Vyhnálovské pohlednice II

En,

tady právě vidíš, že refrénové básně v hrubínovském stylu už nefungují. První báseň ocenila pouze porota, čtenáři ne.

Věřím jen a pouze svým experimentům. Názory, že zabere to nebo ono jsou k ničemu. Teprve praxe rozhodne o všem.

Dobrý nápad, hrát si v pochmurné podzimní atmosféře s verši, je to jako povídat si se starou dobrou společnicí, kterou umí ocenit ti, kteří vědí své

Knihomole,

díky za chválu.

atkij,

jsem moc rád, že se refrénová básnička líbila. Forma je převzata z Hrubínovy básnické skladby Jobova noc, konkrétně jde o báseň Stalingrad, kterou jsem jako dítě recitoval na recitatačních soutěžích.  Ještě oblíbenější ovšem byly Čechy krásné, Čechy mé. Též refrénová báseň, která byla hitem na soutěžích ještě v sedmdesátých letech. 

Fialko,

díky. Hrubín psal hodně pro děti a jeho dětské básničky asi žijí dodnes. Do téhle kategorie se ale ale zatím neodvažuji sáhnout.

Goro,

já se jen pokouším zjistit, zda tvůrčí postupy např. Františka Hrubína ze čtyřicátých a padesátých let by na čtenáře mohly působit ještě dnes. Nevím, jestli to ještě může fungovat a jak jinak bych to mohl zjistit, než pokusem?  Je jasné, že značná část čtenářů, a to i tady na Písmáku, je konzervativní. Ale co přesně by tito konzervativní čtenáři chtěli číst?

blackie,

už Jan Ámos Komenský psal o tom, že zbojníci v pohraničních hvozdech mezi českým a uherským královstvím jsou nepolapitelní. Vrchnost se prý ani nepokoušela je chytat a za třicetileté války byly tak jako tak jiné starosti. U nás mají tedy zbojníci patrně delší tradici než na Slovensku. Slovenské zbojníky ovšem příliš neznám. Jen toho nejpopulárnějšího. Juraj Jánošík (Jánosik Gyorgy) působil mnohem později ( 1688 - 1713), než moravští zbojníci, o kterých se J.Á.K. (1592 - 1670) zmiňuje. 

Al Jal Úde,

jsem rád, že se líbilo. Trefil jsi hřebík na hlavičku. Já jsem totiž poslední žijící klasik. 

netie,

já jsem jinak spíše stručný, ale refrénová báseň musí mýt dlouhá, aby mohl refrén na psychiku čtenáře lépe zapůsobit. Kam se ale hrabu na Hrubína, jehož refrénové básně zabírají mnoho stránek v knize?  Je pravda, že mentalita čtenářů se od čtyřicátých a padesátých let hodně změnila. To mentalita šedesátek je nám určitě bližší, ale i tehdy měli lidé ještě podstatně více trpělivosti. Stačí se třeba podívat na černobílé detektivky z té doby.

výborné

Zimní dešť mi dnes zajímavě kontrastuje a zároveň koresponduje s náladou slunečně mrazivého rána, kdy jsem šla lesní cestou do malé vesnice. Nikde nikdo, jen Jan Nepomucký se zářící svatoráří, téměř se dotýkající ojíněných jablíček zkroucené pláňky...Vyzdvihuji samozřejmě i zvolenou formu. 

Těšilo mne číst :-)

Tvá schopnost učit se, cítit v oblasti poezie je obdivuhodná...

Mně se též líbí obě....při té druhé jsem si vzpomněla na večerní vyprávěnky u dědečka a babičky.......při některých i Azor zalezl z boudy...:-))))

Moc pěkné, líbí se mi

Je z toho cítit básník - klasik :)

dávej mi to po jednom, takhle je to šíleně dlouhý :))) tip, to je jasný

Děkuji, Diano. 

Forma (rozhodně nikoli obsah) je převzata v obou případech od Františka Hrubína. Dlouze jsme tady o refrénových básních diskutovali se Safiánem, tuším, v srpnu.

Zvláštní forma, pěkné neobvyklé rýmy. Líbí se mi obě.