Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMy
Autor
MAJKL65
Dozrává obilí
je před ránem
začíná hořet nebe
jakoby odsouzenec odhodil nedopalek poslední cigarety do suché trávy
a ještě jsou slyšet ozvěny sirén
dělnických vlaků válečných let
a hluboké ticho
po náletech
jež zůstalo být v protileteckých krytech a manželských postelích
a nahoře již jezdí bílé tramvaje mraků
wroclawská patnáctka, která tě vyhodí u rynku
i olomoucké linky, které se pletou chodcům pod nohy
a holubi se umývají v kašnách a hasí žízeň opilcovu maje rudé oči nevyspání
den propouští zrcadla z temnot
a noční květinářky lámou vazy neprodaným růžím
celou noc tančili mrtví a my mysleli, že to vítr hýbe záclonami
a vlasy jejich měli jsme za pavoučí babí léto na rtech
a za mlčení naše
však vodou našich já
běžely kruhy věčné státi se doteky
vím
jsem z atomů jen a duše má je pára
nejsem nic než času jeho stín
tak probodni mne polibkem
a přitluč v zápěstích
ke kříži těla svého
a hostii jazyka dej hluboko mi do úst
chci se vyzpovídat zdánlivě sprostými slovy a pomodlit se po svém
ač do neděle ještě daleko je
a ukázat ti výšek
kam smí ptáci jen a my
14 názorů
LuckaLucyEl
06. 08. 2021Je to smutné a zároveň tak krásné. A ty básnické obraty jsou naprosto okouzlující. Dnes píšu svůj první komentář. Chvíli jsem přemýšlela, jestli na Písmákovi vůbec zůstanu, jestli tady vůbec "patřím". Ale už jen díky Vašemu textu, který mě tak vtáhl, dám Písmákovi šanci. Děkuju :-)
Na mne báseň působí kompaktně jen co do nálady, barvosvitu, nikoliv obsahově, ačkoliv i zde, pojmu-li ji, a možná je tak i zamýšlena, jako celoživotní vyznání lásky i své účasti na ni, a připustím, že autor už má za sebou hned několik křížků, pak ji tak přijmout mohu a umím. Ta nekompaktnost obsahu je nastavena zmínkami o dělnických vlacích za války, Olomouci, ale i Wroclavi.
Ovšem, a to ji činí mi blízkou, je přehršel krásných obrazů, nabízejících lyrický zvuk i nápaditost a obsažnost samu o sobě, které nutně nemusí se sebou souviset, ale působí natolik spontánně, že s odkazem na mou úvodní úvahu o celoživotním vyznání mne přenáší z verše do verše. A ke všemu živelnost, které nijak nepřekáží patos, jen spíše pravdivě dokresluje motivaci k básni.
Radovan Jiří Voříšek
22. 07. 2021Santie: Oba se opět mýlíme, je to tak, jak píše kolega Litarts!
Většinou mě patos spíš odrazuje, ale do tohoto celku prostě patří... je tu právem. Hodně působivé. Stejně si ale nemůžu pomoct a kladu si otázku, jestli je ve 21. století a v básni s názvem My nějaký dobrý důvod ohýbat jazyk do tak archaických tvarů... ukázat ti výšek... proč ne výšky? Pro mě by to kouzlo neztratilo, spíš naopak, mluvilo by to mou řečí...
Připojuji se s oceněním. A ne proto, že je okurková sezóna a ke žním ještě trochu schází, ale sleduji tvou tvorbu dlouhodobě, obdivuji tvou vytrvalost a současně spontaneitu psaní. Tuším, že neškrtáš, s cizelováním textů se nepotíš... Jenže se mnohdy necháš strhnout proudem inspirace a neřešíš, jestli čtenář od úvodu k závěru dokáže udržet nit, pozornost. Tohle musela být mimořádně intenzivní noc, žádné laciné svíčky, které jindy s prominutím nadužíváš. Tentokrát se ti poeticky podařilo proud vášně zvláštně ukočírovat, je autentický, ale přitom se nikterak neopakuješ, text na mě působí jako celek, přináší mi čtenářský zážitek a chuť se vracet. A přesně, jak zmiňuje Radovan, je tady přesah, něco hlubšího.
Autora sleduju dlouhou dobu. A i když mám časté cukání si v mých očích některé části odmyslet(a to se asi děje mnohým, že píšeme víc než je nutné, jen nevidíme, sebe nevyjímaje), zde text vnímám jako vcelku kompaktní. Převyšující obvyklý výraz v obsahově vše(ne)říkajícím vázáném verši.
a noční květinářky lámou vazy neprodaným růžím ... tento a více dalčích skvělých veršů mě "roztetelilo"
Má to šťávu, duchovní přesah a spojitost v hlubokých poznáních
obzvlášť fyzická intimita, která je vyjádřena až bohoslužebně, měuchvátil