Kapitola 318 "Nevhodné slovo", 5. díl pětidílného, do 341 kapitol rozčleněného románu "Chytrý život"

Chytrý pásek na ruce vzbudil Tenedora Zapatera přesně v nejlehčí fázi spánku a to v okamžiku, kdy celková doba spánku za předchozí noc dosáhla optimální délky. Vstávalo se mu lehounce, i když bylo teprve 4:48. 

Ani by ho nenapadlo ukončit pohyby zubního kartáčku dříve, než by mu zapípal procesor, tj. po dosažení optimální doby čištění. Ještě během holení vydal měřič suchosti kůže pokyn a z trysek na stropu a stěnách koupelny se na Tenedorovo tělo snášel jemný aerosol zvlhčujícího krému. Váha v podlaze mezitím změřila jeho hmotnost, podíl vody, svalstva a tuku v těle a předala pokyny do ledničky.

Tak se stalo, že dostal ránu elektrickým proudem, když si chtěl vzít z třech uvnitř stojících jogurtů ten nejtučnější, ačkoli podíl tuku v jeho těle překročil ideální hodnotu o 0,43%. Poslušně hrábl po jogurtu odtučněném s přídavkem bílkovin a podpořil spotřebu energie i tím, že při pojídání snídaně neustále přecházel tam a zpět.

Už si zvykl i na to, že procesor nastavoval teplotu neustále na 18°C a nutil ho každou chvíli větrat. Dojedl a pomalu se přišoural k šatní skříni. Věděl, že nemusí spěchat. Procesor pohlídá, aby odešel do práce v takový okamžik, kdy tam dorazí ve fázi nejvyšší duševní výkonnosti, naplánuje mu přestávku a zase ho z práce odešle tak, aby Tenedor podal nejvyšší optimální výkon.

V chytré šatní skříni si vzal oblečení podle pokynů počítače. Jednak tak, aby mu nebylo ani zima, ani teplo, a zadruhé, aby se všechny kusy oblečení opotřebovávaly stejnoměrně.

Již oblečený se zase vrátil dopít zbytek kávy a spolknout tablety hořčíku, zinku, vitamínu C, acidum folicum a draslíku. Během těchto úkonů zase plnil počet kroků na den.

Jídelna byla velká, ale zdaleka nedosahovala rozměrů místností, na které byl Tenedor zvyklý jako dítě v rodičovské haciendě na Yucatánu. Kdyby se tam býval nemačkal s dalšími bratry, zejména s tím nechutným tlusťochem Cuchillem, nikdy by do chladné a po pandemii zcela vylidněné Evropy neodešel. Přitom zrovna bratr Cuchillo měl tak úděsnou životosprávu, že bude mít zcela jistě problém dožít se nějakého vyššího věku. Bude se po jeho smrti Tenedor muset do Mexika vrátit?   

Tenedor nebyl v tomhle sychravém a smutném evropském městě sám. Cestou do práce se k němu přidaly dobré známé odbarvená blondýna La Vida de los Peces, dohola ostříhaná Cucharilla Arbusto Pere a tmavá dlouhovláska trinidadského původu Salida Principal. 

Kráčeli spolu, ale Tenedor necítil potřebu zapojit se do jejich hovoru. Bavily se jednak o tom, že procesor nedovolil Cucharille koupit si větší auto, protože by potom ztloustla a protože to nebylo optimální z hlediska jejího finančního plánu.

La Vida se pochlubila, že si u svého procesoru prosadila dovolenou v severní Itálii, a Salida si poztěžovala, že si nemůže vybrat z partnerů na sex, které jí nabízí zase její procesor.

„Zrovna teď mi to hlásí, že by to mělo jít s tebou, “ překvapila La Vida náhle Tenedora suchou poznámkou. Náhodou šel úplně napravo od trojice dívek, tak to Salida musela zařvat. Tenedor to nijak nekomentoval. Věděl, že vše potřebné zařídí jejich procesory. Byl rád, že na něho nevyšla obtloustlá La Vida, ani původně ryšavá Cucharilla.

Toho pozdního odpoledne se opravdu sešli v Tenedorově hale. Salida Principal odhodila halenku a pohlédla Tenedorovi  zpříma do očí. Chytrý pásek jí ukazoval, že ona sama je ve fázi ovulace i že Tenedorovo sperma je díky kvalitní stravě, přiměřené spotřebě tekutin, správné teplotě v bytu a díky tomu, že nikdy nepije alkohol, ani nekouří a nevynechal ani jednu doporučenou lekci ve fitku, v nejlepším možném stavu, a to i v porovnání se všemi potenciálními partnery do docházkové vzdálenosti šesti kilometrů.

Namířila nenápadně ruku s implantovaným počítačem směrem k Tenedorovi a myšlenkou zapnula aplikaci s protokolem o oboustranném souhlasu s pohlavním stykem.

Potvrzovací zvuk se až dosud vždycky ozval v uchu okamžitě, teď se ale nedělo chvíli nic. Pak systém nahlásil do mozku poplach:

„Styk není možný. Aplikace pro ověření souhlasu obou stran se stykem hlásí nečekanou chybu. Dobu do vyřešení problému nelze odhadnout.“

Salida vztekle hrábla do přední kapsičky svých šňůrkových tang a něco vytáhla. Vypadalo to jako kus látky.

Tenedor už také asi dostal do mozku hlášení, protože se jenom mihnul kolem Salidiných ztopořených bradavek a beze slova zmizel po schodech někam dolů. Za jinými úkoly dle pokynů procesoru. Protože schody byly ze skla, zahlédla ještě na okamžik vypracované Tenedorovo pozadí, aby v následující chvíli zcela osaměla.

"Do prdele!" zaštkala Salida do mušelínového kapesníku, a proto jí čip voperovaný za uchem promítl do mozku myšlenku: 

"To je nevhodné slovo!"