Noční kontemplace

Uvědomuji si běh času

Sto věcí jsem nestihl

A tak koukám do atlasu

Kam by mě čas zanesl

Však schází mi energie

A brání mi moje samota

A nemám nikoho, kdo by se mnou vyrazil

Ještě pár let a bude mi bránit staroba

Jsem věčně bez elánu a unaven

Cizí země a kontinenty poznat bych chtěl

Však jsem jako motouz v půlce přetržen

Život se skládá ze samých mozaiek proher

Dnes jsem přemýšlel nad tím vzít si život

Už žiletky jsem si připravoval

Moje budoucnost je slepá dáma

Jak to říkala vždycky moje máma

Pak jsem včas zarazil své přípravy

Přesto zůstaly mi moje představy a úvahy

Žít budu tedy dál, ale jak?

K životu je třeba velké odvahy

A tak nechávám běh dní se vypěnit

Kdyby tak šel můj mozek vyměnit

Jenže to už bych nebyl potom já

Co na tom záleží, když se jeden potom dobře má

Selhal jsem v manželství

I ve výchově syna

Teď tady sedím a přemítám zda-li to byla pouze moje vina

Že se láska proměnila v nepřátelství

Za okny kape déšť po kapkách

Moje krev ze mě vyprchává.

A já tu sedím, zima je mi, pozdě je

Však na posledním místě umírá naděje!!!