Ze dne na den

Ale má, pokud básně kritizujete, to je úroveň Vašeho pohledu. 

svoji práci si shazuješ sám trváním na chybách a nekritičností

mé dílo nemá s tvým psaním nic společného, ty jsi autor svých děl

Objektivita a Vy? Psát blbě? Moji práci neschodíte.

Právě jsem si přečetl Vaše nejnovější dílo. No, jak kdo píše, tak i myslí a vidí druhé.

nebo objektivita 

stylovému záměru - psát blbě nevěřím

... fakt už s těmi nemistrovanými výroky brzdi a věnuj aspoň desetinu ušetřené energie tvůrčímu růstu

Vidíte chyby tam, kde se jedná o obsahový a stylový záměr, tak jak to nazvat? Jsou dvě možnosti: nechápavost nebo zaujatost.

jejda, to si ani neumíš představit, kdych byl zaujatý, naštěstí to neumím

jsem naprosto nezaujatý

Ano, je třeba si vybrat ty správné nezaujaté čtenáře :-) Ostatní jsou zaujatí.

Jenže Vy k nim nepatříte.

tak vidíš

Důkazem je tvorba a názory nezaujatých čtenářů.

Ale jaký máš důkaz, že to platí?

Kde máš jistotu, že to nadání máš?

Proč je tvé vlastní posouzení kvality tvé vlastní tvorby jediné správné?

Vždyť to píši, je to dáno roměrem člověka a nadáním, doplněnými zkušenostmi i porovnáváním s tvorbou jiných autorů. Tady si potom tvůrce vyhraní svůj sdělovaný obsah a rukopis. Někdo zraje rychleji (napíše vše v mládí), někdo pomaleji a déle, ale o to třeba potom duchem rozměrněji, díky právě těm životním zkušenostem.

Proč si myslíš, že celoživotní zkušenosti dávají jistotu kvalitního psaní? Kvalitního zpracování sdělení do podoby poezie?

To je dáno rozměrem, nadáním a celoživotními zkušenostmi. A také, mé básně nečtou jen ti, kteří se také snaží psát poezii. Tady je to pochopitelně většinou střetové. Každý tvůrce má svá určitá specifika, která jsou buď chápána, nebo nechápána. Někdo také i něco zavedeného, zažitého překročí, a tím se pak stává "trnem v oku" pro mnohé.

Je to jako sen, jsem z toho celá ven...

Proč ti dává pouze "vlastní nadhled" takovou jistotu?

Ze svého nadhledu nad věcí.

vyzrálý pohled ještě neznamená dobré provedení

kde bereš tu jistotu že tvůj styl tvoření je dobrý?

Ta vyvěrá z toho, co mi píšete a radíte. Já mám již svůj vyzrálý pohled a styl tvoření, a pokud mi někdo radí to či ono, jak se má správně psát, tak mám tři možnosti: nereagovat na to, pokusit se mu něco vysvětlit, nebo ho odmítnout.

Nevím kde pořád bereš tu utkvělou představu, že ti nerozumíme. 

To je přece přirozené, nikdo neustoupí z toho, co si vybudoval. A pokud mu někdo radí nějaká zlepšování, aniž by mu dostatečně rozuměl, tak mu radí chybně a nepřijatelně.

Gora - díky Irčo, je to peo mě radostné co jsi napsala, ale ohledně Litartse marné.

V umění se vší skromností i vzpurností. Někdo se jen topí ve své době a někdo se ji snaží i něčím překročit a nabídnout něco více. 

Kdo je schopný, bývá skromný a přející, ano ale komu? To je věčný boj názorů, postojů a kvalit. Jedno potlouká druhé, co je člověk člověkem.

Litarts:

Mám za to, že právě oni, dva výše jmenovaní básníci, mistři ve svém oboru, by se nad Vašimi chatrnými "argumenty" a dojmy z jejich tvorby pousmáli... a popřáli Vám hodně zdaru v básnění...

- kdo je schopný, bývá i skromný a přejícný ...

- kdo píše básně řemeslně skvěle, vkládá do nich životní filozofii a jako bonus humor /který není dán každému do vínku/, toho tvorbu nikdy nemůžete znehodnotit nebo urazit... takový básník má totiž čtenářům skutečně co říct.

Právě že vidím, slyším a rozumím. Přečetl jsem si řadu básní od Jířího Žáčka i Aloise Marhoula a bylo mi z toho jejich dusna na nic (duševní vězení). Větrám a s nadhledem.

Ztracenou záležitostí jsem myslela jen to, že diskutovat s tebou je marné. Nebylo to o tvých básních, dokonce ani o pokleslosti kultury (pokud za představitele pokleslé kultury považuješ Žáčka, tak to se o kulturu vůbec nebojím), jen o tvém egu, přes které nevidíš, neslyšíš, nerozumíš. Alespoň tady, na tomhle serveru. Nevím jak v jiných zemích světa. Docela mě to mrzí.

Ale vůbec ne, mám svůj bohatý vnitřní život, vůbec se nenudím a nejsem smuten, jako právě tihle věčně si na něco stěžující a naříkající pseudobásníci. Kultura je celkově pokleslá, ale to neznamená, že již na věčné časy a nikdy jinak. Jen se ohlédněme do historie. Proč bylo v minulosti tolik vynikajících umělců a tak plodná období? Protože byli povoláni na svět, aby zvrátili úpadek vyčerpané kultury své doby. Vše je řízeno z vyššího centra, nežli jsou ta lidská.

Spousta věnovaného času předem ztracené záležitosti? Moje básně jsou čteny v mnoha zemích světa i nezaujatými čtenáři, díky zveřejňováni na více serverech, i nebásničkových. 

Chodím si sem číst tuhle vaši diskusi (Litartse, Radovana a Safiána) a chvíli jsem si říkala, že je to spousta vašeho vzácného času věnovaná předem ztracené záležitosti. Ale dneska jsem ráda, že jsem se dočetla až sem: něco mi to dalo. Především radost a vděčnost za to, že mně moje vlastní ego nebrání vnímat krásu poezie, třeba zrovna toho Jiřího Žáčka. Musí to být docela smutný a nudný svět, Litartsi, ve kterém jsou ve srovnání s tebou všichnu tak nedokonalí...

To jádro je ale duchovní bída. Oba jsou to dekadenti, nic jiného než naivní pobrekávání a pokřikování. Mnoho povyku pro nic. A poezie? Žádná.

jádro sdělení (toho, co chce říct, jevu, který popisuje)

Jenže jakou podstatu, čeho? 

Dekadence znamená úpadek. K Žáčkovi a jeho humorným postřehům, k Marhoulovi (je-li míněn Alois) jeho aktuálním trefám, umu vyhmátnout podstatu krátkými črty ... mně nějak dekadence nesedí. 

Pane Litartsi, já netvrdím, že je to vrchol literatury. Ale je-li to tak, jak píšete, co jsou vaše výtvory? Existuje vůbec tak hanlivé slovo, které by vystihlo jejich kvalitu? Pravda, vy žijete v básnickém nebi. Raději už mi nepište. Právě včera mi anděl jako vy posral auto.

Něco jsem si přečetl, dekadence, úpadek., slaboduchost. 

Žáček, Marhoul

Uveďte mi jména těch Vašich básníků "z boží milosti", abych si od nich něco přečetl. A co se týče toho Staroměstského náměstí, můžeme si popovídat i o mém mimosoutěžním návrhu.

Pane Litartsi, to jsou jen vnější slova. Např. v soutěži na Staroměstskou radnici téměř každý napsal , ať už jeho návrh byl jakákoliv prda, že reaguje na okolní prostředí. Přitom by málokdo dokázal k tomuto problému řící něco konkrétního. A přece je nasnadě, že dnešní principy jsou s těmi dřívějšími jen těžko slučitelné. Ale protože vládne neumětelství, jak správně říkáte, ani si to neuvědomujeme. Podobné je to v poezii. Básníci po válce ve snaze držet krok s dobou tak dlouho destruovali její jedinečné principy, až ztratila tvář. Z druhé strany ji požraly věda a media. zbyla jen slupka pro amatéry. Nikoho nezajímá. Jako by ani neexistovala. Už se sice objevují obrodné snahy, ale zatím jsou to jen jednoduché zárodky. Cesta bude dlouhá. Složitější snahy jsou pro obecenstvo, které zbylo, takřka nepochopitelné. A právě přístup k formám, ať už těm profláklým nebo těm ještě nenarozeným, vás generačně zařazuje. Správně říkáte, že psát tak, jak chcete vy, je velmi náročné. S tím nelze než souhlasit. Svedl by to málokdo. Chcete soutěžit s takovými jako je Arnaut Daniel a přitom přiznáváte, že nejste silný v teorii (v českém překladu: neznáte základy). Ať už je to, jak chce, určitě nepatříte mezi básníky z boží milosti. Takže vám nezbývá, než na sobě pracovat. Třeba ještě není pozdě. Znám dva básníky z boží milosti. Jeden je už léta velmi známý a proto už trochu vyvanulý, druhý je stále zářivější. Bohužel dnešní postavení poezie a roztříštěnost scény znemožňují, aby dosáhl odpovídající proslulosti. Ale obecenstvo na něj nedá dopustit. opakovaně je zván po celé republice i do zahraničí. A básníci z jeho okolí podléhají, možná aniž si to uvědomují, jeho vlivu. Mohu vás na nějaké čtení pozvat, ale těžko jako aktivního účastníka. 

Pěkně jsme si popovídali (i když to asi bylo k ničemu).

Hluboké nepochopení shledávám naopak na Vaší straně. Vytvořil jsem si vlastní formu, navazující na některé klasické, i způsob vyjadřování obsahu. Když si přečtete moje básně a básně kohokoliv jiného, cítíte určitou stylovou odlišnost (pokud ne, tak budiž). Já nemám rád umění takzvaně "utržené z řetězu". Ty všelijaké hurá styly, honící se hlavně za vnější originalitou (ve všech oborech umělecké tvorby).

Srovnávání s vesmírem ve chtění mu vnutit vlastní vůli, s básnickými šablonami, vytvořenými lidmi, je poněkud naivní. Vidím v nich "svěrací kazajku", do které se nemohu vejít. Neruším je zcela, ty které používám, jako mnozí dnešní autoři, ale rozvíjím podle svých představ (nedestruuji je). Také nevytahuji z minulosti artistní způsoby básnění a hříčky, které ani z většiny neznám, jedná se o moje pojímání věcí.

Skutečné novátorství a experiment jsou mi naopak vlastní, ale ať si každý píše jak chce a na co sám stačí.

Zařadil jste mě do "starého železa" jen proto, že psát tak, jak píši já, je velmi náročné a musí k tomu být talent. Dnes je v módě neumětelství. 

Pane Litartsi, to omíláte stále dokola. Ve skutečnosti jen zapřaháte vůz před koně. Vytahujete z minulosti artistní způsoby básnění, hříčky, které měly ukázat na virtuosní schopnosti autora a vyžadují především dokonalost a zcela proti logice věci je chcete, aniž se této dokonalosti třeba jen dotknete,  deformovat podle obsahu.  To ale není novátorství, to je hluboké nepochopení. Přesně takové, které projevil pan Král, uznávaný básník, nad překlady básníka nepochybně většího, Vladimíra Holana, když mu vyčítal, že v překladech sonetů dává v případech konfliktu mezi obsahem a formou vždy přednost formě. To je, podle vašich vlastních slov: musíte číst obsah těch veršů, abyste mohl pochopit, proč jsou nesourodé či gramatické, i váš případ. Místo abyste si vytvořil vlastní formu, chcete, podobně jako Král, zbavit ustálenou formu jejiho charakteru. Je to něco podobného, jako kdybyste se snažil vnutit vesmíru svou vlastní vůli. Formy jsou totiž výtvory vyššího řádu než jednotlivé básně. To právě pochopil Holan, universální tvůrce, všechno jiné než klasicista, když v jedné ze svých, ještě rýmovaných, básní líčící barvitě milostný akt, najednou, zdánlivě nesourodě, veršuje: co bylo dříve ve formách, je možná obsah vesmíru. Některé formy se skutečně mohou obejít i beze slov. Obsah je přímo v nich.

Pane Litartsi. I když jste se tak zdráhal, přece jen jste něco o své poetice prozradil. Zkrátka patříte ke své generaci nebo dokonce k těm ještě o generaci starším. Skutečné novátorství je vám cizí. Na tom ale není nic špatného. Myslím, že nic podstatného už nevydumáme. Děkuji za (ne)spolupráci a loučím se.

To musíte číst obsah těch veršů, abyste mohl pochopit, proč jsou nesourodé či gramatické. Vyhýbám se i jednoduchému říkankování.

Pane Litartsi,nepovídejte. mnoha lidem na Písmáku by to bylo srozumitelné. Třeba byste mohl začít tím, proč používáte s oblibou rytmicky nesourodé rýmy a proč jsou tak často primitivně gramatické.

Vaše kritika mi nedává mnoho možností rovnovážně diskutovat (okázale nejapné gramatické rýmy a pod.), proto je to jalové.

Pane Litartsi, vaše básně přinášejí řadu zajímavých podnětů. ale rozhovor s vámi je mlácením prázdné slámy. Nikdy se nedostaneme k ničemu podstatnému, pořád jen meteme sem a tam prázdnou slupku. Mohli bychom mluvit třeba o rýmování nebo o vaší představě stručnosti, ale vy jakýkoliv námět spláchnete poukazem na vaši dokonalost. taková rozmluva nemá cenu.

Já nedestruuji uměleckou tvorbu, nenahrazuji ji břečkou. A proč sem pletete stavební zákon?

Pane Litartsi, možná vidíte to, co já ne. To je možné. Já vidím jen to, že používáte virtuozní formy, které mají jediné opodstatnění v dokonalosti, a přitom dokonalost destruujete. Ale ani to není nic nového. Obecnou snahu destruovat umění a nahradit je břečkou doprovázenou pokusy přesvědčit nás, že právě ona je kýženou metou, můžeme pozorovat již nějaký čas. Kolik autorů všeho druhu, kteří neuměli nic nebo velmi málo, bylo v poslední době poctěno uměleckými cenami! A není hitem podobného druhu třeba  pokus namluvit veřejnosti, že příčinou šedi naší současné architektury je stavební zákon? Radovan má pravdu. Děláte si z nás srandu.

Litartsi!

Pořád mám někde v hloubce pochybnost, jestli jsou tvé reakce vážně míněné. Všechna ta prohlášení o malosti, nechápavosti, nekulturnosti ... mi přijdou tak nehorázná, že si říkám, nejde-li o recesi. Jestli ano, dostal jsi nás. 

Jen a jen dokazujete svoji kritickou malost a nechápavost. Já nejsem povýšen, jen stojím trošku výš, to je vše. 

Nejde o to, je-li báseň napsána čtivě a pro publikum. Nejde ani o to, jestli vyhovuje "pravidlům". Pravidla nejsou zákony, ale souhrn zkušeností. Jejich použití je na básníkovi. Mohu je samozřejmě odmítnout a nahradit svými.  Pak ale by nový způsob, vedle pocitu novosti, měl přinést i nějakou kvalitu. V Litartsových experimentálních básních vidíme, že nového není nic,  principy převzaté od starých básníků jsou uplatněny většinou nahodile a nedůsleně. Rytmicky nesourodé rýmování a použití okázale nejapných gramatických rýmů (já proti gramatickým rýmům jinak nic nemám) tak může působit dokonce jako výsměch. Připočteme-li raně obrozeneckou dikci podpořenou topornými elipsami, ocitneme se zcela mimo čas. To by nakonec nevadilo. Kdo by ale na prahu elektromobility chtěl jezdit koňkou?

Když je v básních, je i v básníkovi. Něco jiného jsou reakce na nechápavé lidi.

Aha. Jestli i je, tak to nestačí, má být především v básníkovi.

Tvůrčí pokora je v těch básních.

Litartsi, ty jsi zvláštní člověk, pro mě nepochopitelný. Kde je nějaká tvůrčí pokora, jakou se má vyznačovat - a obvykle vyznačuje - skutečný tvůrce, kterého se už sluší nazývat umělcem? Tady na dokreslení neskonalé nabubřelosti tvůj vlastní citát (o sobě): "Nebráním básni (asi mělo být 'báseň'), ta má to, co jí patří. Tak se chová každý vyzrálý umělec, nehledě na to, co si kdo o něm myslí."

Oprava překlepu: Tato báseň...

Za svými tvrzeními si stojím, o žádnou mou ješitnost a zatvrzelost se nejedná.

Tako báseň je napsaná čtivě. Že s ní má někdo problém, není můj problém. Nebráním básni, ta má to, co jí patří. Tak se chová každý vyzrálý umělec, nehledě na to, co si kdo o něm myslí. 

1. Psal! Hele, tak si za tím aspoň stůj, vždyť to už je směšný. To už fakt nemá cenu se handrkovat s tvoji ješitností a zatvrzelostí.

2. Že je báseň je napsaná celkově čtivě? Proč s ní mají čtenáři problém? Proč nemá aspoň deset tipů? Sem klidně napiš cokoliv, ale odpověz si aspoň sám.

3. Ona by mohla být napsaná čtivě a poeticky, moc jí k tomu nechybí, Jen ty tomu bráníš.

Rozbor Máchova Máje jsem nenapsal, jen něco naznačil. Kompletní rozbor by nastál za tu dřinu. Když nehceme něco vidět, tak to nevidíme, viďte.

Báseň je napsaná celkově čtivě, ale ne pro každého, to jistě. Ani nemá chyby, které v ní vidíte Vy.

Mazec rozboru Máchova Máje už jsem viděl - v tvých "rozborech".

Proč nenapíšeš "adekvátní vyjádření obsahového záměru" kvalitně čtivě, mi zůstvá záchadou.

A gratuluji. Básník, jehož chyby jsou vlastními chybami kritiků, se tu prakticky nevyskytuje. Stejně jako ten, který cokoliv vyjádří, kvalitně vyjádří. To smekám.

příjde mi, že jsem se z toho textu nic nedozvěděl, Máchův Máj, jak už tu někdo napsal...

Opět se mýlíte, vše zde má kvalitní vyjádření. Ty chyby jsou ve Vás, ne v básni. Verš "Jež i bývá pomocí" je zde významově (samostatným důrazem k předchozím veršům) i větně takto zcela v pořádku. Stejně tak i verš "v noci pak i vydán v plen" je adekvátním vyjádřením obsahového záměru. Báseň je něčím jiným (jak jistě víte), než běžně psaný větný text. Vy ale musíte za každou cenu najít chyby i tam, kde nejsou. Žádná "drátěná košile", nadbytečné spojky a zájmena!

Opakuji, rozeberte Máchův Máj a uvidíte ten mazec!  

Báseň jsem pochopil. Škoda jen, že tak skvělé sdělení má ve dvou posledních slokách nedostatky.

Např verš.: jež i bývá pomocí

Dobrý verš by měl obstát i samostatně, mít rytmus, jakousi celistvost, spád, dobře se číst. Tento má, vcelku slušný rytmus, ale číst jej je až nepříjemné. Ostatně, která hezká česká věta, nebo vlastně, která česká normální česká věta věta začne na - jež i bývá

Třeba verš nad ním - k druhému dějství noci - je výborný! Zkus udržet takový standard a nekaž to nepoetickými verši, jako je –

-        v noci pak i vydán v plen - který zní spíše jako z pera pážete, které dostalo za úkol v rámci krasomluvy cosi vytvořit 

Je tu znovu vidět, jakou drátěnou košilí je pro báseň ono zarputilé dodržování počtu slabik (zde 7), jak musíš vkládat nadbytečné spojky a zájmena, aby ti to vyšlo. Zbytečně.

V tom ne.

Pochopitelně, pochopení básně spočívá v nadšeném oněmělém potlesku.

Překládáte si to špatně, poděkoval bych za pochopení básně, ale to od Vás nemohu čekat.

Překládám si to jako poděkovaní. Za málo.

Je to v obsahu o mých denních prožitcích a o jejich snových dohrách, často  umocněně dramatických, až fantaz-magorických. Takovými sny se citlivý mozek čistí od přemíry napětí a uvolňuje k novým pozitivním vjemům a prožitkům ve dne. 

První sloku dokážu ocenit, naprosto rozumím pocitu nespavosti, nočního buzení, přemítání... Ale pří následné četbě veršů se snahou o rýmy se ocitám v nepříjemné šroubovici. 

Pokud jsem to nezmínila dříve, tady bych opravdu byla ráda za poskytnutí náhledu na proces tvorby, syrový záznam konceptu. 

Za tu první sloku dávám tip.