Rozhovor na střeše

Výtah cinkl a jeho dveře se otevřely. Hm, dál po schodech a na střechu. Vyšlapal deset schodů a po projití dveřmi se octnul na střeše. Na jednom konci uviděl postavu sedící na okraji. Vydal se k ní.
     \"Ne já tady zůstanu. Nikam nejdu.\" začala naštvaně postava.
     \"Já vám nic nenutim. Já si du taky skočit.\"
     \"Aha. Po kolikátý tady seš?\"
     \"Po prvý a naposled.\" Řekl nově příchozí rozhodně.
     \"To neřikej. Já sem tady už aspoň po dvacátý.\"
     \"Hmm, asi ste ještě nikdy neskočil co?\"
     \"Tak tak.\"
     \"Ale že je to vejška co?\"
     \"No to jo. Padesát pater. Plus mínus. Proč ste tady. Ještě sem vás tu neviděl.\"
     \"Jsem tu prvně.\"
     \"Proč? Žena, auto, vobchody nebo něco jinýho?\"
     \"Holka.\"
     \"Ale co tě nemá. To za to nestojí. Žádná za to nestojí.\"
     \"Já vim, ale stejně řeknu, že vona jo.\"
     \"No jo já to znám. Minule jsem tu byl kvůli manželce. Zahejbala mi, ale smířil jsem se s tim.\"
     \"To mě nechala, ale moh sem si za to vlastně sám. Hrozně moc bych to chtěl vodčinit, ale houby vim jak.Teď je na mě pořád naštaná, protože jsem to pár dní po našem rozchodu korunoval jednou velkou blbostí.\"
     \"Jakou?\"
     \"Ále. Byl jsem s jednou holkou bylo to trochu víc než přátelskej rozhovor.\"
     \"To já sem tady dneska kvůli vobchodům. Tisíc akcií sem koupil za babku. Skvělý, prej tutovka řikal.Ty akcie pudou do tejdne čtyřnásobně nahoru. Houby. Za dva dny klesly vo deset centů.\"
     \"Hmm to je blbý.\"
     \"To je teda dost blbý. Voba sme na tom skoro stejně. Pěkně sme to zkopali. Jak sem slyšel tvoje vyprávění.Tys to pěkně zbodal.\"
     \"Hmm. Chtěl sem skočit, ale teď se mi už moc nechce. Je to hrozná vejška. Chtěl bych to s ní dát zase dohromady. Asi jí pořád miluju. Možná víc než před tim.\"
     \"Víš já sem dycky du a řikám si, že skočim. Nikdy sem neskočil.\"
     To Harrymu došlo. Jinak by tu s ním ten člověk asi nemluvil. \"Tady nahoře pokaždý dostanu chuť žít.\" Slunce se začalo chýlit obzoru a nebe měnilo barvu na rudou.
     \"Já taky nechci umřít. Když jsem sem šel tak sem si mysle, že skočim,ale teď…\"
     \"Přesně jak si řikal. Když sem jdu tak sem psychicky, někdy i fyzicky úplně na dně. Pak tady nahoře dostanu chuť žít a když slezu dolu je to skoro stejný jako před tim.\"
     \"Hmm to já sem tu po prvý a teprva ty pocity zažiju.\" Chvíli seděli mlčky a pozorovaly slunce, které svým pomalým pohybem po nebeské klenbě měnilo den v noc.
     \"Hele není to divný?\"
     \"A co jako?\"
     \"No, že sme tu jenom dva. Víš čekal jsem, že tu tak nějak bude víc lidí.\"
     \"Voni všichni chodí na ty známější budovy. Jako Empire state, Chrysler building nebo World trade center. Jednou sem na něm byl, ale řeknu ti, stálo to za nic. Bylo to hrozně vysoko, foukal tam studenej vítr a lidí tam bylo jako mraků. Slyšel jsem, že na Golden Gate je to prej pěkný. Teďka v létě určitě. Bude tam asi hodně lidí, ale ten západ slunce…\"
     \"No jo, ale San Francisko je daleko.\"
     \"Příští rok tam jedu s rodinou. Snad najdu důvod se tam stavit.\"
     \"Tady se mi to docela líbí. Byls tu někdy v zimě?\"
     \"Jo, jednou před Vánocema, to víš ten stres a tak.\"
     \"Hm.\"
     \"Byla tu sice zima a foukal dost čerstvej vítr, ale chvíli sem tu pobyl a pěkně sem si zapřemejšlel. Tak jako vždycky. Zapřemejšlim si a du zas domu. Mám to tu rád.\"
     \"No, je to tu pěkný.\"
     \"Víš musim ti něco říct.\"
     \"Poslouchám.\"
     \"Nevim teda jak tobě, ale mně to tu připadá jak v nebi.\"dlouhá pomlka. Mlčeli a přemýšleli.
     \"Seš věřící?\" dodal ještě.
     \"Ne.\"
     \"Já to nemyslel tak jako jestli věříš v Boha, ale jestli věříš v něco.\"
     \"Třeba v lepší zítřky?\"
     \"Třeba.\"
     \"Hm, vobčas mám takovej pocit, že tam nahoře někdo je. Nějakej muj strážnej anděl.\"
     \"Přesně. Víš tady je to jako takový skoro nebe a připadá mi to tu ještě víc.\"
     Slunce už skoro zalezlo za obzor. Obloha se začala šeřit a na východě vysvitly první hvězdy.
     \"Už asi pudu.\"Nadechl se vlahého vzduchu a chtěl si odplivnout.
     \"Ne.\"zadržel ho druhý. \"Nedělej to je to takový blbý.\"
     \"Promiň. Ale chápu jak to myslíš.\"
     \"To je dobrý.\"Harry se chystal vstát.
     \"Vy tu ještě budete?\"
     \"No jo eště chvilku. Dík, že sem si s tebou moh povídat.\"
     \"Já taky děkuju. Moc ste mi pomoh.\"Chvíli nic, jen foukání větru rušilo to ticho.
     \"Já sem Harry.\"
     \"Já, Henry.\" Podali si ruce a Harry odcházel.
     Přemýšlel o tomto rozhovoru a o podobnosti jmen. Henry tam ještě chvíli seděl a pak vstal. Žena ho už bude čekat a zítra musí brzo vstávat. Tak snad někdy příště. Poslední mraky odpluly do dáli a město rozžehlo svá světla.

 

---