Pan Vrtiška: Záhada červené kachličky

Pan Vrtiška se pomalu chystal dát si před spaním koupel, když vtom se rozcinkala jeho Nokie 3310. Kdo mě to volá v tuhle dobu? přemýšlel pan Jiří a koukl na Ferdu, co on na to. Ferda o koupel jevil pramalý zájem a už si oblékal své pyžamko, ale cinkající Nokie ho taky překvapila.

„Haf!“ štěkl směrem k přístroji, aby přestal. Nepřestal.

„Prosím, Vrtiška,“ ohlásil se pan Jiří. A potom už jen poslouchal a dělal hmmm, hmmm.

„Vážená paní, hned jsme tam,“ ukončil hovor.

„Tak, Ferdo, máme novou záhadu. Odhoď pyžamko a vezmi si nějaký slušivý obleček. Jdeme navštívit paní Pažoutovou, tedy lépe řečeno jejího syna pana Pažouta, který se přestěhoval do nového bytu a v modře vykachličkované koupelně objevil jednu červenou kachličku. Zajímavá záhada!“

„Hááf!“ souhlasil Ferda teď už v tvídovém sáčku.

Byt se nacházel na sídlišti na kraji města, tak měli dlouhou cestu. Pan Vrtiška se vyzbrojil nezbytným deštníkem a baloňákem.

„To bude podle popisu asi támhleten žlutej panelák,“ ukázal Ferdovi deštníkem jako holí, když vystoupili z autobusu.

V bytě je uvítala matka se synem Pažoutovi. Syn se skoro nedostal ke slovu.

„Pane Vrtiško, vy tu záhadu určitě vyřešíte, já jsem z toho celá pryč, proč je jedna kachlička červená? Napadlo mě, že se tu možná odehrála vražda nebo nějakej jinej krvavej zločin, kde by se vzala ta červená barva, že…“

„Mami, prosím tě, nech pana…“

„Ty mlč, ještě že jsem na to přišla včas, kdoví, co by tě tu potkalo, já jsem z toho, pane Vrtiško, tak vyděšená, to si neumíte představit…“

„Tak kde je koupelna?“ skočil jí pan Jiří do řeči. Vražda v tom určitě není, přemítal.

„Haf!“ radostně štěknul Ferda, protože se konečně něco dělo, a zavrtěl ocáskem.

Pan Pažout se urychleně chopil iniciativy. „Já vás tam zavedu.“

Pan Vrtiška si v koupelně všiml červené kachličky hned. Byla v rohu nad vanou.

„Navrhoval bych tu kachličku vyjmout,“ řekl potom.

Pan Pažout donesl dláto a společnými silami kachličku odstranili. Jak pan Jiří očekával, nebyla pod ní zeď, ale dutinka zamaskovaná kusem lepenky. Když lepenku sundali, našli v ní kupičku dopisů převázaných červenou stužkou a snubní prsten.

„To jsou věci,“ kroutil pan Pažout hlavou. „Že by nějaká nešťastná láska?“

„Můžeme si to přečíst,“ odtušil pan Jiří. „Jsou to milostné dopisy zřejmě od milenky předchozího obyvatele a k tomu jeho dopis.“

V tu chvíli k nim přiběhla i paní Pažoutová a pronesla zklamaně: „Milostné dopisy? Takže žádná vražda?“

„Myslel jsem si, že to vražda nebude. Proč by na ni někdo takhle okatě upozorňoval?“

„Na tom ostatně něco je,“ připustila neochotně paní Pažoutová.

„Tak čtěte,“ pobízel její syn pana Jiřího.

Ten usedl na jedinou židli v kuchyni, protože byt byl zatím prázdný, a četl:

Veroniko, strašně jsi mě zklamala. A já Ti tak věřil! A chtěl si Tě vzít! Podváděla jsi mě celou dobu, co jsme tu spolu bydleli. Tvrdila jsi, že jezdíš k rodičům do Jihlavy na víkendy a tam ses scházela s jinejma. Psala jsi mi krásná slovíčka. Ale to byla jen slova. Ve skutečnosti jsi potřebovala tenhle byt. Ještě že jsem na to včas přišel. Vzpomínky na Tebe zůstanou v tomhle bytě a já za týden odletím do Jižní Ameriky. Ano, Praha – Buenos Aires. Měj se krásně, lásko moje, ale někde jinde a s někým jiným.

Tvůj Honza

Praha, 14. července 1992

„Fíha, tak to je dost starej dopis!“ dal pan Pažout průchod svému překvapení. „Zřejmě ten pan Novák, co jsem od něj koupil byt, nic netušil.“

„Kdepak asi dnes ten Honza je?“ přemýšlel nahlas pan Jiří. „To je další záhada. Ale tu asi tak snadno nevyřeším, když ani nevím, jak se ten Honza jmenuje dál. A i kdyby byl příbuzný toho pana Nováka, tak je to prašť jako uhoď. Janů Nováků běhá po světě…“

„Nechcete si ty dopisy nechat?“ navrhl pan Pažout. „Já tady to místo stejně překryju modrou kachličkou.“

„Proč ne?“ zamyslel se pan Jiří. „Aspoň budu mít zase něco do archivu.“

„Haf!“ štěkl nadšeně Ferda a hned vzal dopisy do tlamy.

Doma neměl pan Jiří na koupel ani na spaní pomyšlení. Hned si vzal svůj deník a začal zapisovat: Záhada červené kachličky…

A když popsal celý průběh řešení záhady, ještě připsal: Záhada Jana Nováka?