Světlušky

film je z druhé světové války z Japonska o dvou sourozencích, kteří zůstali sami

Pár Vašich básní jsem přečet, jdu směrem do hlubin Písmáka a téhle rozumím i když neznám fim Hrob světlušek. Rád posílám TIP 

tahle básnička je tak trochu i o budoucnosti, pokud se nezastaví šílenství,

díky

ahoj a díky, je to na námět filmu Hrob světlušek od japonského studia Ghibli, moc dojemný, ale velice smutný příběh

Odmýšlím si poslední řádek. To osamění mluví za vše, bolest a prázdnota je silně vyjádřená už v prvních verších. Ty světlušky jako symbol světla za zemřelé, zapálené svíčky na náhrobku, pěkný nápad.

však je to myšleno "na duchu", vždyť jsi to sám říkal, že každý neúspěch tě činí silnějším ;)

Jojo - "Co tě nezabije, to tě alespoň trvale zmrzačí." ... nebo tak nějak bylo to komerčně velmi úspěšné úsloví? ;-D

určitě, dobrý postřeh, díky

Bolest může posílit, když ji překonáš.

tak to rozhodně Norsko, ale jako komedii,... v Kukýnce

díky Nami ;)

Napiš ještě o slepičkách. To bude ohlas, to bude hlahol

Smutné, vybízí ke vzpomínkám.

Čudlo, děkuju

Citové/*

díky vám ;)

- snad ano annie

- to ano Evži, ale nakonec se překoná všechno

To ti teda muselo být smutno.

V melancholickém duchu,dosti hluboké,autorsky promyšlené,rozhodně umělecké.Vydařené,vážné...vážně.

Ale zanechali jim

taky

kus ze sebe

a lásku, která nezmizí

Před chvilkou jsem pochvalně mručel u Jitky, ale klidně si to zopakuji i u tebe.

Smutné !!!

díky vám moc, tězko se mi tenhle text komentuje, už měsíc ležel v konceptech, byl jako takový strašák co se občas připomene, až dnes jsem mu dal onu finální tečku.

díky za komentaře

Pěkné.

Vlastně jsi mně pomohl. Dnes má pohřeb paní, na kterou myslím už několik dní. Dlouhá léta trpěla depresemi. Říkala, že deprese je tma a chlad. Já jsem od ní dostala dva červené čerty - jednoho většího a jednoho menšího a sluníčko. Samé teplo. Přála bych jí, ať je v teple a ať se o ní postará nějaký Uriáš (ne Petronel). Chtěla jsem o tom napsat nějaké dílko, ale nejde mi to.

Já bych řekl, Aru, že i ty se dost zlepšuješ v psaní. Praxe se prostě nakonec vždycky nějak projeví. Skoro se ti ta první sloka řadí do vázaného verše, slova jakoby získala nový pocit zodpovědnosti a říkají si mezi sebou - kamarádi, neblbněte, seřadíme se pěkně, ať to má Aru pěkné! ;-) (Když si tolik libuješ v personifikacích! ;-)

čakala som niečo pohodové, veselé, my chodíme svetlušky každý rok pozerať do lesa, je to krása...desiatky lampášikov okolo nás...no Ty celkom iné...

čím sme starší, tým viac je strát, bolesti, spomienkových svetielok... tí, ktorí nás milovali, určite nechceli, aby sme po ich odchode prestali žiť, vnímať aj to pekné okolo...