Sliniví plžnatci

Cukrárna

Asi proto že touhle ulicí jezdila první tramvaj, už rána jí korzují holky s modrými a růžovými vlasy a babičky s vlasy bílými. A za rohem, v cukrárně pana Erharta, z dlouhé chvíle, neboť všichni všechno mají, číšník Johan nablýskanou vidličkou píchne cukrářku Emu do zadnice nafouklé od vší té šlehačky a makronků, které musí vyrobit a ochutnat. A ona nadskočí a zalomí obočí a už by láteřila, ale on přiloží prst na ústa, aby nevyrušila holky s modrými a růžovými a babičky s bílými vlasy, protože makronka vzpříčená v krku není žádný med.

Vrabečci

Jsou jako tři vrabečci. Jen na hlavách mají kulichy. Holky pod lipkou na lavičce korza Příkop. Už nechtějí čekat na lepší časy, samy se usmyslely rozvolnit. A tak ucucávají z kelímků mléčné kafe pana Tita Gelatita a štěbetají a popelily by se prdýlkama, jen ještě není dost prachu a tepla a mohly by jim nastydnout... Ale o tom až někdy příště.

Sliniví plžnatci

Plánují prolíbat se až na dno vášně. V podloubí na rohu Hybernské, pochybný páreček pozdního věku. On vypadá jako kasař z Hříšných lidí města pražského, ona zas jako méně vydařená Tonka Šibenice. Déšť je zahnal sem, a tak si krátí chvíli. Potahují z jedné cigarety, pak se berou kolem krku, ona u toho stojí na špičkách, a pletou se jim jazyky. Poblíž stojí Karel Oliva z Ústavu pro jazyk český, sice cení zápal pro věc a odvahu, divokou syntax už méně, ale těch chyb, kroutí hlavou a pozoruje slinivé plžnatce úst zapletené v němém hovoru lásky pozdní, ale nikoli bezvýznamné.