z cyklu IV

Jsem plovoucí osobnost a dovedu se norit velmi soustredene.  Až bezohledně.  Ale zase se vynoruju.  Zatím vzdycky! A je ulevny moci o svých ponorech napsat na plnou hubu. Udělat si z nich jen jednu z poloh, roli, možnosti. Vzit svoje černý hloubky jako divadelní kus. A odložit dle potřeby. 

Dekuju za blízkost tu!

Smutné, moc smutné a takové až definitivní bez toho pomyslného světla na konci tunelu. Nevím, jak jinak vyjádřit pocit z něolikanásobého přečtení.

Díky lidi, že čtete a vnímáte..

Uf... Tip. a.

parádně (vy)jádřené....*/****************

:D vindal drámo, ou kej. nou Vorýs. zas to ustejuju a zas to příde. 

"Už se mi zase 

Díky všem. Na cykly se mi blbě reaguje. tentokrát až k dodýchání...inu, když se to potká... jsem za vaše oči moc ráda. 

Luzz, úklona veliká poctěného autora.celý se to skládá samozřejmě roky a slova píšu zase několik měsíců. Že to takhle vyylezlo je díky tomu, že jsme včera v noci spontánně použila do zápisu obrat u kterýho jsem si řekla, sakra, tohle už jsem jednou psala.. a taky že jo :) jsem ráda, že tenhle prostor existuje. protože ačkoli to považuju za bezva text, tak postnout to širokému okruhu např na fb, budou mě litovat. to není záměrem takového textu!

no jo.

jen pár nesouvislých postřehů:

- první část na mě působí jako "vyleju na vás svoje bolístky". většinou jsem vůči podobným výlevům imunní a přijdou mi zbytečné, přemrštěné, ukňourané, chybí jim buď zdravá nasranost (když už, tak už) anebo zdravej nadhled (ne takovej ten křečovitej - já jsem úplně v háji, ale hele, koukejte, jak to mám všechno na háku) - ale tady se mi zdá, žes to vybalancovala. fajn.

- druhá sloka se mi líbila, ach, břečťan. tyto rostlinný záležitosti můžu. jen přemýšlím, do jakých spár uléháš - možná do rýh na kmeni stromu, kde se břečťan pne... ale to by neznělo tak hezky... no nic, mlčím.

- ten prach a dodýchání na konci jsou možná už příliš (definitivní) - ale vzhledem k celkové stavbě básně... námitku beru zpět. proč by to tam vlastně nemohlo být.

jo a ještě maličká poznámka pod několika čarami - dobrá věta: "nemít žádé děti" - mám občas dojem, že toto si v životě pomyslí každá matka - ale bojí se to vyslovit nahlas, aby... aby...

Brutální

Nenech se odejít, nedodýchej, zkus psát, za text posílám tip   

Jako Alegna... 

to s dětmi už jsme někde u tebe četla, asi se to opakuje...:-)

Moc dobře vyjádřené