Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrajina mého ticha
Autor
supizmus
Oblakové pluli nezvykle nízko
až se skoro zdálo
že se nebe se zemí dotýkají
Z kopců po deštích stoupaly páry
a krajina dýchala
pokojným tichem
Za noci
zpomezi mraků
bylo chvílemi vidět hvězdy
Co bylo křivé
stalo se přímým
co bylo zarostlé
stalo se krásným
co bylo opuštěné
stalo se plným života
co bylo hlučné
stalo se tichým
co bylo tvrdé
stalo se křehkým
Zamiloval jsem si prázdnotu
která v Božích očích
byla čímsi vzácným
Nikdy jsem netušil
co vlastně hledám
a nikdy jsem nehledal
co jsem dostal darem
Věci po kterých jsem toužil
byly jen nevyslovené odrazy na hladině
jezera ukrytého v horách
které dávno nikdo nezdolává
12 názorů
Evženie Brambůrková
09. 12. 2021To je krásné.
Poslední dvě sloky se mi taky líbí nejvíc... "nikdy jsem nehledal, co jsem dostal darem"
Supíku, závěr se nebojím označit za skvostný. Ten by se musel líbit snad i Lochnesce. ;-)
začátek je na můj vkus moc popisnej, jako když student dostane zadání slohové práce - líčení - popiš podzimní krajinu... ten prostředek, kde se vyjmenovává, co se změnilo, mě tam vyloženě rušil... ale ty poslední dvě sloky jsou hezký.
Mně by sice úplně stačila oblaka :), ale i tak se mi to velmi líbí. Tip a.