Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZprávařky
Autor
Movsar
Zprávařky
"Bylo to i na stěnách," vydechla ženská. "I na stropě?" zeptala se zvědavě druhá. První jen dramaticky pokývala hlavou. Druhá hlavou udiveně kroutila.
V Erhartově cukrárně na Letné právě líčila uklízečka České televize veřejnosti neznámý příběh:
Po tom, co z redakce odešly Světlana a Jolana, o post zprávařek se rozhořela bitva. V té zvítězila nad sličnou Lindou sličná Jana. Linda ovšem ze soutěže krásy znala metody, o nichž Ženevské konvence nechtějí nic vědět, a nebála se použít je. A tak v osudný den, těsně před sedmou, zřízenec už bral klapku a pan Jakub naposled utahoval šrouby manžet, Janino sličné bříško vzala prudká křeč. Běžela na toaletu, sotva to stihla, vykasala šaty, jen tak napůl popustila brazilky lšaton, ponořila sličný zadeček do míšeňského porcelánu a spustila, co ve scénáři nebylo. To to expreso.. a prý se sekaninou. Bestie.. táhlo jí hlavou.
"Ale to vám byly takový až stříkance," líčila barvitě ženská a prokusovala se lačně kremrolí. "Bylo to slyšet přes chodbu až do velína, zvukaři to museli nějak digitálně čistit. Taky s tím měli práci.." Druhá koulela očima a řídký krém laskonky jí vytékal z koutků úst. "No a den nato se to semlelo. Už na chodbě. Jana Lindě vjela do vlasů, byla z toho pleskanice. Rozškrábala jí diorskinnjud, nebylo to pěkný.. Zapojily se i holky zprávařky z čtyřiadvacítky, Mariana a Zuzana, ta má horkou krev, hned že si půjde pro kudlu, byla to mela. Jen paní Marcelka se držela zpátky, to je vám moc slušná paní," nonšalantně si olízla jeden po druhém prsty od pěny, "no a představte si, ty kalhotky tam nechala, kdosi je sebral a později je vydražil nějaký Japonec ve Vltavínu," zapila ten hořký příběh vídeňskou kávou.
Bouračka
Tady je to Monza. Mezi Hradčanskou a Spartou to každý rozpálí na dvěstědvacet. Minulé léto jsem tudy šel a chvíli přede mnou vjel do protisměru závodník a skončil střechou přilepený k betonové zdi stadionu. Ještě na místě nebyla ani sanitka. Lidi se seběhli k autu, přes zakrvavenou pavučinu na čelním skle mluvili na posádku. Ještě ne mrtvý, říkal mi Pakistánec, co si vyrazil s rodinou z nedaleké ambasády. Pak vytáhli řidiče. Hlavu měl na kaši se sekanou, celou ulepenou od krve, ruce polámané jako rozbitá loutka. Teď mrtvý, konstatoval můj nový kamarád. Pak vynesli ženskou. Nohu měla za hlavou jako hadí žena při vrcholném čísle. Rozstřihli jí halenku i s wonderbrou, prsa jeden monokl se ještě nadechovala, ale bylo jisté, že nad tím už nemá vládu. Lidi si to všechno fotili, večer to promítali návštěvám, přitom jedli krvavá žebra z grilu a pili mochito, protože byl víkend a bylo léto.
9 názorů
Jsem rád, přátelé, že jste se povznesli nad přízemními tematy a svou pozorností je nechali chvíli žít mezi literaturou.
blacksabbath
22. 03. 2021Dneska žádný sladký zákusek.......syrový ....ale dobrý!!!.....*/****
Nojo - - - tahle země není pro starý. Zaplaťpánbůh, že ještě někdo takovýhle bomby servíruje . . . Velmi vkusná duševní strava...
Já Lucie píšu...
22. 03. 2021Movsare, úplně jsem to viděla! U první to bylo trochu nechutné a vlastně i u té druhé :) Nic jsem o těchto příhodách ani o místech nevěděla, což si říkám, že je asi dobře :) Protože chudák Annnie... Velice ale oceňuji Tvůj vážně dost živý a reálný způsob, kterým píšeš. Ten je boží! Tip.
Panebože, Movsare!!! Erhartova cukrárna BÝVALA do dnešního dopoledne má nejoblíbenější... Obávám se, že nevermore... Tramvaj z Letné na Špejchar je má nejmilejší trasa od psychouše k sestře... Teď asi budu muset pěšky obloukem přes Letenský sady. Takže díky: výrazně jsi přispěl k mýmu zdravýmu životnímu stylu :) Tip a.