Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepamäť a straty
Autor
black8
pozerám sa von oknom auta
vezieš nás po lužnom moste
na druhú stranu Dunaja
je toto ten deň
ktorý si zapamätáme navždy?
v parku sa dotýkame starého platana
má telo veľkého zvieraťa
ak ťa niekedy niekto požiada
aby si hneď prišla – prídeš?
budeš sa ponáhľať?
kráčame okolo chradnúceho kaštieľa
fascinuje ma jeho pomalý rozklad
aj keď zároveň
mi je ľúto
nezáujmu
čo z toho kričí
je mi ľúto, že
niekedy prichádzame neskoro
11 názorů
(V odpověď: Soudím, že jazyková okouzlení jsou zákonitá, ale podobným postižením trpím i v rodné, což dozajista nemá smysl skrývat.)
Osobní,procítěné,do hloubky jemné s prostorem k zamyšlení...nebo jen tak k přečtení znovu...a znovu...a znovu...
Kladu si stejné otázky. Ale někdy i to "pozdě" k něčemu je. Máš moc krásnou civilní poezii...
@annie, dakujem ti za postreh, prepojenie emocionalnej sfery s verejnou, vlastne by mi to ani nenapadlo, ale ano, je to tam.
@cassy, takisto dakujem za komentar, "kostrbata metafora" mi nejde z hlavy :)
@Luzz, pekné zamyslenie. Je za tým niekde aj táto úvaha, či môžeme prísť neskoro...
@Alenakar, dakujem za postreh, aj za tip, ako aj sa oboznamenie s ruskym basnikom Alexandrom Blokom.
@Silene, ty ma len tesis. V slovencine vidis asi urcitu zvukomalebnost, obavam sa, ze keby to bol tvoj matersky jazyk, tak by som vyznela ovela trapnejsie :))) Ale tesim sa moc z tvojich komentarov. Dakujem.
Jedná se o text, který je pro mého čtenáře koncipován tak zdařilým způsobem, že ani po vícenásobném přečtení necítím potřebu cokoli dodávat, cokoli si v sobě objasňovat, rovnat; text, který mi v daný moment několikrát řekl vše zcela samostojně.
Tudíž jediným důvodem, proč sem namáhavě sypu proud písmenek, spočívá ve snaze podělit se s autorkou o stav jedné konkrétní čtenářské mysli.
Možná jen a snad... že von oknom, že se zvukomalbou místa jsem si opět blaženě pohrávala. Oblázky.
Čtu nyní hlavně Alexandra Bloka. Také psal básně jakožto denníkové záznamy plné městských scenerií. Reálie se zas až tak nelišily, jen forma byla zcela jiná. Tip.
chtělo by se napsat - lepší pozdě než nikdy... přemýšlím, kdy je pozdě opravdu pozdě, kdy opravdu už nejde vůbec nic napravit.
hezká analogie.
někdy je třeba zapomenout na kostrbaté metafory, jen vydechnout...a přijít včas...naše škoda, že nám to jde...spíš nejde...
Velmi pěkné prolnutí osobní, emocionální sféry s tou veřejnou. Jemné, autentické, jednoduché. Tip a.