Někdo mi vnucoval ten přístroj na noční vidění

    Jdeme s nožem do lesa.
    Naše vlastní myšlenky se schovávají za každým křoviskem.
    Myslíme na Karkulku.
    Na vlka.
    A na košík se žvancem.    
    A sem tam sebereme houbu.
    MÁTE AUDIENCI.
    Doufám, že to neřekl vlk.

    Poletíme!
    Říkají holky, co už dávno nevlastní bradavice a podobné propriety jejich řemesla.
    Za letu otrhají švestky z farní zahrady na slivovici.
    Že by to byl ten důvod proč po nich tak šli?

    Z osvětleného šenku zazněly trumpety a já potkal nevěstu, která pila šampaňské ze střevíčku velikosti 44.
    Utržil jsem jím ránu do hlavy za svoje nemístné řeči.
    „Ty nic nevíš,“ řekla mi prostě v očekávání legalizovaného sexu. 
        Zahrála mi prsty na žebra.
        Tedy v místech kde by měly být.
        „Hlupáku?“ zasmála se a mě bylo na chvíli lépe než kdy jindy.
        Toho dne přišla Karkulka s vlkem o panenství.
        A pohádky byl konec.