V krůpějích měsíce

:)))))tip

báseň je mi sympatická, byť jde zdánlivě jen o "obyčejný" povzdech nad životem, autorka svou formu jasně ovládá, vyslovit však cosi víc - se jí tam nevkrádá :-))

O.K., "stopatrovému domu" už rozumím. V rámci druhé sloky do kontextu zapadá, v rámci celé básně už moc ne. Nemůžu se zbavit pocitu, že báseň přes pečlivé rýmování a podobnou náladu "nedrží pohromadě". Viz první odstavec, co jsem psal výše. Jinak hezká metafora. Ad "... kteří hledají". Spíš bych řekl tvůj subjektivní pocit versus obecné chápání. Možná máš na mysli nějaké specifické hledání, jež jsi však v básni nekonkretizovala. Takřka všechny osobnosti, o kterých ses učila ve škole, byly hledajícími. Buddhista by ti řekl, že všechny bytosti hledají štěstí. Atd. V prvním verši třetí sloky jsi asi měla na mysli nejistotu hledání (čehokoliv). Zvolená slova jsou sice malebná, ale pokud půjdeš po jejich významu, vypovídají o něčem jiném. Vnějšímu pozorovateli se to možná nezdá, ale nejistota nemá v improvizaci místo (mluvím o improvizaci a ne o anarchii, která se často pod tímto slovem ukrývá). Improvizace JE svoboda (a ne relativní pocit). A ještě k tvé odpovědi Robinsonovi. Každému někdy dojdou síly. Ale jakmile vykročíš jednou na cestu, už se navrátíš zpátky. Po čase budeš mít dost sil se zvednout a pokračovat dál. To je normální.

Já se taky přidávám k věčině, mě se to líbí a to hodně!!! ...no jo, to je jeden z důvodů, proč píšou lidi básničky víc aby z toho každý všechno poznal, protože když je to něco takového, lidi si dělají vlastní názory a závěry a většinou zcestné, škoda, no... Tip

pekne)))) tip**

Jakýsi pocit "za" básní mě přinutil zastavit se. Bohužel, víc toho nebylo, některá místa příliš šustí vatou. Například poslední verš první a druhé sloky se zdají být přilepeny "jen aby se to rýmovalo", aniž by měly v předchozím textu kontinuitu (nebo jsem ji neobjevil). Také forma rýmování A A B B v celé básni nevzbuzuje příliš velký požitek. Metafoře "můj dům sto pater má" nerozumím. Znamená něco, nebo je jen do počtu? Dvě poznámky k obsahu. Těch, kteří hledají jsou tisíce a víc. Ale jen dost málo z nich hledá po celý život. Těžko si představuji šťastného muzikanta jak nejistě bloudí klaviaturou (klávesnice ve mně vyvolává jiné asociace). Pokud je muzikant nejistý, zpravidla visí ve vzduchu průser a štěstí je to poslední, co se mu honí hlavou (vlastní zkušenost). Tedy, dle mého úsudku, jakási myšlenka v básni je, ale chtělo by ji znovu a lépe(!) vystavět. Ovšem, jestli ti za to stojí. Hezký den.

Quoniam: děkuji za čas, který jsi mi věnoval - vážně a bez sarkasmu. "Můj dům sto pater má" - tím chci vyjádřit obsáhlou a krkolomně vyjádřitelnou myšlenku, že se nezajímám jen o jedno tak, že mi nezbývá čas na druhé. Dějiny, film, obrazy, hudba, hory, jazyk... K "tisícům, kteří hledají" - můj subjektivní pocit versus tvůj subjektivní pocit. "Bloudění klávesnicí" - nespoutanost, improvizace, relativní pocit svobody. Nerada bych psala básničky explicitně a tak, aby si z nich každý nemohl vybrat to své... stejně tak nenávidím vysvětlování toho, co jsem čím myslela a chtěla říct - jenže na tak poctivě vyloženou kritiku prostě nemůžu nereagovat :) Ještě jednou děkuji.

Je za tim neco a ja ti tipnu* K tomu hledani - jsou nas opravdu tisice a hledat by se melo porad a neprestavat. Kdo nehleda, jako by nezil. Jak si muzeme byt jisti s tim, co mame? Zitra to muze byt prach....

Robinsone, kdo nehledá, jako by nežil? V tom případě se poslední dobou často cítím, jako bych chodila po hřbitově... Ale jak jsem řekla, je to jen můj subjektivní pocit :)

je to působivý. Nechápu to tak uplně, ale to nevadí, nechám to zatím jen působit...