Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKámen
Autor
Georgina
Snad zbláznil jsem se nadobro, když cítím tělesnou bolest a s ní cítím i to propadliště do které ho se plazím jako troska. Schovám se pod mech a tiše plačící budu doufat, že kolemjdoucí, tiše se trápící, neuslyší můj pláč, ale ucítí moje trápení jako svoje vlastní a posadí se do mechu, kde poprvé za dlouho dobu uslyší ticho. Už nepláču. Protože už vím, že netrápím se sám, ale snad i bůh má svoje trápení. Proto věř člověče, že netrápíš se sám ani ty. Protože mě bolí noha a včera zase hlava. Jakákoli bolest mi jen připomene bolest srdce, kterou cítím už tak dlouho, že na ní zapomínám. Našel jsem si kámen, podržel jsem ho ve slunečním svitu a řekl jsem mu: teď jsi to ty! Ty jsi teď moje srdce a zahrabal jsem ho do hlíny na bezpečné místo a teď bije i pro tebe! Být otrokem je tak snadné. Ty zdi co stavíme nejsou naše. Jsou to jejich zdi a jsou to jejich děti, které budou tu zeď přeskakovat. Jen ten jeden kámen, to je moje srdce o kterém nikdo neví. Snad ho vykopeš až přijde čas.
9 názorů
Není to povídka. Jsou tam chyby v interpunkce. Nemá to strukturu. Na Proseku je McDonald.
Tada zas až tak nesrozumitelné to není. Nebo jsou ti, kteří tomu rozumí, vyšinutí?
Není to povídka. Jsou tam chyby v interpunkce. Nemá to strukturu. Na Proseku je McDonald.
Jamardi, možná JE pro autora /i pro čtenáře/ nejdůležitější, ale podle mého názoru je zároveň nepřehledně napsaná a málo srozumitelná, což by se dalo velmi snadno poupravit... i podle tvého výkladu, jak jsi ji pochopila...
1. Není to povídka,
2. Jsou tam chyby v interpunkci.
3. Nemá to strukturu.
Ta věta, kterou Gora označila jako nepřehlednou je pro mě nejdůležitější. Vím, že pro autora ne, ten chtěl dojít ke svému srdci. Já to beru ze své zkušenosti kolemjdoucího.
Lidé, kteří cítí velkou bolest, i když nechtějí obtěžovat si přejí, aby mohli s druhým sdílet svůj problém. Je různé, jak daleko kdo zajde, co požaduje, aby podle něho došlo ke sdílení problému. Někdo zajde tak daleko, že úplně vymaže problémy druhého a existuje pro něho jen jeho problém a to, jestli tomu druhý rozumí. Těší ho myšlenka, že oba (všichni) mají stejný problém, sugeruje si to a nechce slyšet nic jiného. Lidé, kteří prožívají velkou bolest si přejí, aby našli někoho, kdo tomu přesně rozumí, přejí si, aby i onen člověk byl rád, že potkal člověka se stejným problémem a po vyslechnutí tohoto problému se mu ulevilo - tak chápu ten konec "kde poprvé za dlouhou dobu uslyší ticho".
Miniatura prozaická spíše než povídka...
Některé věty jsou dost nepřehledné, jako:
Schovám se pod mech a tiše plačící budu doufat, že kolemjdoucí, tiše se trápící, neuslyší můj pláč, ale ucítí moje trápení jako svoje vlastní a posadí se do mechu, kde poprvé za dlouho dobu uslyší ticho.
ne příliš srozumitelné obsahem, také slovesa na -ící mi tam nesedí...
Od tohoto místa jsem četla až do konce se zájmem - dobrá metafora se srdcem/kamínkem, a proto posílám tip.
Jakákoli bolest mi jen připomene...