Detektivní schůzky se smrtí

Člověk si krátí čas v lockdownech různým způsobem. Zhruba před rokem jsem to řešila sledováním různých inscenací českých oper na youtube (viz můj fejeton Prodanka a jiné).

Letos jsem přešla k poněkud jiné zábavě. Pouštím si jednotlivé díly s detektivem Herculem Poirotem podle Agathy Christie, kterého hraje David Suchet. Nejprve v angličtině, potom tentýž díl v českém dabingu. Nejsem zkrátka v angličtině tak pohotová, abych pochytila úplně všechno na první poslech. Při hledání dalšího dílu jsem jednou úplnou náhodou na youtube padla na audioknihu, podle které byl jeden z dílů natočen. Tato audionahrávka, tedy čtená kniha, měla přes šest hodin! Ale vydržela jsem. A bylo to zajímavé srovnání.

O co šlo? Byla to detektivka Schůzka se smrtí, anglicky Appointment with Death. Centrální postavou detektivky je  žena, jistá lady Boydnová, která členy své rodiny, dospělé děti, psychicky týrá, a ty si pochopitelně přejí její smrt. Ve filmové verzi se děj odehrává v Sýrii, dotyčná žena je velmi vlivná, má manžela, který tam organizuje vykopávky. Všechny dospělé děti jsou nevlastní, tři adoptovala v předchozím manželství, její současný manžel má  navíc syna také ze svého dřívějšího vztahu. K vraždě této všemi nenáviděné ženy dojde poměrně složitě, navíc se nakonec ukáže, že jde o propletenec rodinných vztahů a vraždu spáchali vlastní rodiče nejmladší  z adoptovaných dcer. Nebudu zacházet do podrobností a vše prozrazovat. Navíc tu figuruje bůhvíproč chůva, která se podílela na bití a týrání dětí v jejich útlém věku. Proč zůstala v rodině, když už byly děti dospělé? Zřejmě proto, že hodně věděla. Dále je tu polská jeptiška Agnnieszka, kolem které se rozvíjí vedlejší příběh odkazující k obchodu s bílými otrokyněmi. Nebudu napínat, v závěru detektivky spočítáme pět mrtvol: lady Boydnová, chůva, vlastní rodiče, kteří spáchají sebevraždu, a jeptiška. Autorem scénáře je Guy Andrews. Jak uvádějí titulky, jeho scénář je „založen“ na knize Agathy Christie, tedy něco jako české „na motivy románu“.

A nyní k oné literární předloze. I tam vystupuje lady Boydnová, tyranizující svou rodinu. Ale nemá manžela a není vlivná. Kdysi pracovala jen jako bachařka ve věznici. Děj se neodehrává v Sýrii, ale v Izraeli, konkrétně v Jeruzalémě a skalním městě Petra. Vykopávky žádné. Bílé otrokyně žádné. Uvedená žena má tři adoptované děti, čtvrtá nejmladší dcera je její vlastní. Nejstarší syn, který ve filmové verzi vůbec není (patrně ho má suplovat syn stávajícího manžela), je ženatý, takže zde je ve hře i její snacha. Kniha je postavena spíše na psychologické analýze oné ženy očima jednotlivých postav. Celá kniha začíná rozhovorem dvou dospělých adoptovaných dětí o tom, že nejlepší by bylo matku zabít. Vražda je nakonec velmi jednoduchá, je při ní použita injekční stříkačka. Vrahem není nikdo z rodiny, ale žena, která usiluje o politickou kariéru a lady Boydnová v ní odhalí svou bývalou vězeńkyni. Tato vražedkyně se na konci zastřelí. Takže suma sumárum dvě mrtvoly. Jak jednoduché, milý Watsone! Pardon, scénáristo Andrewsi! Nebo spíš: jak nudné??