné od češtiny naší, do níž byl přepsán. Čili dílo je i do značné míry pozměněno. Takže, jak napsal Máj Mácha, již není čistý Mácha. Překlady z cizích jazyků (a staroština je defakto cizím jazykem pro novodobou češtinu), vždy upravují tak či onak i kvalitu básně.

Co ale Mácha opravdu umí, je vázaný verš. Dokonale se vyzná v metru (nemyslím podzemní dráhu) poezie. Je nesporný talent. Má to v sobě pžirozeně jako rytmus srdce. Dokáže psát i jambem a to v jazyce, který má v přirozenosti daktyl a trochej.

Zaujala mě věta - Nezná míru únosnosti takového literárního útvaru…

Tohle je trochu na čtenáři a jeho umu, jak si Máj rozdělí, čím se chce kochat, kde si dát pauzu.

Je pravda, že pro někoho je celek dlouhý. I tak se milovníkům poezie nestane, že by to na ně bylo moc třeba po první stránce. 

Máj může být klidně učebnice pro vázaný verš. I přes propast (handicap) století, má stále co říct ke skladbě veršů. Ne nadarmo jsou právě na něm demonstrovány a vysvětlovány formální prvky poezie, díky kterým je možné odkrývat další významy konkrétní básně, které jsou v ní ukryté.  

Další věc, která mě k tomu napadá, je ta, že básníci, kteří se snaží o tvorbu vázanáho verše a nejde jim to, se zde mají co naučit. Věřím, že díky tomu se jim pak stane, že místo parodie na vázaný verš, napíšou opravdový a čtivý vázaný verš.

Děkuji za umístění podnětné kritiky Máchova Máje.