Jarní móda

28. 9. 2021

"Pěvec"   III

Svou marnou snahu "zpívat" vzdát.

Do cizích not se kradmo dívat,

jak prapor nechat Hudbu vlát

a s melodií nechat splývat

svá nevyřčená slůvka tklivá,

svůj romantický plášť a šat...

Snad vědět, že se připozdívá,

leč nemít proč se někam drát.

Víc cizí písně mít vždy rád

než svoje vlastní!  Co mi zbývá?

Svou marnou snahu "zpívat" vzdát.

Do cizích not se kradmo dívat.

28. 9.  2021

"Pěvec"  II

Osude daný zrazovaným,

chutnáš jak blín či pelyněk.

Sůl pohrdání, čerstvé rány

a sbírky básní na klíně

i v nejtemnější hodině...

Lán žita - nad ním černé vrány,

tma - vyschlá studna v pustině,

hůl, širák, kabát rozedraný,

rez na klepadle každé brány...

Vždy ticho uvnitř svatyně.

Osude daný zrazovaným,

chutnáš jak blín či pelyněk.

28. 9.  2021

"Pěvec"  I

Bouřkový mrak nad sadem v květu. -

Vítr už zmítá větvemi.

Těch roztančených vloček v letu!

Bouře z úst hlásky vyrve mi

a ten, kdo křičel, oněmí?

Zjevte se krásná slůvka!  Jste tu,

na zakázaném území?

Není přec básní bez podnětů

a pěvcům v krizi vzlétnou z retů

písně, ne pouhé "do - re - mi".

Bouřkový mrak nad sadem v květu. -

Vítr už zmítá větvemi.   

Hned se na to podívám.

Musaši: svíce mám ráda, plameny jsou magické, taky mám o nich jednu báseňku Advent

Markel,

luna a hořící svíce se musejí vyskytovat v každé pořádné romantické básni a já, jako konzervativní básník, ctím tradice.

líbí a co k tomu ještě říci

vyměním lunu za hořící svíci *

Petře Pointo,

díky. Já, jakožto samuraj verše o krasavicích moc nepíšu, ale právě dnes jsem si uložil do svého undergroundu sonetek o jedné krasavici, kterou jsem viděl ve vlaku. Hledat bys ho nikde nemusel. Je nad tvou kritikou pod Jarní módou.

15. 9.  21

Tak sbohem

Dnes odjíždím a nechce se mi plakat.

Tak rád jsem nechal město za zády!

Vlak zrychluje a ploty, ohrady

už mizí v dálce.  Přestaly mě lákat.

Jak nekonečné moře modrých stébel

se vlní lány pod vinohrady.

Proč ostrov?  Chrámy, domy, ohrady

a lhostejnost, z níž cizince vždy zebe?

Spíš volný prostor - koleje a pražce,

čerň vlasů, které vlály z vagonu!

Mám před očima dívku - madonu,

teď přečísla se, zrcátko má v tašce

               a harlekýnku, sáček meruněk.

               Tak sbohem "znalci" veršů na trůně!

25. 8.  2021

Předpremiéra

Jas luny za roletou

zhas...  Tma už pelichá

i verše se mi pletou

šeptané do ticha

té, která neslyší je,

tvrdě spí vedle mne - -

Na obrys její šíje

sviť, světlo tajemné...

Klid - tikot hodin v šeru,

tři čtvrtě na čtyři.

Herec má premiéru,

než bubny zavíří

a budík náhle utne

monolog pro spící...

Svítání je tak smutné,

růže a slavíci!

21. 8. 21

Vyhnálovská bukolika  I

Co básníků už psalo chvalozpěvy

na bukolickou přírodu,

na venkovský ráj, jehož kypré Evy

vždy veršotepcům stojí za ódu!

Těch kopretin na červencových lukách,

těch roztomilých motýlů...

Ó - pocit štěstí...   Pugét držel v rukách

vždy básník, co se trefil do stylu,

jenž okouzleným čtenářům se líbil,

až stáli fronty na sbírky.

Jest prázdnou báseň, v které nepolíbil

faun pastýřku? - Já sahám pro sirky

vždy dokončím - li bukolickou píseň,

ať dopíšu ji kdekoli.

Což čtenáři by do front řadili se

dnes, v postmoderním tržním soukolí? 

18. 8.  2021

Plameny v dešti

Déšť ustává, pak vrací se a sílí,

za záclonou se ztrácí obrysy...

Déšť uspává, pak budí potměšilý:

vem deštník - vyjdi - pokud chrabý si

a odvážíš se do dubnové sloty,

sem, do bubnové palby lijáku!

Déšť pod podloubí zahnal kameloty

a milence do levných bijáků.

Déšť aprílový, v kterém plýtvá slovy

a loví rýmy mnohý pisálek,

mág blankversový skřivánky a sovy.

- I v dešti hoří lány azalek. 

12. 8. 2021

Přívěsek  II

Lep mužské oči na pravěkou smůlu,

straš všechny kolem ostrým žihadlem,

když zhlížejí se v zlatém zrcadle

za palisádou z pomyslných kůlů,

má uvězněná včelko, stále stejná

v své krásné cele miliony let!

Co musel to být asi za pohled

na vyfintěná drzá paví hejna,

na šaty mužů, kteří vyšli z módy,

na květy ňader, které uvadly...

Jak rychle zmizí smrtelníků svody!

Smrt obtáčí tak snadno chapadly

tu chátrající tlupu somnambulů

a zlatým písmem popisuje žulu!

En.,

Ginsberg o měsíci moc nepsal, za to já v parodování klasiků facinovaných měsícem nejsem první ani poslední. Napadá mě třeba sbírka Radka Malého z nedávné minulosti Lunovis. František Hrubín v Jobově noci propaguje novou poezii pro lid a představitelem přežilého překultinovaného akademismu je mu Verlaine, zarytý to obdivovatel luny. Pobavilo mě to, jelikož můj otec byl francozštinář, mnohé Verlainovy básně o luně mi četl v originále a tak vím, jak jsou skvělé. 

Tak ses Ginsbergovi za jeho "nenávist ke klasikům" pomstil tím, že ho tady vytrvale propaguješ :-) Hodně se mi líbí ta jeho miniatura s haikuovitou atmosférou, koho by napadlo spojovat tak přírodní a nepřírodní motiv

V tvém sonetu se mi tentokrát víc líbí ta poetika měsíčního světla coby oděvu zasněně bezbranných figurín, než probleskující ironie v druhé půli

Bačkovský,

nikdy jsem neoplýval velkými sympatiemi ke Ginsbergovi, i když jsem toho od něj už v minulosti přečetl poměrně dost. Už představa, že to byl pouze autor velmi dlouhých básní je ale klamná. Napsal i hodně miniatur jako je Jarní móda. Také je nesprávná představa, že byl pouze autorem volných veršů. Psal též vázaně a to nejen v mládí.  Je mi sympatický tím, že si uvědomoval, že role skandalisty, buřiče a anarchistického aktivisty, do které se v mládí sám napasoval a kterou více méně hrál až do smrti, mu byla k stáru už těsná a připadala mu neadekvátní. Nedokázal udělat tlustou čáru za minulostí a začít jinak, tak jako to udělali jiní umělci. Neprožíval takové či makové tvůrčí údobí jako třeba Picasso, nýbrž jen tu a tam uhnul z cesty jednotlivou básní, jakou by od něj nikdo nečekal.

Ó Kamamuro,

jsi tak nevzdělaný a dětinsky naivní! Zatímco ty jsi jen pařil a pařil, vůbec sis ani nevšiml, že Musaši je nesmrtelný. Přežívá totiž v rámci jiné etablované formy moderního umění, kterou zase ignoruješ ty. V komiksu. Klidně si můžeš objednat Cestu meče, aby ses trochu připovzdělal. Narodil jsem se roku 1584 stejně jako Elína Makropulos a taky jsem nikdy nezemřel stejně jako nezemřela Elína. Některé souvislosti pochopíš možná teprve časem, pokud se při tom svém pití vůbec dožiješ vyššího věku, chlapče.

Kamamuro,

nevím, kolik saké máš upito, že ses pod svou dokonalou básní tak rozjel. Každopádně se ti tak nějak plete buddhismus s magií atp.

Jsem agnostik, takže mě nemusíš zaplavovat nějakou světonázorovou mlhovinou. Soudím, že důležité jsou pouze takové znalosti, které můžeme nějak využít v praktickém životě a taky si myslím, že zenová hůl vždy zmůže víc než deset knihoven.

Kdybys opravdu četl duchovní literaturu, například Tao te ťing, věděl bys, že skutečná dokonalost se vždy musí jevit jako nedokonalá a tudíž nezasvěcený skutečnou dokonalost nerozezná.  Proto by bylo taky velmi kontraproduktivní zveřejňovat na Písmáku dokonalé básně. Vím to, protože občas podvádím. Před lety jsem zde zveřejnil pár neznámých haiku věhlasných japonských mistrů pod svým jménem. Zajímalo mě, co na ně řeknou věhlasní místní odborníci snake a můra. Neřekli nic a ta mistrovská haiku obdržela 4 tipy. Taková je realita. Jako zebuddhista jsem zákonitě empirik a tvrdím: není nad experiment.

Lami,

ještě pár slov jako odpověď na tvou poštu.

Už po několikáté se tady zabývám extrémně úspěšným autorem. Momentálně to odnáší Ginsberg. Pakliže je tento autor tak vysoce ceněný, že jeho sbírky vycházely ve statisícových nákladech a už za svého života se stal živoucí ikonou modernismu, musím se ptát, proč tomu tak bylo. Hodně jsem o tom uvažoval a své úvahy jsem "zavěsil" pod svou báseň Slzy, přičemž k nim ještě přidal svůj úhel pohledu Bačkovský. Nechci tvrdit, že Ginsbergovi a jeho úspěchu rozumím, jen jsem se mu porozumět pokusil, takže tě odkazuji na svůj dialog s Bačkovským, pokud by tě to zajímalo.

Ty máš poněkud podobný názor na umění jako měli poetisté: po osmihodinové směně v továrně by měl člověk číst něco hezkého, zábavného poetického, něco, co pohladí po duši. Ano - třeba Nezval nebo Seifert by tě uspokojili jistě víc, než brutální a hysterický Ginsberg. Jenže vedle country je tu třeba i blackmetal a různí lidé mají různé pocity a taky jsou skutečnosti, jako je třeba válka ve Vietnamu a sedmdesát tisíc Američanů, kteří v ní padli(kolik Vietnamců , to z hlavy ani nevím). Ginsbergovi šli na nervy, lidé, kteří chtějí číst jen něco hezkého a zábavného, co pohladí po duši. Chtěl burcovat a upozorňovat na kontroverzní témata, což se mu taky skvěle dařilo. Jenže emoce jako hněv nebo nenávist jsou z hlediska skutečného Klasika trochu málo. Špatné věci je třeba měnit, což ovšem neznamená, že upozorňovat na ně není záslužné. Už to, že člověk vytáhne na světlo to, co pokrytecká společnost zametá pod koberec, má velkou cenu. Nic se ale nesmí přehánět. 

bixley,

Ginsberg měl k Česku a k Čechům velmi pozitivní vztah. Nejezdil jen do Prahy, ale také do Olomouce, dá se říct, že se přátelil s olomouckým anglistou Josefem Jařabem.  Dokonce psal i o české bigbeatové skupině Olympic, čímž se Janda jistě pyšní. Píše o nich v básni Big beat.

Big beat

Olympici sestoupili

do rudě sametového

podzemí Centra

dlouhé vlasy rámují

vyzáblé hezké tváře -

u krku úzké černé šlafky - a řev a řev a řev,

Extáze davu v sále stoupá

od nové generace zadků a očí

a něžných bradavek ..... atd. atd.

Obecně se dá říct, že v šedesátých a sedmdesátých a pak zase až v devadesátých letech znamenal A.G. pro dost lidí v Česku asi víc než pro lidi v jiných zemích Evropy.

To je krásný! Díky!

Lami,

jsem rád, že mi tak fandíš.

bixley,

myslím, že Máchův význam pro světovou literaturu velmi podceňuješ. Nechápu, jak se někdo vůbec může ptát, zda byl Mácha překládán do angličtiny. Samozřejmě, že byl, mnohokrát a opakovaně a dokonce i samotným Ginsbergem. Vždyť, konec konců, to přece byl Byronův epigon.

Late evening it was - the first of May

May´s  seventide - the time of love

Love heard the voice of the turtle dove

Where the pine groves sigh and sway

                              Tomas

Twas late at eve... the first of May

A night in May...twas time of love

A love lure sang the turtle dove

Where scand pine groves stretched away

                             Ginsberg

Kamamuro,

ale motýl má svým způsobem pravdu. Pan Básník píše ještě o něco archaičtěji a knižněji než já. Oba jsme vlastně jen literární postavy. Myslím že by takhle(jako Pan Básník) rád psal třeba i Litarts, kdyby to uměl. Jenže on to neumí.

Ginsberg byl pro mne postavou velmi kontroverzní a myslím že nejen pro mne. On byl dokonce kontroverzní postavou i sám pro sebe.  Pokud je někdo kontroverzní, znamená to, že má i dobré stránky a já jsem sem se snažil hledat v jeho dílech i dobré stránky. Pokud na něj někde útočím(útočím na něho vůbec někde?), pak to rozhodně není příklad jeho dílka Jarní móda. Tohle dílko se mi naopak velmi líbí. A.G. byl totiž přecejen poměrně mnohostranný autor a nelze ho zredukovat na dvě základní beatnické básně. I pro něj samotného bylo chvílemi břemenem to, že je pořád brán jen a pouze jako "beatnik".

Některé básně možná fantastické jsou(dokážu se jakožto konzervativec vžít i do způsobu vnímání progresivistů), jiné jsou spíše jen trapné a opět další tak hysterické a bscénní, že by se měly zakázat.

Díky za info, budu si muset tohoto autora přečíst. Jinak mě vtéto souvislosti napadlo, jak by vypadal Máchův Máj v angličtině. Bylo to přeloženo?

bixley,

originály Gionsbergových básní by zde možná byly na místě. To máš pravdu. Já ale připojuji originály jen ke svým vlastním překladům a Allen Ginsberg mi připadá, co se překladů týče,  jako velmi speciální autor. Většina z toho, co jsem od něj četl, je natolik blízké próze, že se to dá přeložit dost snadno, což je i případ jeho netradičně krátké básně Jarní móda.  Úplně jiným případem jsou ale jeho stěžejní díla Kvílení a Kadiš, která jsou zajisté po formální a zvukové stránce natolik složité a patrně svým způsobem i dokonalé, že jsou nepřeložitelné. Ginsberg soudil, že "skutečná báseň" musí znít jako mantra(= buddhistický magický hláskosled ovlivňující mysl). Tento Ginsbergův názor jako jeden z mála sdílím.  Pokud se tomuto autorovi optravdu podařilo v několika málo případech takovéto básně - mantry napsat, pak by bylo nejlepší poslechnout si je  dokonale zarecitované, nejléle autorem samotným, popřípadě nějakým skvělým americkým recitátorem, který by mluvil jako hipster z padesátých let.

spálený motýle,

doporučuji nekroužit příliš blízko svíček.  ...Píšeš, že v mé básničce jsou některé postřehy pěkné. Tam ale nejsou žádné "postřehy". Tahle etuda funguje jen v rámci mého cyklu o Ginsbergovi, což byl modernista, který nenáviděl ve své době "klasiky", co stále zavile psali vázaným veršem a navíc tak nějak akademickou formou. Aktivně proti nám konzervativcům taky bojoval, při tom ale zapomínal na to, že "klasika" umí i sama sebe parodovat. Dnes je u nás důkazem toho třeba Krchovský, nebo též můj Pan Básník, který ale rozhodně není tak známý jako Krchovský.

- - Řekněme, že autorem právě téhle básničky je Pan Básník a proto musí být po formální stránce relativně dokonalá.

Za tu druhou.

Moc propracované, to je hřích, který se zde na Písmáku neodpouští.

Byl to Beatnik, tak do něj, tu máš, bambulo!

Jinak (vážně) ty básně samotné jsou samozřejmě fantastické. Hippíci, no. Halt slušnej oddíl... 

Škoda, že paralelně není originál. Ale i bez něj krásné.