Kramářská píseň

KRAMÁŘ: Poslechněte, věrnj křesťané, hjstorjj ukrutnau, gež wskutku se stala w kragj mezj hrady Bezděz a Roll, tam přj Veljkém rybnjce, který sám Otec fátrlandu, Kárl IV., kázal zbudowat. Byl totjž gjstý Schiffner chmelař a ten měl syna Wilhelma, to přeweljce wzpurné djtě bylo a do školy nechodjlo, pořád jenom po lesjch s laupežnjky běhávalo a úkoly nepsáwalo. Otec rozljtjl se na to děcko, vyhnal geg z hauzu za to wšecko. Wšak Wilhelm to byl kabrňák, do lesůw odšel za laupežnjky, nerozmýšlel se nad tjm ňák. A že wychytralý weljce byl, že pln byl mladjstvých sjl, vybralj ho sobě za pána und wůdce. Tu on ponajprv spatřjl v lesjku u Dubé krásnau Jarmilku, prauda trochu staršj byla, dost přes padesáte léta měla, léty swýmj mohla by to být geho teta, neb, jak mladý pane, tážete se, mutter. Da Schrecklich lesůw pán – tak geg pro dowednost laupežnou zwalj – nawštěwowat počal onen lesjk častěgj, by s Jarmilou tam lehalj.

Léta tjsjcjho sedmj stého čtyřj a sedmdesátého počátkem měsjce máge Wilhelm z lesůw wyšel, by on sobě radost u Jarmilky wzal. Da se wyprávěnj ljšj, neb někteřj podvodně a nepoučeně vykládagj, že přjstjhl otce swého s hlavou pod suknj gegj, jak totjž gj ústy plezjr čjnj, však znalj toho přjpadu, gako gsem gá, znagj, že zrouna seděla mu nahau prdelj na kljně, až ho tam celýho měl. Tu rozljtjv se Wilhelm nad tjm weljce přísahal sobě sám, že fotra swého zabjge. Počkal sj na něg na chmelnjcj, wo Schiffner byl pracoval, a odřezkem chmelové tyče umlátjl geg. Pro zločjn svůg on dán ge do vězenj v Mladém Boleslavu, kdež teprv se dozvj, že Jarmilka vlastnj mutter geho byla.

EDUARD HINDL: A gak, ctěný pane, dozwěděl se to?

KRAMÁŘ: Gak dozvědět by se to měl? Duch fotra geho zgewjl se mu u věžj, až z toho tuze zděšen byl Strašnýť lesůw pán. Jarmila smrt z toho měla, když se hanbu swau dozwěděla, trefjl gj šlak, mladý pane. A Wilhelma po měsjce dva u wězenj drželj, než kolem geg odprawjlj. Weljce bled byl, když na pahorek geg vedlj, wšak důstogně se chowal, anj neposral se totjž, anj mjlost neprosjl, jen slzjčku uronjl, gak po mracjch dal sobě pozdrawowat mutter, newěděl on totjž, že mrtwa v hrobě od máje gjž ležj.

EDUARD HINDL: Wskutku pozoruhodné wypráwěnj, wšak nebyl Strašným lesůw pánem zwán Wacslaw Kumr, po dvacáte léta na Spielbergu vězněný?

KRAMÁŘ: Vjdjm, že hjstorjj krage poučen gste, mladý pane, wšak wězte, že gá, rodák mjstnj, lépeť vědět to musjm, nežlj vy.

Ctěnj posluchačj poslechněte geště sobě, gak to s nešťastnau wdowau, wo swých fjnf robátek ze žalu zardausjla bylo…