oceán
Podívej se na mě. Co vidíš když se mi díváš do duše. Člověče chci abys mi řekl jaké to tam je. V té mé duši, kde já cítím oceán, který je někdy rozbouřený jako kdyby měl svět končit a jindy klidný jako by všechno mělo být navždy.
Kámen
Snad zbláznil jsem se nadobro, když cítím tělesnou bolest a s ní cítím i to propadliště do které ho se plazím jako troska. Schovám se pod mech a tiše plačící budu doufat, že kolemjdoucí, tiše se trápící, neuslyší můj pláč, ale ucítí moje trápení jako svoje vlastní a posadí se do mechu, kde poprvé za dlouho dobu uslyší ticho. Už nepláču. Protože už vím, že netrápím se sám, ale snad i bůh má svoje trápení.
Exekuce
Už rok a čtvrt žiju pod váhou obtížnosti, kterou jsem si sám nastavil, když jsem začínal hrát svojí dluhovou hru. Každý den přemýšlím, jestli je můj život opravdu tak těžký a nebo jestli se jen neustále lituju. Snad na tom ani nezáleží. Celou dobu jsem se domníval, že já, jako člověk, jsem v situaci nepřirozené mému charakteru a mojí vnitřní pravdě.
Žízeň
Umírající umírá, však
stále o životě pěje píseň
Taky o medu co je tak sladký
a přesto na něm roste plíseň
Dobrý kafe
Lampy jako pochodně co lemují tu cestu do tajemné říše. Stojí tiše a poslouchají pilu, která přede jako koťátko co si zatím uvědomuje jen málo. Po dálničním nadjezdu co se klene nad tou cestou, sviští příběhy co hledají lásku, která by je naplnila tak dokonale, jako pan výčepní naplní půlitr, když čepuje pivo sobě. Rychlost jim však zaclání ve výhledu, jako čahoun v kině.
Obrázek
Proud který nemá vetší sílu než vítr co nefouká. Dnes ne. Proud který vyvrací stromy a naše představy. Plaveme proti němu s neochvějným přesvedčením.
Obraz
Píšu vám milý pane, abych se vám pochlubil, že stále žiju. Ve městě, které mám tak rád. Všechno dobré a špatné, zabalí do třpitivého balícího papíru. Je tak snadné se radovat ze špatných věcí v té naší Praze.
Rande na Karláku
Nejdřív nic a pak v kleče
Fešanda kalhotky svleče
Začne chcát a já teču
Bezďačka křičí nečum.