nepodepisuj a neslibuj nic!

„Máme zavřeno!“ vykřikuje majitel tiskárny, který již jen opravuje auta.
Chce si hrát, protože večer našel kapslovou pistoli i s náboji.
    „Nikdo za mnou nepřijde,“ smutní jeho sousedka.
Každý ten svět cítí jinak.
    „Nejsem ten správný člověk,“ říká ji muž přes mříž staré tiskárny.
Myslí na pistoli a houpacího koně z kterého lezou žíně.
Jsou lidé, co ti chtějí pomoci, i když ty nechceš.
Namáčí ručníky a dávají ti je na hlavu.

Podíval se na ni, jak na kamenný obřadní stůl z něhož stéká krev.  
U paty kamene již černala.
Budila dojem pole borůvek, kdyby tam nelétalo tolik much.
Nesnášel mouchy.
„Vy se necítíte sám?“
Tančila v řetězech vánočních, aniž by pohnula řasou.

Byl to ten okamžik, kdy záviděl bláznům.
Jaká to úleva být ocejchován duševní chorobou ve světě, kde není nikdo normální.
„Už jsem k ničemu,“ řekla.
Nerozmlouval jí to.
Obklopil ji kruhem pekelného ohně.
Byla nadšená.
„Takhle už jsem se dlouho nezahřála.“

Na silnici za jejími zády se srazily dva kloubové autobusy.