To ticho

Praha a hypermarket a centra měst

Jež tak nestoudně vystavují svoje vnady

Opíjí se a obcují pod vlivem své vlády

- Mě však nedokáží svým žárem svést

Z dlažebních kostek stavím si opevnění,

Tam skrývám se před tisícem blikajících očí

A čekám a bojím se, že se naschvál neotočí

Abych nikdy nemohla z vlastního uvěznění

Ve stínu kočičích hlav snila jsem o těch živých

O tichu v šepotu trávy, vody, skal a lesů

Spát ve vůni opojení zvonečkových plesů

Za dusotů koní, zpěvu ptáků a laní divých

A jednou se mi podařilo zmizet z jejich dohledu

Skrýt se v kapce rosy, vypít ji až do dna

Tenkrát jsem toho zřejmě nebyla hodna

Tak jsem se vrátila do krutosti jejich pohledů

Jenže ta harmonie slunce, květů, zvířat, života i ducha

Chybí mi tolik. I to ticho jež buší mi na bubínek ucha?

Jednou ses mě zeptal vprostřed bájné přírodnosti,

To jsem se ještě ani nevrátila.

"Proč nosíš na botě rolničku?"

To snad abych se v tom tichu neztratila.