Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTematický den - vyhlášení za únor 2022 a téma na březen
Autor
Próza_měsíce
Milí přátelé,
únorový Tematický den, jehož tématem byl citát
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ — Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ.
měl docela ohlas, citát jste pojali jak z té pozitivní, tak i z té negativní stránky. Všem dík. A jak to dopadlo? Výsledky najdete dole v tabulce. Vítězem se stává Kamamura s povídkou Horečnatý multiverš.
Běloručka |
Gora |
23 |
mimo soutěž |
Horečnatý multiverš |
Kamamura |
22 |
výběr |
Pouto |
Blacksabbath |
20 |
|
Bajka o lvu a mouše |
Bixley |
17 |
mimo soutěž |
Srdeční zraková vada |
Janina6 |
14 |
|
Rabín a gój |
Aaron Wassertrum |
14 |
|
Linda,postrach města |
Aru |
13 |
|
Irské prádelny |
Jamardi |
13 |
|
Skautská hra |
Supismus |
10 |
|
Konec školního roku |
Lucka98 |
8 |
|
A téma na březen?
Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. - — Gaius Julius Caesar římský senátor -100 - -44 př. n. l
(Zdroj: https://citaty.net/vyhledavani/?h=Veni%2C+vidi%2C+vici)
Své březnové příspěvky prosím vkládejte 20. března 2022. Hodně zdaru!
Vaše Próza měsíce
39 názorů
Určitě nejsem proti. Co mi trochu vadí je to, že pro mě je toho příliš, na každý měsíc. Kolikrát mám vztek, říkám si, co mám dělat dřív, to je hotovej diktát!:). Kor když je ještě PM. Ale hned se zklidním, protože účast je dobrovolná. Je to má volba. Pro mě by bylo ideální čtvrtletně a stačily by mi čtyři široká témata ročních období. Myslím že by to zvedlo účast, protože každý má určitě rozpracované svoje náměty na které nemá čas.
Iren, takový modelový příklad pro sezónní téma.
Jinak divadelní hra existuje i v českém překladu Josefa Balvína nebo Petra Kopty. Jen není bohužel volně přístupná. Taktéž byla rozhlasově zdramatizována v r. 1984. Ani to však není bohužel volně k dispozici. Občas se hraje i v divadlech. Je jí více než sto let. = Lidé by ji eventuálně mohli znát. Nemuseli, samozřejmě.
Pro youtube, vyžaduje-li skutečně odkaz přihlášení, stačí synchronizace s gmailovou adresou. Myslím, že pro zhlédnutí hudebního díla a utrpění zážitku není třeba dílu rozumět formou absolvovaných studií, či nastudování si díla, na které možná odkazovala bixley. Stačí prostě někdy za život vidět... konkrétní nastudování Stravinského Svěcení jara, optimálně v nápodobě původní Nižinského choreografie. (K dispozici právě v odkazu na youtube, pokud lidé třeba ještě nikdy neviděli v TV, naživo.)
Každopádně je ale k dispozici docela hodně volně přístupných e-knih, které se dají sladit zase s papírovým knihovnickým repertoárem, příp. domácími knihovnami (dle účastníků).
Zda by byl zájem, nevím, nevím... holt nevím.
Tak aspoň citát, úsměv:
Homo faber, as opposed to homo sapiens. Homo faber: The man who makes things and the things to be made he must invent them.Igor Stravinskij
Taktovka by ti slušela, Silene, a to myslím vážně.
Co jsem zjistila...
První odkaz po mně žádá, abych se přihlásila na yotube, což se mi dvakrát nechce... druhý je divadelní hra v němčině, kterou příliš neovládám. Ne tak, abych přečetla knihu o pětaosmdesáti stránkách:-) a rozuměla, o čem to je. Natož pak se od děl odrazit vlastní tvorbou... a vážné hudbě vůbec nerozumím...
Je jistě dobře, že je to náročné, ale kolik zdejších autorů krom několika mladších, jazyky ovládajících autorů by si poradilo se zadáním?
Nevím, pokud bys do toho měla chuť a zkusmo podobnou akci vyhlásila, určitě bych se snažila nějak se s tím popasovat. Vidělo by se, kolik autorů by mělo chuť přidat se. a hlavně s jakým výsledkem.
V TD se zamyslíme nad jinými vyzněními/zadáními, aby nebyla tak snadná a obecně známá. Zatím děkuji, Silene, a pokud se rozhodneš pro, ráda se tvé soutěže zúčastním. Pokud ne, i tak díky za diskusi bohatou na nápady!
Propracovanosti zadání úkolu, tvůrčího vkladu účastníka a procesu následného vyhodnocování bych se nebála přiložit vyšší váhu než četnosti/frekvenci jednotlivých klání; tj. jen 6 kol do roka třeba. Tak by se větší časový zábor také mohl zohlednit.
yss, děkuji. Čárek není nikdy dost, hlavně těch interpunkčních. Jsem si vědoma, že ani tu nejde o kdovíjaký nápad nebo inovaci, ale je víc na čem stavět.
Stravinského Svěcení jara inspirovalo k vizuálně nádhernému filmu, historické fikci Coco e Igor. Wedekindovo Probuzení k americkému muzikálu Spring Awaking. Po amatérském autoru nikdo nechce takový výkon, ale zaujetí detailem, nějakou kulišárnu. Příklad z filmu: zpracování folklórního motivu, kdy se Coco inspiruje "obyčejnou" košilí. Mě, jakožto teoretického účastníka tvůrčího klání zaujme také něco, na což se vrhnu, v rámci interakce obou děl; nebo snesu jen jediné, případně si o nich či postavě něco vymyslím, vlastní fikci... Obě díla potom provází vlastní pohnutý osud v boji s dobovými předsudky a kdesi cosi.
S taktovkou, já ti nevím. Ale s díky za důvěru. Poklepu si.
Silene-sršíš kopou nápadov a entuziazmu,tvoja snaha oživiť a zatraktívniť pomerne stereotypné TD je sympatická, najmä konkretizáciou realizáciea obsahu...v podstate ti asi fakt ide o hlbší cieľ ako krížik ,prípadne bodík za aktivitu.Neviem,mne to v tejto polohe " manuálu" alebo konceptu príde skoro ako pred finišom,už to len spustiť.Možno by nebolo od veci skúsiť tento nápad realizovať aj v tvojej réžii...
A když už tedy sezónní téma, jako Zimní nečas. Co se chystá, že?
Fajn, tak vezmu právě Igora Stravinského, Svěcení jara,
k tomu přihodím Franka Wedekinda, Probuzení/Procitnutí jara,
(kterýžto odkaz nevím, zda vám bude na ukázku fungovat). Takové pojetí tematického dne se mi jeví atraktivním.
Mám dvě rozhodně pozoruhodná umělecká díla ze stejného časového období, která proti sobě postavím. A s tím už se dá na různý způsob pracovat. Obě jsou... dost dramatická.
(ale jak říkám, pouze uvádím příklady, co připadne jako literární stimul mé maličkosti)
Irčo: anebo...
- zadat spisovatele, konkrétní jméno (ano, uznávaného, ne však nudného, přespříliš ošoupaného reprezentanta určitého období)
- každý autor si od něj může vybrat cokoli; cokoli, co nějakou formou zapracuje do svého díla (aluzi, typický prvek výstavby, postavu: charakterem, jménem, co vás napadne; místo děje... = zkrátka NĚCO, o čem zpracovatel usoudí, že je pro daného autora charakteristické, nebo na něm naopak překvapující; a míním primárně TVORBU, nikoli životopis, i když samozřejmě to je na vás, mohou být i životopisné odkazy, nejsou apriori ode mne zakázány, zavrženy
= dle stylu písmáckého prozaika buď zažitého, nebo jaký by si rád zkusil osahat)
- následně možno při hodnocení díla vloženého písmáckým autorem hádat, oč ten se pokoušel
- že se nic netrefí? No a? Kolikrát se tak daří, že?
= I v současných komentářích hodně zabírají různá připodobnění k povědomým stylům, užívá se příslušného interpretačního klíče. Tj. vnímám jako atraktivní.
A pozor, raději opakuji, v této mané myšlence nejde o otrocké napodobení autora, ale právě o svébytné uchopení jiným autorem.
Samozřejmě netuším, zda by takové pojetí účastníky bavilo a jak dlouho by vydrželo s nějakou svěží intonací. Stačí tři kola třeba. Tři autory, tři kola. Nebo v každém kole dva autory. Nebo každé kolo nějaký typický literární směr, ať si účastníci sami vyberou svého favorita.
Jelikož jsou sečtělí, nebudou muset nutně vše studovat od základů, jen si osvěží, časový zábor tedy není ukrutný. Případně jsou potěšeni takovým objevitelským impulsem.
Pro zajímavost jsem našla (asi) první TD - taková se dávala témata, a za téměř tři roky se vyčerpala:
K tomu ale nevybízím/e, nebo ano?
Samozřejmě, že Zimní nečas mohl být zadaným tématem. Zadaným tématem může být cokoli. Asi si v otázce příslušných úskalí příliš nejsme s to porozumět, nevím. S dovolením odkáži na jinou historickou zkušenost zde na písmáku, podobný přešlap se právě povedl i u prvního kola BR. Příliš těsné téma, příliš unifikované, vlastně netéma. Spíše parodie. Ale byla legrace a Irena to vzala moc statečně tehdy.
Zimní nečas bylo skutečné téma jedné soutěže. Naučit se od zkušeného autora struktuře a výstavbě díla, popřípadě popisu prostředí, postav, to jistě ano, ale nesmí to vést ke kopírování jeho stylu.
bixley, domnívám se, že je. Pokud jde o tzv. kánon, jedná se o regulérní metodu, jak se zdokonalovat ve struktuře, finesách atp. Hodnotnější než stylem laik od laika, nějak to upatláme nebo podle paní učitelky, že říkala... Mnohdy je dokonce i na vzdělaných lidech patrno, že se samotnou výstavbou děl při vlastní tvorbě podrobně prakticky nezaobírají.
Stravinskij byl jedinec natolik vynalézavý, že si i pro notovou osnovu sám vyrobil tiskařský strojek. Takový typ člověka opravdu nepotřebuje kdovíjaké iniciační podněty soutěžního typu. Takový typ člověka sám obvykle inspiruje druhé.
Ještě také poznámka, a sice k zadání tématu ve stylu Zimní nečas. Zde právě může spočívat potíž nedostatečného impulsu, neboť psavec obvykle podobné standardní téma zpracovává právě s příslušným ročním obdobím jaksi automaticky.
Janina6 má dobrý nápad s omezením: konkrétní žánr jako další volitelné omezení pro pokročilejší jedince.
Opět připisuji: neorganizuji organizátory, jen dávám k dispozici.
Jen malápoznámka: nevím, jestli je dobré při vlastní tvorbě dopodrobna studovat jiného autora. Uvedu příklad z hudby. Hudební skladatel Igor Stravinskij pokud chtěl tvořit, žádné jiné autory neposlouchal, aby se nenechal ovlivnit. Tím nechci říct, že ta díla neznal, samozřejmě, že měl o nich přehled.
Ahoj, odvážím se jen drobné poznámky - kdo si rád "hraje" a baví ho zamyslet se nad zadaným tématem, ten je tady spokojený, myslím si. Inspirativní a zábavné je to vždycky, ať je téma jednoduché nebo složitější. Ale kdyby měl někdo pocit, že to chce něčím zpestřit, možná by nebylo marné zkusit třeba zadat spolu s tématem i žánr. Vzpomínám si (už je to dávno :-)) na jednu soutěž, kde jsme psali třeba "erbenovskou baladu", písňový text, pohádku nebo popis obrazu... Je to ale mnohem náročnější a obávám se, že soutěžících by ubylo. Za mě je to i takhle bezva soutěž, vždycky se těším.
bixley, chápu. Viz výše, setkaly jsme se v reakci.
Na druhou stranu s typickým výstupem v podobě eseje příliš souhlasit nemohu, jako by snad umělci od věků neispirovali svými díly jeden druhého. Můj vstup tedy nesměřoval k výslovně "studijním" účelům z hlediska literárně teoretického atp.
Souhlasím, že každý potřebuje jiný typ impulsu.
Tedy že ne každému vyhovuje psát na zadané téma. Ale to je každého rozhodnutí. Pokud ho něco osloví, psát může, pokud ne, tak nenapíše. Jde pouze o nabídku možností, které se dají využít.
Silene, především díky za diskusi. Na principu zadaného tématu a zaslání literárního textu do určitého termínu je založena většina literárních soutěží. Téma může být zadáno různým způsobem: třeba Zimní nečas, Strašidla apod nebo nějakým úryvkem, citátem apod. Tyto citace většinou mají sloužit soutěžícímu autorovi jen jako impuls pro jeho inspiraci. Kdyby byly určeny k nastudování díla nebo autora, ze kterého je citát, směřovalo by tospíš k vytvoření literárního eseje, ne povídky. To je můj názor. Myslím, že je dobře, že mají prozaici na Písmáku obě možosti, tedy napsat povídku podle vlastního nápadu, která je potom vybírána do Prózy měsíce, tak na zadané téma v rámci Tematického dne. Chápu ovšem, že ne každému to vyhovuje.
(Ještě jsem měla vepsat, že D. sonety jsem konkrétně neznala, tudíž nevím, na jaké jsou úrovni, jak ne/ceněné, ale že pro mne právě tím zajímavý podnět. Nesplňuje tedy předem zajištěně "kanonickou" podmínku, o níž jsem v příkladech spekulovala výše.
Respektuji, že někoho baví třebas drabble na slova, báseň na zadaná slova atp. Akorát nevím, zda by mě jedna linie dokázala oslovovat třebas celý rok, zda i v něčem takovém nemůže být obtíž.)
Iren, možná vedeš ještě v patrnosti, že osobně nejsem soutěživý typ. Pokud jsem se kdy účastnila komentováním čehokoli "soutěžního", bylo to pouze pro navýšení počtu poskytnutých/vyzískaných reakcí, názorů atp. Zda jsou mnou poskytnuté reakce autoru či kolektivu vůbec k něčemu, je samozřejmě dílčí podotázkou.
Svým mentálním založením jsem právě více souladná s PM, tj. model, kde autor tvoří prozaické dílo dle své individuální inspirace nebo zdrojů, následně se jeho text, který někoho zaujal, soustředí do jakési čtenářské sběrny. Tento koncept mi připadne čitelný i dostatečně atraktivní.
TD mou osobnost spíše odpuzují, což je čistě subjektivní stanovisko, kterým koncept nechci nijak hanit. = Pouze vyjadřuji, že pro mě by nebylo dostatečně motivující psát dle dosavadního konceptu na zadání viz výše (citát) a k přesně určenému času; s časovým limitem bych měla problém jistě největší. (A snažím se lépe vcítit, co druhým na tom přitažlivého, i když jakousi konstrukci představy si učiním apriori vždy: jen může být dost mylná právě.)
Úkoly, které připadají atraktivní mé maličkosti, těmi se zdráhám kohokoli zatěžovat. Pro zajímavost vepíši, co třeba včera. Uvědomila jsem si existenci Degasových sonetů, tedy přečtu si veškeré verze, které seženu. Jistě z mé maličkosti následně vypadne nějaké vlastní zpracování, uchopení příslušného tématu (nikoli kontra sonetem), čímž se budu radostně zaobírat. (Následný vklad tvůrčího výstupu na písmák není u příslušného procesu snad ani nutný.)
Že z TD vyšly zajímavé povídkové útvary, jsem zaregistrovala skrze tu ročníkovou repetici PM. Tj. že zároveň dochází k průniku množin. (Jasně, materiál, který stojí za pozornost, třeba zužitkovat.)
Silene, je to tak. Téma, příspěvky, hodnocení, žebříček.
Co TD znamenají pro mě: od začátků, kdy v určený den se objevil jeden či dva příspěvky, vznikla na Písmáku skupinka autorů, kteří si soutěž vzali za svou. Přemýšlejí s předstihem, co na téma vytvořit, píší, což lze v dobrém slova smyslu brát jako svého druhu "cvičení" na zadání, v určený den si udělají čas a přečtou všechny příspěvky, kterých násobně přibývá, komentují, posuzují, jak kdo téma uchopil.
Vznikly tak povídky, miniatury, které by nejspíš napsány nebyly, několik mimořádně zdařilých jich bylo zapsáno "do paměti ZV" nejlepších děl zde.
Není to jediná prozaická soutěž, redakce současně pokračuje v Próze měsíce.
Nejsem však proti zkusit něco z toho, cos navrhla, Silene, pokud bys ty (nebo někdo jiný s podobným nápadem) pomohla se zadáním.
Nikoho nepodceňuji, Iren, kterak píši výše, kloudně nechápu, k čemu tematické dny jsou, ale snažím se. Chápu je tedy jako zábavu, seřazení na start, výstřel a odečtení času v cíli. Následný pokec o úsilí běžců. Ano? Pak asi v pořádku.
Měla jsem z kdysi uloženo, že jde o nějaký program kultivující písmácké prostředí, patrně setrvačnost na mé straně jako obvykle.
Silene, máš dobré nápady. Určitě by se daly propracovat a prozaikům nabídnout.
Autory zde rozhodně nijak nepodceňuji. Podle mého odhadu - psaní je pro ně spíš zábavou a netuším, kolik času by mohli či chtěli věnovat prostudování podkladů/textu/autora, od nějž teprv by se odvíjelo zadání pro TD...
To vše je dobrým námětem k diskusi a ráda bych se od těch, kdo do TD přispívají, dočetla, zda jim vyhovuje forma, kterou se soutěž "jednoho dne" dělá anebo by rádi zkusili něco sofistikovanějšího. Díky za slova do diskuse.
Anebo kapitola, prostě aspoň kapitola. Aby ta úroveň inspirační motivace měla výstup práce minimálně jako s čítankou, jakkoli to zní nechtěně urážlivě možná. Potom mi připadne, že dochází k jakémusi provázání s literaturou, ovšem za předpokladu, že by se vůbec jednalo o poslání TD, což úplně netuším.
Otázka délky, míry, rozsahu inspiračního zdroje.
Tedy citát, pranostika, přísloví, jednotlivé haiku, výkřik, holý název jeví se mi málo.
Báseň až povídka, kvalitní písňový text: vztaženo k autoru/období/stylu atp.
Nastavit tak, aby nevyšla jednota jako na začátku BR, pamatuješ? Ale aby se dalo sehnat, stačit.
Jak říkám, jen tip.
Irčo, na mou maličkost TD působí jako slohovka na určené téma k termínu, kterýmžto konstatováním rozhodně nemíním aktivní prozaiky, jež psaní na zadání motivuje a baví, od čehokoli zrazovat. Díky upozornění na zádrhel jsem se aspoň po letech letoucích začetla do Pompeiova životopisu od Plútarcha, takže povznášející účel beze zbytku splněn.
Je možné, že sofistikovanější zadání zároveň automaticky zabírají víc/příliš času i volnočasovým tvůrcům. Těžko bych tudíž v těchto intencích vůbec přinesla praktický nápad. Typicky: Prve třeba něco kratšího a předem přesně/šířeji určeného z tzv. kánonu (poezie/próza/téma/autor/období/útvar) přečíst, pak psát v inspirujícím vlivu na svébytný/rozmanitý/volný způsob, a to v širším okruhu v rámci zde volitelného prozaického útvaru, k čemu vlastně se dá dospět... Nesleduji zde systematicky úroveň tvůrců ani jejich zájmy. Popsaný přístup je tak pro středoškoláky asi.
Na databazeknih.cz mají tzv. čtenářskou výzvu, tam zase lidé čtou knihy podle nějakých okruhových schémat, určitý počet do roka, což asi je zajímavé tím, že se třeba podívá čtenář na cosi, co by sám od sebe nezvolil.
Posuzovala jsem citáty hlavně z hlediska případného autora, tenhle mi připadal k tomuto účelu zajímavý, akční a uchopitelný z mnoha stran, tedy vděčný, i když velmi známý.
Mohu se samozřejmě mýlit... uvidíme, zda téma prozaiky zaujme.
Pár let neslo nějaký název - Den něčeho... a to se také vyčerpalo. Sáhly jsme proto k citátům... Kdysi jsme s Renatou na začátku dalšího roku vepsaly prosbu, aby se prozaici podělili o nápady/názvy pro TD. Tehdy byla bez odezvy, ale mohly bychom ji zopakovat.
Děkuju za odkazy a dobrou noc.
U Plútarcha bys výrok měla nalézt také. Na to se teď s dovolením již ale nepodívám. Dobrou noc.
Popravdě, Iren, osobně nejsem valným příznivcem citátů bez znalosti děl, z nichž jsou vyňaty, jako mott v tvůrčích výzvách. Citát je zrádný prevít, viz přesně tahle situace. Citát je optimálně odkazem k prostudování díla, případně odkazem k již prostudovanému dílu a k provázání souvislostí, tehdy dává nějaký výsledný plný smysl. Sám o sobě jako větička, noticka je to trochu vyprázdněný výrok, co kolikrát použijeme, ale odkazuje nás opět jen do oblasti velmi nepřesných představ. Případně vlastní představivosti výrokem motivované.
Nevím, možná...
Veni, vidi, vici je samozřejmě dnes už spíše popkulturní hláška než cokoli hlubšího. Míněno statisticky. A nalezneš jej leckde, a tak je asi autor výroku už jen vzdálenou představou Caesara. Pravděpodobně je možné, že právě o uvedenou konotaci ve výzvě jde/šlo.
Nijak zvlášť nevím, je-li Suetonius jediným zapisovatelem příslušného výroku. (Zjišťovací dotaz mi připadl naprosto oprávněný.)
Díky, Silene, správně, Suetonia jsem našla jako autora citátu. Ještě jednou díky za vysvětlení.
Á, okřídlené, vytesané VENI, VIDI, VICI, že.
Majaksi, potvrzuji, ono to tu opravdu bylo, kterak zmiňuješ, a bezeslovně zmizelo, že Suetonius.
Důvod bude poměrně prostý. Půjde o tuhle nepochopenou legrácku:
cit.
V pontském triumfu dal mezi okázale vystavovanými předměty nést nápis o třech slovech: VENI - VIDI - VICI, naznačující nikoli válečné činy jako v ostatních případech, nýbrž rychlost skončené války.
https://katalog.lib.cas.cz/KNAV/Record/000025710
Osobně potom nahlédnuto ve vydání pozdějším:
Gaius Suetonius Tranquillus, Životopisy dvanácti císařů,
Kniha první: Božský Julius,
str. 39,
z latinského originálu Da Vita Caesarum přeložil Bohumil Ryba, Nakladatelství Svoboda 1998
blacksabbath
01. 03. 2022Gratuluju
Tak se Kamamura dočkal! Každopádně ale ten jeho nápad byl vynikající a originální, takže klobouček a gratulace!