Život na dně sklenky

Mně se tam ohromně líbí ironie (tedy tak to čtu) toho

(podoben) ".....knize, kterous nedočet"

(ostatně málokterá kniha je doopravdy dopsaná, tedy domyšlená, vždycky mne třeba štvalo, jak Čapek nádherně rozvinutou palčivost reality shodí nějakým až nedospělým konejšením)

Díky, Goro, i tobě. 

hmmm - pochvalné zamručení

Souhlasím se Safiánem... není snadné napsat takto vydařený sonet! Máš velký cit pro vázané verše a rýmy, ale i pro formu.

Pěkný plnokrevný sonet nabízející k ozvláštnění věčně zeleného novozákonního gnómu hoď první kamenem věcné i formální inovace. Připomínka svědomí je tu rozšířena o pojem čistého světa, nesoucí v sobě celou řadu představ, ze kterých nás asi jako první napadne, v kontrastu k prvním dvěma depresivním strofám, čistý, zvědavý přímý a dychtivý přístup k životu. Sonet tak jejich prostřednictvím nabízí čtenáři několik výkladů. Od posměšného dlouhého nosu no tak to vidíte až po obhajobu svobodného pohledu na život. Vždyť ten je prevít. Po Kristu ... i před. Zajímavé je i nahrazení závěrečných tercet podstatně méně často používanými duety a jejich rýmování. Vinu, kinu, stínu - autorka tu rafinovaně, a zábavně, vystřídá všechny rody. Nemohl jsem se ubránit představě (asi nesprávné), že se tu jedná o narážku na povahu gramatického rýmu. Sonet je prastará evropská forma analytické povahy, a i když čas prokázal, že unese mnohé, těžko by se mohl proměnit v čistokrevné blues nebo být pouhou záminkou pro vciťování.

Dík Kami, trochu čučím co ti moje veršovánka evokuje, ale alespoň mám nad čím podumat. 

Díky i tobě, Jani :) 

Díky za hodnocení i podněty... ale navrhované změny mi trochu "nabourávají" rytmus, který cítím já. A jeho kocour je fakt víc kamarád než starý :) :)  Ovšem to neznamená, že si tvých slov nevážím. Vážím si jich. A děkuji za ně. 

Mně to přijde dobré tak, jak to je.

Tak to je solidní blues! Já, který jsem začal se sociálním distancováním někdy v roce 2014, s básní plně souzním. Moderní japonština na to má dokonce speciální výraz - "hikikomori" - moderní poustevníci, kteří se dobrovolně vzdali sociálních interakcí. 

https://www.youtube.com/watch?v=wE1UIK85E3E

https://youtu.be/oFgWy2ifX5s

Hezký sonet. Plný bezradnosti. Nemohu dát víc, než TIP.

Abych ještě víc umocnil atmosféru, tak bych v první sloce použil něco jako

"Jen starý kocou sdílí se mnou byt"

Jsou tu diskuze o třetí sloce. Já bych asi použil něco jako:

"Hoď klidně kamenem ty, který nemáš vinu,

jen ty buď soudcem, máš-li čistý svět

takový, co podobá se kinu

anebo knize, kterous nedočet.

Podoben délkou polednímu stínu,

život je prevít, jak před Kristem ... i teď!

Díky Jani, a máš pravdu. Čárky doplním :) 

Zase moc pěkná báseň... a zase mi zní skoro jako píseň. 

Myslím, že je to srozumitelné dost (kinu se podobá svět, ne člověk, na kterého se ta báseň obrací). Doplnila bych chybějící interpunkci - čárku za soudcem (jen ty buď soudcem, kdo máš čistý svět) a za knize (anebo knize, kterous nedočet). A myslím, že by měla být i za stínu (podoben stínu, život je...)

To mě mrzí. 

Jen ty buď soudcem, kdo máš čistý svět... Ten (ten svět),  který vskutku podobá se kinu.....

Já nevím, zdá se to fakt nesrozumitelné? To se ptám vážně, nehledej v tom nějaký útok. 

Tohle by bylo super blues! Minimálně první dvě sloky! Rýmy ti jdou a sedí v rytmu. 

To je škoda, protože teď tomu nerozumím. 

No, není tan "ty", protože je myšlen svět. Čistý svět, který se podobá kinu. Tak jsem to chtěla říct a řekla  :)  

Vzhledem k tomu, že první dvě sloky obsahují jasné sdělení, tak bych to očekávala i v třetí sloce. Píšeš o lidech, kteří tě nechápou. 1) ti co nemají vinu (netíží je těžké myšlenky), 2) ti, kteří mají něco před sebou . Tak proč to normálně nedáš do jedné sloky a nenapíšeš "ty, který vskutku podobáš se kinu, atd". Já vím, že se líbí, když má báseň nejasné místo (nebo spoustu nejasných míst), aby si čtenář mohl myslet, co chce, ale tady to není na místě.

Formálně dokonalé. Vcítit se ale nedokážu.