Dívka a moře - Tuleni, tučňáci a žralok bílý IV.

Tuleni, tučňáci a žralok bílý

(leden 2003)

IV.

Vyplavali u mělkého zálivu, kde ploché pobřeží bylo při klidné vodě těsně nad hladinou. Nyní se vlny převalovaly několik metrů na břeh. Ichtyl rozhodl, že k výstupu na břeh si vezmou za vzor tuleně. Pokusným králíkem byl Zrzoun. Několikerým kopnutím ploutví se přiblížil ke břehu, kde ostatní vykonalo moře. Vysadilo ho na skalní desku, a jedinou povinností bylo nenechat se stáhnout zpět, což zvládl. Ostatní to měli jednodušší, protože je zachytil.

Ocitli se uprostřed tuleního stáda, kde k nim ihned zamířilo několik samců vydávajících bojovný pokřik. Byli to třímetroví kusy vážící kolem čtyř metráků a pořádně uřvaní. Před vstupem do vody dostali od Ichtyla přednášku o zvycích ploutvonožců. Věděli, že samci spíš vyhrožují ve snaze nahnat zjevem vetřelcům strach, než aby opravdu zaútočili. Přesto nebylo radno provokovat. Zamířili proto mezi horami masa, povalujícími se líně na břehu k zadní části stáda.

Zatímco břeh okupovali samci, v dalším pruhu lenošily o něco větší samice a nakonec neposedná mláďata narozená v podzimních měsících. Následovala kolonie tučňáků brýlových stejně uřvaných jako tuleni. Opeřenci dorůstající sedmdesáti centimetrů se šikovně proplétali mezi mohutnými těly při cestě z moře nebo k němu. Podle předpokladu měli před potápěči utíkat, ale opak byl pravdou. Jak se k některému přiblížili okamžitě jim začal klovat do nohou.

K pobavení kolegů nejvíc útočili na dívku, které po jednom klovnutí došla trpělivost a vlepila tučňákovi pohlavek. Místo, aby vzal do zaječích, za nesouhlasného křiku zuřivě mával křídly. Jako správná ženská však nemohla dopustit, aby měl poslední slovo. Popadla ho pod křídly, zvedla do úrovně očí a spustila také.

„Co si to dovoluješ? Myslíš si, že když máš frak a brejličky, tak si na mě budeš otvírat zobák? To se hošánku mejlíš …,“ následoval dlouhý příval domlouvání a vyhrožování zakončený postavením ptáka na zem a třepnutím na zadek, „… a teď upaluj.“

V půlce kázání došla tučňákovi síla k odporu a zřejmě i slovní zásoba. Zůstal zplihle viset v dívčiných rukách, očekávaje odevzdaně věcí příštích. Jakmile ho postavila na zem, vyrazil vyděšeně napříč stádem tuleňů hopsajíc chvíli po zemi, chvíli po jejich tělech, což jim podle hlasitých protestů příliš po chuti asi nebylo.

„Prcku, tohle mi vysvětli,“ oslovil dívku Ichtyl, když ho přešel záchvat smíchu nad divadlem, „s námi promluvíš sotva pár slov a na tučňáka, kterej ti nerozumí, jich vyplácáš tolik.“

„Rozumí,“ oponovala, „proto mě už nikdy klovat nebude! Ty bys neposlech, tak proč ti něco vykládat.“

„Tak tyhle záběry jsou neprodejný,“ smál se i Čočka, který samozřejmě celou domluvu dívky s tučňákem natáčel, „protože by nás podezřívali, že je to nahraný. Koho by ve skutečnosti napadlo vysvětlovat zásady slušnýho chování tučňákovi?“

Mezitím k nim doťapalo několik tuleních mláďat. Očuchávali podivné cizince, kteří se barvou neoprénu podobali rodičům, ale zaujímali nepochopitelnou vzpřímenou polohu na zadních ploutvých. Stejně jako ti ve vodě neprojevovali žádné známky strachu.

„Prcku, zkus si s nima hrát. Jsou sice o moc tlustší než ty, ale skoro stejně velký, tak by tě mohli brát za jednoho z nich. Sestříhám z toho grotesku a šoupnem to na internet,“ navrhl Čočka připravený točit další komickou scénu.

„Žádnej internet,“ zchladil nadšení Ichtyl, „jsme seriózní firma a ne lovci kliknutí. S  hraním to není špatnej nápad, ale točíme tuleně. Z Prcka filmová Star nebude, a ještě by nám ji nějaká filmařská společnost přetáhla. Kromě toho znáš smlouvu.“

Tak to bylo. Jeden z bodů smlouvy pravil, že veškerý natočený materiál je majetkem zaměstnavatele ve Francii, který ho prodává dál. Čočka sice vždy na konci sezony pořídí na DVD kopie všeho, co natočí i nafotí, ale pouze pro soukromou potřebu. Jakékoliv zveřejnění by mělo pro viníka kromě vyhazovu i velice nepříjemné finanční důsledky.

Poznámka dívce připomněla, že se v tomto bodě chtěla na něco zeptat: „Ichtyle, to opravdu nesmím nikomu nic ukázat?“

„Ale to víš, že můžeš. Rodině to klidně pouštěj do zblbnutí, ale žádná veřejná produkce …“ na chvíli se zarazil, než pokračoval se zlomyslným úsměvem, „jen s některýma záběrama bych rodiče a pokud máš nějakýho přítele, tak ani jeho určitě neseznamoval.“

„To myslíš proč?“ zamračila se.

„No, protože bys ze sebe mohla udělat sirotka, a taky bych chtěl vidět chlapa, kterej by byl ochotnej si domů přivíst něco takovýho.“

„Jo,“ přikývl Zrzoun, „krokodýl ve vaně, chobotnice v kuchyňským dřezu a možná i žralok na zahradě v bazénu. Kdepak děvče, tohle jsou hodně špatný předpoklady pro ulovení mužskýho.“

Přeskakovala pohledem z jednoho na druhého přemítajíc, co z toho je žert a co myslí vážně. Potom dospěla k závěru, že jí nestojí za odpověď a nápad s hrou s tuleními dorostenci není od věci. Usedla na zkřížené nohy před mládě, které projevovalo nejvíc zvědavosti. Tuleň byl zprvu zmatený, když se na úrovni jeho hlavy objevil obličej nezvyklé barvy, ale po chvíli k dívce opatrně natáhl čumák. Nechala se očichat a potom silně foukla. Mládě překvapeně ucuklo, olízlo osušený čenich, ale pak ho znovu přemohla zvědavost. Posunulo se blíž a dívka opět foukla. Situace se ještě několikrát opakovala.

„Prcku, nech toho, než ti samou láskou ukousne nos,“ varoval ji Ichtyl, když po posledním fouknutí tuleň přiblížil čenich k dívčině obličeji na pouhých deset centimetrů.

„Proč?“ nechápavě na vědce pohlédla, „nechce mi ublížit.“

„To nemůžeš vědět. Nevíš, co se mu honí hlavou.“

„Vím,“ trvala na svém.

Nicméně přestala mládě zlobit. Místo toho mu natáhla ruku pod břicho a začalo ho drbat. Převalilo se na záda slastně natáčejíc tělo, aby nevynechala žádné místo.

„Tuleň a chová se jako štěně,“ vydechl Zrzoun.

„Všechna mláďata jsou stejný, když maj pocit bezpečí,“ poučil ho Ichtyl a vyzval dívku, „Prcku, zkus se plazit.“

Převalila se na břicho a napodobujíc tulení chůzi vyrazila kolem stáda. Mládě, s kterým si hrála, zaujalo přes zjevnou obezitu čiperně také polohu na břiše. Vydalo se za dívkou zřejmě ve snaze neztratit nového kamaráda a po pár metrech přibyli další. Než dokončili kolečko kolem velkého balvanu byla v pohybu již většina mláďat.

„S cirkusovým představením končíme, jdem se věnovat práci, za kterou nás platí,“ utnul po chvíli zábavnou vložku Ichtyl.

Čekalo je hledání označkovaných tuleňů, jež bylo nutno přeměřit a zjistit zdravotní stav. Pozornost zaměřili především na výskyt vší rodu Antarctophthirus ogmorhini, kterými se mnohdy krátká srst tuleňů doslova hemží. Tak zněla objednávka vědecké fakulty University of Cape Town, jednoho z nejprestižnějších  vzdělávacích ústavů Afriky, jehož vznik je datován rokem 1829.

 - pokračování -