Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl třetí

Pan Jiří se zamyšleně poškrábal na bradě, posunul si buřinku více do očí.

"Toto pere, toto pere. Musíme se honem přemístit nebo se tady opečeme. Ještěže je ta sopka vyhaslá."

"Haf - hafhafhááááf," souhlasně štěkl Ferda.

"A Ferdo, máš v tom svém příručním zavazadle peníze? Takhle přeci do hotelu jít nemůžu," plačtivě popotáhla Linda.

"Haf," štěkl Ferda a mělo to znamenat, že on je vždy na všechno připraven.

"Tak jdeme! Myslím, že tímto směrem to bude nejkratší," ukázal rukou vpřed pan Jiří, když se pořádně rozhlédl po nebi.

"Když myslíte," podotkla Linda. Hádat se s panem záhadologem nechtěla. Vidina nových šatů zvítězila.

Vydali se tedy směrem, který určil Pan Vrtiška. Po chvíli pochodu se ukázalo, že je opravdu sečtělý a podle postavení slunce na nebi určil správnou trasu.

Za chvíli uviděli chatrče na kraji města.

"Nejdříve, prosím, do obchodu. takhle mezi lidi nemohu," zašňourala Linda.

"Dobře, dobře," uklidňoval ji pan Jiří. Ale při představě, čím si zase při nakupování projde mu začal stékat studený pot z čela. Linda ho vzala za ruku a neomylně ho táhla do ulic města.

"Že by ta žába měla čuch na obchody stejně jako Ferda na uzeniny?" Mumlal si Vrtiška a nechal se táhnout.

"Sem - sem, vidíte? Tady nakoupíme!"

"Hauuuuuu," zavyl Ferda.

" To víš, že s námi do obchodu nemusíš. A vlastně ani nesmíš. Vidíš tu ceduli? Jen mi dej nějaké peníze a čekej!"

Ferda se uvelebil na schodech, šťastný, že psi do obchodu nesmí. Zato pan Vrtiška, sklesle se opírajíc o deštník, se vploužil do obchodu za Lindou.

"Jé. Tady je krásných šatů. Ty zelené s motýlkama. Nebo tyhle růžové s kvítečkama! Nebo si mám raději vzít ty modré s rybičkama?  A tyhle červené s plamínky by také nebyly zrovna k zahození. Co myslíte, pane Vrtiška?"

Jiří seděl na zemi, koulel očima a vzdychal.

"Tak já si prosím vezmu ty červené hned na sebe a ty modré mi prosím zabalte."

Pan Vrtiška se s vypětím všech sil postavil na nohy a zaplatil. Vyklopýtal ven.

"Ferdo, pryč odtud! Čmuchej! Dělej! Hledej cestu do hotelu Sad Wednesday!"

"No vy vypadáte," pronesla k nim rosnička, která přišla bůhví odkud.

"Žába a mluví, to je záhada, pane Vrtiško." Divila se Linda.

"Já nejsem žádná žába, ale Rosnička Počasová a dělám pro Honululu počasí v televizi."

"Tak to bys nám mohla poradit, kde je tady hotel Sad Wednesday?" vmísil se do hovoru Vrtiška.

"Jo, Smutná Středa? Ten je přece támhle naproti přes ulici, koukáte na něj."

"Jú, ten zlatočervený?" Linda se na něj dívala a nemohla z něj spustit oči.

"Přesně ten, večer zajděte na pláž Waikiki, bude tam mejdan."

'My se tý otravný žáby nezbavíme,' myslel si sklesle Ferda, ale to už ostatní upalovali k hotelu. Ferda se rozeběhnul, aby je dohonil, protože Vrtiška už byl napnutý jako kšandy, jelikož jeho případ mu záhadně stále unikal.

V hotelu bylo pusto a prázdno, ani živáček. Vrtiška setřel odborně prach z římsy a svým záhadologickým instinktem rozpoznal, že donedávna tu byli lidé.

"Teď bychom se mohli rozdělit na tři skupiny a když se někdo ztratí, tak mu stačí jenom volat na ostatní," chichotala se Linda, až se držela za břicho.

"Lindo, ale tohle není horror, moc se díváš na televizi."

"Já vím pane Vrtiško, ale co teď?" Pronesla Linda s psíma očima kulíc je po Vrtiškovi.

"No Ferda, by nám mohl najít toho majitele Czerného."

"Hafí, mňau, tedy haf, haf," souhlasil Ferda a dychtivě očekával s čím se na něj ti dva vytasí. Jiří vytáhl svůj legendární mobil Nokii 3310, našel si esemsku a tu dal očuchat Ferdovi, aby podle ní vystopoval Czerného. Ferda zavětřil stopu a vydal se po ní. Cestou ho vyrušil párek myší, které se do něj strefovaly z foukaček kuličkama z papírků, ale Ferda odolal a neomylně si razil cestu nosíkem do kanceláře pana Czerného.

Když došli do kanceláře, strnuli v úžasu, v křesle seděla rozvalená Rosnička Počasová s elegantním kloboučkem na hlavě, s nohama natahnutýma na stole a popotahovala z doutníku.

...pokračování příště