Linda II. - Královna převleků

Linda se protáhla s malým roztomile dívčím zívnutím z noci, jež se k ránu tiše vytratila.

"Dobré ráno Lindo, jak jste se prospala? Och, výborně madam Lindo a vy? Vypadáte pomačkaně. Ale to vůbec ne Lindo, spaní pod širákem nemá chybu, všude zářily hvězdy, všimla jste si? Samozřejmě slečno Lindo, že jsem si všimla, byli nádherné viďte? Ano Lindo."

Všechno potom Linda narvala do báglu a protože se to tam pořád nechtělo vejít, tak to pořádně sešlápla nohou.

"Půjdeš tam! Ven se ti chtělo, ale dovnitř ne? Tumáš!" Linda začala skákat po batohu, dokud nějakým zázrakem nebylo všechno uvnitř.

"Hurá! Jsem mocná pokořitelka batohů!" Jenže přihlásil se hladík.

"Hm, jde se nakupovat, protože nakupování je předností mladé dámy."

Když vyšla Linda před krám s jídlem, měla v jedné ruce vánočku a v druhé ruce otevřenou sklenici medu s kterým vánočku polívala, než si z ní ukousla. Došla až před tabuli s plakáty a důležitými úředními vyhláškami, které bylo třeba neprodleně sledovat, aby obyvatelům neunikla nějaká důležitá a závažná informace. Co kdyby se na město chystali zaútočit ufouni a někdo si nepřečetl vyhlášku, že je ufounům povoleno zaútočit na město pouze mezi 10:30 a 15:30, ovšem s vyjímkou na polední pauzu od 12:00 do 12:30. Takový nepořádný občan by byl jednak zcela neinformován, jednak by musel platit pokutu za nepřečtení si vyhlášek a úředních dokumentů o čemž informovala úřední vyhláška, 'že každý kdo si nepřečte neprodleně úřední vyhlášku, nebo úřední dokument, který úřady vyvěsí na úřední tabule je povinen zaplatit neprodleně pokutu ve výši 10 000 zlatých stříbrňáků, cizince a turisty nevyjímaje, pokud tak neučiní, bude s ním zahájen soud.'

"Ty brďo, to teda koukám," četla Linda úřední tabuli, mezitím co ji med tekl z vánočky na ruku, "to mám ale štěstí, že zrovna stojím tady a ne před tím soudem, jinak bych si to nemohla přečíst, to dá rozum. Ou, to je teda zajímavý." Zahleděla se Linda na jiný informativní lejstro ve kterém stálo:

"Hledá se holčička, slyší na jméno Nikol Fjordgazelínová pocházející z města Kverturdálov. Ve vedlejším městě Středně skoro Dobré vodě zapálila školu, nalezen byl jeden kanystr prázdný ve sklepních prostorách školy. Neprodleně Nikol F. zadržte. Odměna za zadržení, nebo poskytnutí informací vedoucí k zadržení bude takovému vzornému občanovi vyplacena ve výši 50 000 zlatých stříbrňáků. Nikol F. bude neprodleně umístěna do Nápravně-převýchovného ústavu pro antisociální děti, dokud ji nebude 18 let. Její vzhled je..."

To už ale Linda nečetla.

"A kruci, vandr je v pytli." Zatím si ji všimla první vzorná občanka.

"Ahoj holčičko, jak se jmenuješ, nikdy jsem tě tu neviděla."

"Brý den, já jsem Koralína Štěkavá a s rodiči tu jenom projíždíme, táta si potřeboval trochu schrupnout v autě po dlouhé jízdě. Tak jsem hned běžela k úředním deskám, abych si mohla přečíst co důležitého město píše, a pak to říct NEPRODLENĚ," zařvala Linda paní do ucha, "rodičům, aby byli informováni o důležitých informacích."

"Ale holčičko, vypadáš přesně jako ta hledaná Nikol."

"Ano prosím, to už mi říkala paní před vámi, ihned jsme proto šli ještě před tím na místní policejní služebnu s mojí maminkou, aby se to nedorozumění vysvětlilo a pak mě mamka POSLALA," zase Linda zařvala paní do ucha, "přečíst tydle informace o tý hledaný Nikol F., doufám, že bude brzo nalezena za takový odporný a hnusný zločin, fuj! Už jenom za to jak mi je podobná by ji měli zavřít do nejhlubšího vězení."

"To máš svatou pravdu Holčičko..."

"KORALÍNA ŠTĚKAVÁ." Křičela Linda z plných plic na paní.

"Tak, tak. Tak utíkej za rodiči."

"Děkuji pěkně. NASCHLEDANOÚÚ." Zavřískala Linda a vydala se směrem, kde tušila parkoviště a okraj města. Skutečně parkoviště našla, ale ani zdaleka nebylo na okraji města. Linda se schovala mezi auty, chtělo to plán.

"Chce to plán! Jsem v pořádný prde..., hajz..., průseru! Můj baťůžku, vydej mi pokládky co jsem do tebe zabalila," Linda se chvíli vrtala v batohu, "kdo to tam tak mohl hrozně nahňácat? Tos byla ty Lindo, přeci. Á děkuji slečno Lindo, málem bych zapomněla, děkuji za připomenutí. Není zač Lindo."

"Grrrrr, už to mám! Přestrojím se k nepoznání, frnku z města jako pták a pak a pak... Co pak? Hm, z vandru útěk se mi před očima mění. Ale Lindo, kde kdo bude nesouhlasit, nech se zavřít, shnij si ve vězení pro děti! Však já vím slečno Lindo, jsem teď už na šikmé ploše. O léčbu elektrošoky nestojíte vy Lindo, ani já." Netrvalo dlouho a Linda byla fuč. Tedy měla dokonalý převlek.

"Hoj, hoj, hoj, koho to mé oko vidí," poskakovala Linda na místě, "vítejte pane, kdo račíte být? Jsem kapitán, tedy abych pravdu řek', býval jsem kapitán, než má loď neslavně ke dnu šla. Mé jméno je Camil Zlomvaz a můj papoušek, vidíte ho holomka na mém rameni? Hází po každém pohled trochu vycpaný, zvu ho Nemluva a co Linda, znáte tu holku? Bohužel tu neznám kapitáne, však vám klobouk třírohý, vysoké boty, to je pravá kůže? Dlouhý kabát, i páska přes oko moc sluší. Vězte hochu, nebo slečinko, jestli ji uvidíte, hned mne informujte, 50 000 zlatých stříbrňáků by se mi šikly, koupil bych si novou loď,... nebo plachet pár." Tak se tam Linda nakrucovala v přestrojení před zrcátkem a lidé z toho města neměli vůbec tušení, že mají pod nosem ve zlatých stříbrňácích 50 000. Linda dala si v kapitánských rukavicích ruce v bok a vytáhla se na špičky.

"Teď jsme kapitán Lindo. Ps, pss, psss, ještě nás někdo uslyší! Tak co Nemluvo, kam se vypravíme? Cože? Nic neslyším, aha, skvělý nápad, do krčmy mezi piráty, kanibaly a hrdlořezy. Novou posádku potřebuje kapitán Zlomvaz, cha, cha, chá." A Linda vykročila rázným krokem, hledat krčmu u vody.

"Uhněte, kapitán Camil jde," odstrkovala Linda lidi, když se jí dostali do cesty, "krá, cože? Krá, krá. Tak přece papoušek se neozývá pane Němý, raději zůstaňte dál němý, váš vycpaný pohled vydá za tisíc slov. Tak kde je ta zatracená krčma? Kam se mám až vláčet, já kapitán Zlomvaz, hej ty tam!" Hrozila Linda pěstí někomu, ale ten když zahlíd 'kapitána Camila Zlomvaze', dal se neprodleně na útěk, přestrojení bylo dokonalé, "cha, chá, jen utíkej posero, já s panem Němým najdu si cestu sám. Posádku sestavím si z bláznů a šílenců, všechny co nudí život suchozemských krys, cha chá. To bude život! Kapitán Zlomvaz jde, dobrodružství nečeká!" Řvala Linda na celou ulici a lidi absolutně nechápali. Však nebojte, dobrodružství ohroženo není, nikdo Lindu nepozná. Kapitán Camil najde krčmu svou!