APOKALYPSA Verze 24.6.2021

Slávek bydlí ve vesničce Hrušky.

Snad každý už aspoň jednou slyšel o slůvku tornádo.

Slávka by nikdy v životě nenapadlo že se s ním seznámí z bezprostřední blízkosti...

Je to o štěstí a nebo to jen Pan tak chtěl?!

Kdyby Slávkův dům stál jen asi o 100 metrů jinde už by nebyl. Ani dům ani Slávek.

https://www.youtube.com/watch?v=nxaYWcgn1q8&ab_channel=JohnyZumongar

Vždycky ve čtvrtek po práci jezdí Slávek nakoupit do obchodního domu plného stesku. Vypozoroval že je tam tou dobou poněkud méně lidí než jindy. Mražák mám plný řikal si a tak jen něco na rychlovku na weekend. To znamená dvě basy píva květák a balíček mletého hovězího. Bylo vedro a dusno až k zalknutí. Avšak když zastavil se svou vypůjčenou feluškou na obvyklém místě vedle domu a jal se vynášet nákup pojednou ucítil ve vzduchu vůni deště. Ve vchodu se srazil se sousedkou ze třetího patra jak právě smyčí kolo z kolárky. Jdu za Mirdou trhat třešně. Mirda je její muž. Tak snad nezmoknu. Slávek má na paměti upozornění co každou chvilku hlásili na rédiou: Varování před bouřkami! A tak jí řiká: Ve vzduchu je cítit déšť a hlásí bouřky. Asi bych ty třešně nechal na jindy. Ale co!? Odvětí ona - nějak to dopadne. Jo. Nějak to dopadne...

Pak Slávek meje nádobí a venku je čím dál tím větší tma. A to je teprve odpoledne. Až si nakonec musí rozsvítit světýlko pod linkou. Po očku kouká ven a řiká si: Sakra! Ani neprší ani bouřka není co to k sakru je? Kdy už konečně něco příjde!?

Teď když nad tím přemýšlí tak si řiká ŽES RADĚJ NEDRŽEL HUBU TY VOLE!!!

Dal vařit párečky k večeři na plynový sporák. Stál u okna v kuchyni a koukal ven. Tma byla čím dál tím větší. A venku začalo foukat. Pro jistotu zavřel ventilačku. Pak už fučelo hodně. Stromy za domem sebou smýkaly v tom vichru a do toho začala létat polystyrénová izolace. Vedle se rekonstruuje dům. Bílé desky byly všude. Potom vítr ještě zesílil a Slávek v duchu přemítal nad tím kde to má asi hranici? Vzduchem začaly létat urvané větve a začaly pleskat první dešťové kapky. O chvilku později zhaslo světlo. Plyn syčel dál. A vítr ještě zesílil. Pojednou spustil koncert nebeský bubeník. Kroupami o velikosti stolnětenisového míčku bubnoval o vše co jen trochu zní. O auta - soused vyběhl jen tak v trenýrkách ven přikrývat svůj vůz dekou a dostal takovou ledovkou po šišce - ale Slávek se nesmál. Na střechy na parapety na okna a tak. A vítr ještě zesílil.

Ufff!!! Slávek stál zapřený o okno a řikal si kdy to povolí a vrhne jej to i s tim oknem dovnitř. Cítil jak vibruje doslova celý dům. A pak už létala vzduchem i střešní krytina a i Slávkovi pomaličku docházelo že je zle. Každou chvilku něco narazilo do okna a Slávek se bál. Tohle ještě v životě nezažil!

Vlastně ani neví jak dlouho to trvalo ale najednou byl klid. I ten plyn zhasl. Zůstala jen tma. Jo a ještě pláč sousedovic holčiček od vedle a dupot nohou na schodech a vzrušená kakofonie hlasů vůkol. Po vzoru souseda který dostal kroupou po hlívě vyšel ven jen v trenclách. Před domem asi stopadesát izolačních desek plus Slávkova popelnice která se zastavila o živý plot asi o sto metů dál plus spousta popadaných a rozbitých tašek ze střechy. Soused kterého Slávek nemá rád ale alespoň se jej snaží tolerovat řiká: Už ses koukal na auto? A jo vlastně... Auto... Přežilo bez sebemenšího šrámu. I to jeho. Ale návštěvník sklípku Slávkova kamaráda který stojí hned vedle jeho domu už tolik štěstí neměl. Na jeho Superbu na čelním skle přistála taška z jeho domu. A slávek vidí jak se blíží. Mladá rodinka. Pohledný muž nese holčičku a pohledná žena uzavírá procesí. Co se tu dělo? Ptá se slávka muž. A...?! Nooo... Evidentně o ničem nemáte páru. Něco! Se tu prohnalo. A! Něco máte s autem... Kde jste to přečkali? U Benešů ve sklípku a pak zhaslo světlo a pak jsme se rozhodli vrátit... Auto! Spatřil to a... A jeho žena počala. Počala řešit pojišťovnu odtahovku servis. Slávek jim popřál hodně štěstí a šel dál. I potkal kamarádku z protějšího bytového domu která ho přivítala slovy: Jestli si myslíš že tohle je všechno tak neboj - jde k nám druhá vlna! Kurva! Dej pokoj!! Si děláš prdel ne - tohle přece úplně stačí!!! No - jak myslíš zněla její odpověď...

Ale Slávek nemyslel. Dokumentoval. Kroupy jako pinpongáče zbořené zídky zlomené stromy popadané skřídlice štíty a zasypaná auta... A to se pohyboval jen kousíček od jeho domu. To sousedé se vydali na průzkum mnohem dál.

A do toho skutečně přišla druhá vlna...

Jestli to je alespoň trochu možné setmělo se že byla tma jako v pr...... Ne. Ranci. A chcalo a chcalo a chcalo a do toho krup! Sice menších ale stejně! A do toho přiběhli sousedi. A ne sami. Nějaká rodina s nimi. Všichni durchumdurch promočení a potlučení. Slávek stál v krytém vchodu do jejich domu a snažil se natočit nějaké video na svůj debil ale ten jejich příchod všechno přebil. 

Ještě teď když na to pomyslí tak má husí kůži...

Holka asi tak dvanáctiletá evidentně v hysterickém záchvatu křičela: Kde je tatínek?! Kde je tatínek?! On umřel! Matka ji nedokázala udržet v náručí a ani utišit. Marně jí říkala že tatínek příjde. Vše osvětlovala jenom zář debilních telefonů. Dosti příšerná scéna. A Slávek...?

A Slávek si ani za ten nejmalilinkatější máček nedokázal představit. Co. Že. Se. To. Kolem. Vlastně děje...?!

Nakonec přiběhl soused i s oním živým tatínkem - shledání plné emocí - a taky plné výkřiků: Spadla věž kostela! Dvě války přežila a teď tohle!

Ta rodina byla z domu který už není.

Snad jenom zázrakem přežili.

Ale to SKUTEČNÉ poznání na Slávka teprve čekalo......

Vrátil se do svého 1+1+NIC. Snědl studené párky s chlebem a šel si lehnout.  Bylo 22:00. Rolety nezatáhl a nechal otevřené okno. Obzorem se kmitaly čáry blesků a sem tam hrom. Ale hlavně: Než ve 24:00 zaspal tak slyšel jen nekonečnénekonečnénekonečné houkání sirén......

Vzbudil se ve 4:00 a šel se chystat do zaměstnání. 

A pořád nic netušil.

Nastartoval svůj vůz a...

Pořád nic netušil.

Pak autem přijel po kostel a dál jej policisté nepustili.

A byl skoro rád že se mu jinou cestou podařilo dostat z vesnice ven pryč dál...

Všude spousta policajtů hasičů záchranářů a tak.

A v zaměstnání byl šéf úplně ten nejšťastnější člověk na světě protože Slávek přišel. Přišel pracovat! Stokrát se mu snažil dovolat ale v Hruškách prostě nefungovalo nic. Nic! Niccc!!! Elektřina. Plyn. Internet. Mobilní signál. A řiká mu: Naší kolegyni

>TORNÁDO<

Úplně zničilo dům!

Tehdy slávek vlastně úplně poprvé slyšel o tornádu.

Hmmm...

V pátek po práci se vrátil do toho blázince co tu panuje až dosud. A zprvu na to ani neměl sílu ale! Ale nakonec se šel "projít" po vesničce své střediskové. A... Jeden neví zda plakat a nebo co...

A nebo co?!

"Spodní" polovina obce je skoro srovnaná se zemí.

První foto učinil u Hrušeckého hřbitůvku. Téměř všechny náhrobky vyvrácené a zbořené zdi.

A pak dál. Zkáza. Zmar. Žal.

Ale i šprýmy: To když viděl felušku jeho známého hozenou v metru a půl na zídce volně se kývat a další kamarád to komentoval slovy: Sem mu řikal ať nejezdí ožralý!

A...

Pak už jen...

Jen...

Zkáza.

Zmar.

Žal.

Ani jeden dům celý.

Ani jeden strom celý. Žádný.

Kamarádka celá ovinutá do fášků řiká: Manžel a syn jsou v nemocnici na operaci. Já jsem v pohodě... Hladí a líbá svou zlatou retrívrici Blážu...

A asi nejvíc plakal když viděl svoji Dolní Hospůdku...... Pane!

Prostě...

Srovnaná se zemí...........................

Pane.

Všude jen

Zkáza 

Zmar

Žal

 

Žal.

 

Žal...

 

A to je vše.

 

 

Skoro.

 

 

---