Drobné kurzivky všedních dnů 2

Vnouček

Vnouček mé klubové kolegyně je velmi živé dítě. Známe se už dlouho, a když ho občas vidím, pokaždé mi přijde líto, že mi osud takového vnoučka nedopřál. Vnoučka, který by žil zde, jako já. Osud mi sice dopřál dva pravnoučky, ale ti žijí příliš daleko ode mne, až v Praze a v dnešní covidové době není dobré moc cestovat po světě. Byť po tom našem malém světě.

Když jsem na podzim seděl před ostrovní restaurací a popíjel svou dvojku červeného, najednou mne někdo plácl silně přes rameno. Otočím se, a on to malý Marek. No, malý, jak se to vezme, ve svých deseti letech. Ale jeho familiární pozdrav mě docela potěšil.

Když jsme se pak s ním a jeho babičkou chvíli procházeli parkovými cestami, vyprávěl jsem jim oběma něco z historie, už ani nevím co. Marek bedlivě poslouchal a ani nevnímal své kamarády, kteří na něj volali. A jeho zájem mě opět moc potěšil. Doma si s ním, jak mi jeho babička říkala, nikdo moc nepovídá. A určitě ne o historii. Škoda.

Nedávno jsem se dozvěděl, že ve škole dostal pětku z Newtonova zákona. To sice příliš pozitivní není, ale přesto mne tento fakt potěšil. Pětku si určitě opraví, ale skutečnost, že se v šesté třídě už učí o Newtonových zákonech, znamená, že to s vědomostmi našich školních dětí nemusí být do budoucna zase tak špatné.

Eldorádo

El Dorado. Bájné místo, plné bohatství a zlata, které po staletí marně hledali a nenacházeli nejrůznější dobrodruzi. Postupem času se proto z tohoto pojmu stalo synonymum jakéhosi vysněného cíle, synonym bohatství, jak materiálního, tak i duchovního. Zkrátka eldorádo.

Když jsem si dnes procházel jeden seniorský portál, na kterém i aktivně působím, narazil jsem na článek, věnovaný hudbě. A pod tím článkem byly webové odkazy na určitou hudbu. Dva odkazy byly věnované Čajkovskému a Verdimu a tři odkazy Waldemaru Matuškovi. Jeden z nich patřil právě Matuškově písni Eldorádo. S velkou chutí jsem se vrátil zpátky do šedesátých let, klikl na odkaz a tu jeho krásnou píseň si opět připomněl.

Nenapodobitelný Matuškův hlas a text Ivo Fischera mě naladily až trochu naměkko. V dnešních dnech jsou to krásná a aktuální slova. 

Jít a hledat Eldorádo,

zbavené vší bídy člověčí.

Jít a hledat Eldorádo,

kde je láska, mír a bezpečí.

Závisláci

Nejrůznější sociální sítě, portály, servery, interaktivní webové stránky, zkrátka vše, co nám dnes virtuální prostor nabízí.  To je výdobytek, ale také metla naší moderní doby. Těžko říci, jestli je tento fakt pozitivní, či negativní. Chceš si s někým popovídat? Otevři počítač. Chceš sdělit svůj názor, něco se dozvědět, otevři počítač. Portály pro mladé, pro seniory, sportovce, amatérské literáty, chaty, seznamky, porno, politika. Na co si vzpomeneš. Stačí otevřít počítač a můžeš jet. Nakonec zjistíš, že bez počítače se vůbec nedá žít. Vždyť je to kamarád. Jenže ten schopný kamarád z nás dělá pomalu, ale jistě, závisláky. Jak jsme vůbec mohli, kdysi dávno, žít bez mobilů a počítačů? Jak? No, zřejmě proto, že ty moderní vymoženosti tehdy ještě nebyly a naši kamarádi nebyli virtuální, ale živí. Jak snadné!

*