Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sehorní hranicí lesa; poslední díl
Autor
Luzz
opět se blížím k horní hranici lesa
po cestě myšlenky zplanělý -
co všechno jsem
co všechno jsem
zdědila
- kousek jabloňovýho sadu
- tři akcie čs. námořní plavby
- a cosi o čem se nemluví
tak moc si přeji
aby vše bylo jako před válkou
- pardon píšu před válkou; přitom je to jen můj soukromej armagedon
ale copak není každej soukromej armagedon zároveň válkou
- s životem se smrtí
- s dědičností s náhodou
- se sebou samotnou
profackuj se naivko
s některými entitami se nebojuje -
...
dosud nerozumím zákonitostem fungujícím nad hranicí lesa
ale časem snad -
i proto
že říkáš – všechno bude dobrý
tentokrát tě slyším
tentokrát tě poslouchám
všichni máme málo času
jen někteří z nás
o něco míň
17 názorů
Poslední názor je stručný,hodně pěkný,také souhlasím.Ne že bych neměl vlastní,jen k tomu asi bylo řečeno vše,je to kvalitní počin a má vskutku autorskou váhu.
Tvá tvorba je výtečná, a má-li smysl něco hodnotit, pak to popřít nemou. Na mém pocitu nemůže nic změnit, že zde, zpravidla na konci vidím subjektivně věci jinak, tím spíše, že to vidím často i u sebe.
Thea v tramvaji
15. 12. 2021Dobrá! Od prvního řádku až do konce.
díky všem.
a2, nevím, jestli je úplně šťastné přistupovat k mé tvorbě s tím, že je "výtečná" - možná to trochu zužuje prostor, v jakém můžeš text vnímat a posuzovat (jen obecná úvaha). díky za postřehy s tím vyzněním jednotlivých myšlenek. možná je toho tam opravdu moc; počkám, zrecykluju.
janino, výřník - s dovolením tě odkážu na báseň od silene - Pro Lenku/Plýtvání, zde: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=526901&from=ula
Prd vím, jestli tomu rozumím, ale rezonuje ve mně ten "boj s dědičností", v té souvislosti beru i zmínku o zděděném kousku jabloňového sadu (který Jiřímu zavání kýčem, ale já myslím, že je to schválně, že právě patří k tomu, co jsme "zdědili" a s čím bojujeme...) ale jak říkám, netuším, jestli chápu správně. Já poezii (tedy tu opravdovou) nějak chápat nedokážu - jen přistupuju na hru nebo ne. Tady ano :-)
K tvé tvorbě přistupuji s předpokladem, že je výtečná a lze říci, že jsi to opět potvrdila. Snad ten jabloňový sad zcela nekoresponduje s tvým odporem k čemukoliv, co zavání kýčem a pak opět zbytečné poslední řádky, které otupují a hodně otupují verše ...dosud nerozumím zákonitostem fungujícím nad hranicí lesa... a v návaznosti verš ...tentokrát tě poslouchám. Otupení spatřuji v tom, že celá ppředposlední strofa pod třemi tečkami je nejen nosná, ale i v dobrém vypjatá, nutně zachytí čtenáře, že si snadno přizná i obsah sloky poslední, ačkoliv i tam je ve verši ...o něco míň... samostatná myšlenka, ale vyzněním zaostává.
Obzvlášť začátek, ale celé si mi to moc líbí, i když víš asi sama nejlíp, co si myslela.
líbí se mi, jak do toho tvá jakákoli hranice lesa vnáší nepokoj (teda můj) super, představuju si ten les a jeho hranice ... vlastně, že to nemá žádné :)
ano, silene, text je určen k sešrotování - budu ráda, když to uděláš za mě.